Daleko od domova velí držet se svých. Mluvit s těmi, kdo stojí za vyznačenou hranicí, je příliš riskantní. To je cena, kterou platíme za pocit sounáležitosti. Platíme ale ještě jednu daň, předvídatelnou a nebezpečnou, známou od počátku lidských dějin. Když se člověk přidá ke skupině, musí přijmout radikálnější stanoviska než ta, která zastával jako jednotlivec. Stane se z něj „poslušný voják“ svolný dělat věci, které by mu jinak ani nepřišly na mysl. Tímto způsobem se může zrodit kultura, jaká vznikla například v Jonestownu, kde devět set lidí na rozkaz vypilo smrtící koktejl s kyanidem. Spojení „vypít Kool-Aid“* se vžilo – slýchám je teď neustále a znepokojuje mě, jak je v poslední době oblíbené. Lidé jím popisují chování, s nímž nesouhlasí, ale cítí se k němu zavázáni v zájmu organizace. Pokaždé když slyším, jak lidé tímto způsobem hovoří o svém jednání, uvažuji, že možná jim ta role poslušného vojáka ve skutečnosti vyhovuje, protože se v ní mohou vzdát nezávislých morálních úsudků o tom, co je dobré, a co špatné.
Znevažování vědeckého myšlení Polarizace a radikalizace naší kultury názorů má ještě jeden vážný důsledek, který může ohrozit samotné naše přežití. Věda je redukována na pouhý názor, přestává rozlišovat mezi názory a fakty a zapomíná, že existuje něco jako důkaz získaný díky pečlivým experimentům, které lze replikovat a tím potvrdit jejich správnost. Z vědeckého důkazu je náhle problém, který je třeba ignorovat, nikoli prostředek, díky němuž lze problémy řešit. V diskuzi o tématech, která se týkají našeho přežití, od individuálního zdraví až po změny klimatu, jsme vědecké důkazy degradovali na úroveň jednoho z mnoha hlasů. * Pozn. překl.: Kyanid byl údajně přimíchaný do limonády značky Kool-Aid.
80
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288560
9 – Všestravující já O politice a politických záležitostech se rozhoduje podle politických zájmů a ideologií místo prověřených důkazů. Ti, kdo rozhodují, se snaží najít kompromis mezi protichůdnými stanovisky a všechny názory berou za rovnocenné, místo aby vzali v úvahu důkazy a fakta. (Je ironií, kolik lídrů prohlašuje, že „činí rozhodnutí na základě důkazů“, a přitom spíš „vytvářejí důkazy na základě rozhodnutí“, jak poznamenala jedna školní správkyně.) V žádném období lidských dějin nebylo pro vědce snadné přednést důkaz, o němž vládci či církev nechtěli slyšet. Každý vědecky podložený světonázor, ohrožuje-li postoje, jimiž se řídí společnost a s jejichž pomocí vládci uplatňují svou moc, je označen za kacířství a jeho původce je potrestán. Galilea uvěznila inkvizice, Darwin odmítal vydat své dílo celých čtyřicet let a mnozí vědci (z nichž řadu cituji v této knize) dnes přicházejí o místa a finanční zdroje, čelí výsměchu a přehlížení a možná zemřou dříve, než se jejich práce dočká uznání. Tak jako v minulosti i dnes je věda opomíjena, protože odporuje náboženským postojům mocných. Nikde se to neukazuje tak zřetelně jako na největším tématu naší doby, jímž je změna klimatu. Přestože jsme denně konfrontováni s důkazy, které pociťujeme na vlastní kůži – v podobě častějších přírodních katastrof, stoletých vichřic, které se opakují co pár let, nepředvídatelných změn počasí, extrémních výkyvů teplot, tání ledovců, vymírání druhů –, politici se obracejí proti vědcům, místo aby se těmito důkazy zabývali. Měli bychom přemýšlet a připravovat se na budoucnost, kdy bude více sucha a záplav a zvýší se nároky populace, a místo toho pranýřujeme vědce jako bezbožné alarmisty, kteří falšují data, vymývají nám mozky a to všechno navíc jenom pro peníze.38 V naší extremistické, názory posedlé kultuře konstruovaných identit není obtížné přesvědčit nepřemýšlející lidi o tom, že věda je jen další názor, a k tomu ještě krajně přepdojatý. Vůbec si nevšímáme, že věda, 81
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288560
Daleko od domova klíčový nástroj k řešení našich problémů a vytvoření udržitelné budoucnosti, úplně vymizela z politické scény. Kandidáti do funkcí ji do svých kampaní nezatahují, protože je to příliš kontroverzní a riskantní. V prezidentských volbách 2008 prošlo pět hlavních kandidátů celkem 171 rozhovory a odpovědělo na téměř 3 000 otázek. Pouze šest z nich se týkalo změny klimatu (a tři další mimozemšťanů).39 Shawn Otto popsal tento trend jako populistické opouštění rozumu, ohlupování z ideologických důvodů. „Díky vědě máme čím dál jasnější obrázek o tom, jak řešit zásadní problémy naší doby, avšak zákonodárci čím dál neochotněji zavádějí opatření, která vědci navrhují. Místo toho se vydávají jednou ze dvou cest: popírají buď vědecké poznatky, nebo problém samotný.“40 Na tomto místě musím něco dodat. Setkávám se s mnoha dobrými, inteligentními lidmi, kteří si uvědomují, že jsme v pěkné bryndě, vědí, že planeta je vystavena obrovské zátěži a prochází hlubokými změnami, a jsou hrdí na to, že mají dobré informace. Když si ale popovídáme a podělíme se o své znalosti a svou beznaděj, často vzápětí pookřejí a pronesou cosi jako: „Já stejně pořád věřím v lidskou vynalézavost. Jsme dost chytří na to, abychom všechny problémy vyřešili a přišli na to, jak ty průšvihy napravit.“ V takových chvílích cítím povinnost zdůraznit, že vědci a podnikatelé už vymysleli spoustu řešení, ovšem o využití těchto plodů lidského důvtipu evidentně není velký zájem. Jednotlivci i komunity po celém světě už testují různá řešení, někde s podporou vlády, v mnoha případech jako samoorganizované iniciativy. Ale kultura názorů, ideologů a vytváření důkazů na základě víry vede k tomu, že v sídlech moci, kde padají rozhodnutí a vymýšlejí se strategie, má otázka budoucnosti naší planety asi stejnou prioritu jako pravděpodobnost setkání s ufony. O lidskou vynalézavost není zájem, přestože jí máme k dispozici víc než dost. Naše doba se nevyznačuje 82
Ukázka elektronické knihy