Vycházející moudrost místech planin Indie spojených s Buddhou. Nyní, když jsem se vrátila do Spojených států, docházelo právě k uklidnění války ve Viet namu a chystal se podpis Pařížské mírové dohody. Dozvěděla jsem se, že řada mých přátel ve válce zemřela a jeden blízký přítel z dětství spáchal sebevraždu, aby nemusel do války. Na několika místech v Americe byl již buddhismus představen skrze mou generaci lidí, kteří jej přivedli z Asie a kteří se posunuli od psychedelického experimentování k praxi buddhistické meditace. Objevilo se hnutí Haré Kršna a jeho stoupenci byli vidět ve velkých městech a na letištích. Váleční veteráni se vraceli z Vietnamu a naráželi na opovržení válečných odpůrců. Naše země pocítila bolest ze zranění, jež utržila, ale současně ji naplňovalo vzrušení ze změny, již podnítila má generace, změny, jež bořily zkostnatělé struktury rodičů, včetně náboženských představ a představ o duchovnosti. Ačkoli někteří z mé generace studovali na různých školách a následovali konvenční způsob života, mnozí se probudili ke spirituálnímu životu překračujícímu hlavní proud Západu a odjeli do Indie nebo jiných částí Asie. V Bódhgaji jsem se potkala s Ram Dassem, Danielem Golemanem, Krishna Dasem a řadou mých přátel, kteří tam přijeli, aby se začali učit buddhistické meditaci. V době, kdy jsem se vrátila, se začali vracet domů i oni. Nevěděla jsem, jak bude můj život coby buddhistické mnišky na Západě pokračovat nebo jak přistupovat k tibetskému buddhismu v kontextu Západu. Přijala jsem sliby, že nebudu spát na vyvýšené posteli, a tak jsem si vytvořila ležení v rohu své ložnice a vytvořila si kolem sebe buddhistickou svatyni, obklopila se předměty spojenými s praxí a spala na matraci na podlaze. Moji rodiče nechtěli, abych chodila do města v mnišském rouchu, neboť nevěděli, jak by to obyvatelům maloměsta vysvětlili. 84
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288557
4 – Nalezení mocné dákiní Dozvěděla jsem se, že během mého pobytu v Indii se Trungpa Rinpočhe přestěhoval ze Skotska do Kanady, odkud nakonec přejel do Spojených států, kde založil centrum v severním Vermontu nedaleko od domova mých rodičů, a že vyučuje tibetské nauky způsobem, který je lidem ze Západu bližší. Velmi jsem si přála zúčastnit se jeho učení a znovu se s ním setkat a současně jsem doufala, že mi poskytne vedení a poradí mi, jak žít na Západě klášterním způsobem života. Po Vánocích mě jeden dávný přítel z dětství odvezl autem do centra Trungpa Rinpočheho v severním Vermontu poblíž Saint Johnsbury, které se tehdy jmenovalo Tygří ocas a později bylo přejmenováno na Karmê čhöling. Přišla jsem na seminář, který se konal na radnici Barnet Town Hall, a jak jsem tak seděla v zadní řadě, spatřila jsem dva světy – tradiční tibetské učení, jež jsem přijala a praktikovala v Nepálu a Indii, a svět Západu, z něhož jsem pocházela – které se v jeho přítomnosti propojily. Nauky, jež jsem přijala, se otevíraly něčemu, co na Západě mohlo přinést velký užitek. Jeho způsob předávání nauk lidem Západu v jejich vlastním jazyce, s hloubkou vhledu a pochopením západního myšlení ve mně okamžitě vzbudil silný zájem a velice se mě dotkl. Rinpočhe měl na sobě oblek a kravatu, seděl na židli a za ním visela tapisérie s výjevem venkovské scenerie. Byl schopen cizí, komplexní a prastaré učení z Tibetu předávat žákům ze Západu srozumitelným a stravitelným způsobem. Bylo nesmírně vzrušující poslouchat, jak učí buddhismus zcela živým způsobem, který byl současně velmi srozumitelný. Po přednášce jsem byla pozvána na soukromé setkání s Trung pa Rinpočhem. Řekla jsem mu, že bych u něj ráda studovala, a on mě vřele přijal a navrhl mi, abych šla na ústraní a věnovala se praxi až do příštího jara, kdy se opět vrátí. Věnovala jsem se tedy své 85
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288557
Vycházející moudrost praxi celou zimu ve srubu v Kirby ve Vermontu, který byl v minulosti používán pouze přes léto. Srub stál hluboko v lese, asi míli od nejbližší cesty (ke které bylo možné dojít pouze se sněžnicemi). Ke srubu, kde jsem se rozhodla zůstat, mě dovezli přátelé. Když odjeli, padla noc a vítr skučel a profukoval štěrbinami mezi kulatinami stěn. Srub byl zchátralý a opuštěný. Ve dne v noci mi byla zima, ale i přesto jsem se věnovala meditaci a studovala knihy Trungpa Rinpočheho. Teprve tehdy jsem hlouběji pronikla do jeho nauk o pěti buddhovských rodinách a mandale. Když jsem o tři měsíce později ukončila své ústraní, sníh už roztál a kolem bylo jaro v plném rozkvětu. Po konzultaci s Trungpa Rinpočhem jsem odjela do městečka Boulder v Coloradu, kde právě pobýval a založil centrum zvané Karma dzong a horské ústraní zvané Rocky Mountain Dharma Center, jež bylo později přejmenováno na Shambala Mountain Center. Tehdy pracoval na filmu o ctihodném jóginovi a básníkovi Milarepovi, který sice nikdy nedokončil, ale posloužil k tomu, aby studentům představil hlavní vizuální myšlenky pěti buddhovských rodin coby základní prvky své kinematografie. Zde je popis toho, jakým způsobem představil pět buddhovských rodin prostřednictvím filmu. Je vyňatý z úvodu knihy Collected Works of Chögyam Trungpa, Volume 7, jejíž autorkou je Carolyn Gimianová, která tehdy v blízkosti Trungpa Rinpočheho žila a působila. Rovněž hovořil o specifických scénách a záběrech. Aby vylíčil smutek, který Milarepa cítil během ústraní, kdy prožíval silný stesk po svém učiteli, navrhl Trungpa Rinpočhe, že by ve filmu mohla být „použita poušť, zcela otevřená krajina, ve které by se objevila stopa člověka nebo zvířete, koně nebo koňský trus. Mohla by se strhnout bouře, při níž by společně 86
Ukázka elektronické knihy