Přesedáme ve Frankfurtu. Není problém, táta umí dobře německy. (Sorry, pane Mayi, že neumím taky… škoda té německé televize, co nechytíme. A jsou tu taky lidi z německých rodin, co po válce v Aši zůstali a měli rodinu a děti, a dalo by se s nimi německy povídat a učit se tak od rodilých mluvčích. Oni sice mluví normálně česky, protože už vychodili české školy, ale většinou o svém původu ml čí. Je to škoda, mně to přijde zajímavé. Ale je fakt, že nějací blbci by jim třeba nadávali do nacistů. A přitom ti, co zůstali, museli po vál ce asi hodně dokazovat, že nacisti nebyli. Důsledkem celé věci ovšem je, že prakticky celá Aš mluví aspoň tro chu německy, ať už od přírody nebo z televize – kromě mě.) *** Nemůžu odolat a kupuju si tady na nádraží hezkou sponu do vlasů – ale dost tím ruinuju naše společné kapesné. Táta velkoryse sou hlasí a těší ho to. *** Naši přátelé bydlí v neuvěřitelně upravené vesničce. Chodí i na za hradu v bačkorách, protože zahradní pěšinky jsou taky zametené. Večer berou tátu do hospody, kde se slézá mužný výkvět celé vesni ce. Táta se těší, jak je bude školit v realistické politice. Mě posílají s mladými členy rodiny na diskotéku. Nastává klasická situace: nu dím se tam, a navíc se nedomluvím. Ani anglicky (nejsem schopná mluvit, jen dělat cvičení – že bych jim řekla, pojďte si spolu dělat minulý čas?), ani německy. Ale dostala jsem bílý alkoholický kok tejl s paraplíčkem. Ten mi chutná. Klasika: zase se spíš domluvím s dospělými než se svými vrstevní ky. *** Uklizeno je dokonce i v lese. Jediné, co ten pořádek narušuje, je jedna banánová slupka na cestičce. Který zločinec….!!! *** Dnes jsme byli v Kolíně nad Rýnem v katedrále (krásná, ale tak ob rovská, že na mě působí jako nádražní hala – já tyhle obrovské ba ráky nemusím). Jednu věc moc nechápu – mladí lidé klidně upouštějí odpadky na chodník, a po chodníku chodí lidé – většinou asi ti Turci, co v Ně mecku pracují – a sbírají to po nich. Takže čisto tu je, ale nikoli dí ky místním lidem. To je podle mě odporně bezmyšlenkovité a hlou pé. My sice máme v Čechách bordel mnohem větší, ale že by jen tak někdo upustil papír na zem, když je dva metry od něho odpadkový
… a první návštěva u imperialistů
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287952
koš, to jsem ještě neviděla – a lidi by mu vynadali. Kdežto tady to v Kolíně dělají jak na běžícím páse. Pak jsme se krmili v pravém americkém bufetu! Jmenuje se Mc Donald‘s a servírují hlavně hranolky a mléčné koktejly (ty já ráda) a hamburgry (ty mě nevzrušují – moc housky a málo masa). No, oběd by to pro mě nebyl, ale jako svačinka je to dobré. A hlavně je to pro mě exotika. Čisto je tu neuvěřitelně, jak někdo udělá ťápotu, přiběhne obsluha a utře ji. Nevím, proč u nás musí být všechno ušmudlané. JO, A MÁM SVOJE PRVNÍ DŽÍNY! (Co opravdu vypadají jako džíny, a ne jen jako jejich neumělá napodobenina.) *** Jsem v úplné eufórii z toho, že jsem ve svobodné zemi. Svobodně dýchat asi nebude jen literární fráze – fakt se mi tu i nějak líp dý chá. *** Tak jsme zpátky. Železné čelisti za námi zase zaklaply, jako by chom nikdy nebyli pryč. A jakoby se mi zase sevřely i v hlavě. Teď mi bude chvilku ještě víc než před tím vadit ten strašnej nepo řádek a ty opadaný baráky, co tu všude máme… ale to není zdale ka to nejhorší.
… a první návštěva u imperialistů
98
… a první návštěva u imperialistů
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287952
K APITOL A 3 (1983–1987 ) zdá se, že studium se ještě trochu prodlouží…
Ukázka elektronické knihy