Ten se se svou stížností obrátil na saského vévodu a římského krále Lothara III. Lothar si pozval Soběslava na kobereček, jako již tradičně, do Řezna. Soběslav se však neobtěžoval osobně, poslal jen jakéhosi vyslance, jehož nevýznamnost krále Lothara nadzvedla ze židle. Rozhodl se proto, že zasáhne vojensky. V únoru roku 1126 vypravil do Čech vojsko, v jehož čele kráčel i zhrzený Přemyslovec Ota Olomoucký. V tuto chvíli je namístě malá odbočka, milý cizozemče. Je nutné vysvětlit, jak se to mělo s římským, popř. německým královstvím. Oficiální název byl Svatá říše římská. Vyvinula se z původní Východofrancké říše, postupně se však drolila na menší území ovládané různými zeměpány. Na rozdíl od jiných království byl král římský volen. Síla římského krále závisela na tom, jak silné měl rodové území a jak ochotni mu byli pomáhat vládci nejsilnějších zemí říše. Zjednodušeně se dá konstatovat, že od svého vzniku tato říše slábla a slábla, až úplně zanikla. Mnohdy spolu bojovali kandidáti na římský trůn vzájemně a tím ji dále rozdělovali. Nejvíce zemí v říši bylo německých, a proto z Německa pocházelo i nejvíc králů. Území celé říše však zdaleka neovládali ani ti nejmocnější. Tradičním problémem byli Italové, sami rozdrobeni do mnoha spolu válčících zemí na severu Itálie. Pokud měli nějakou oblíbenější kratochvíli než válčit mezi sebou, tak to byly války s římskými králi. Byla taková hezká tradice, že římský král, pokud se chtěl stát i císařem, musel skrze své území dojet do Říma za papežem pro císařskou korunu. Území bylo sice jeho, ale Italům na severu to patrně nikdo neřekl. Korunovační jízdy tak byly často bojem o holé přežití. Není divu, že mnozí zvolení římští 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287930
králové si návštěvu těchto končin své říše odpustili a císařskou korunovaci v Římě oželeli. Římští králové byli voleni panovníky jednotlivých zemí, tzv. kurfiřty. Kurfiřti byli buď duchovní – významní katoličtí arcibiskupové, nebo světští panovníci. Časem se vykrystalizovalo 7 volitelů a také se vykrystalizovaly země, které hrály v říši významnější roli. Jak již bylo výše uvedeno, prakticky zcela mimo byly italské státy, které samy o sobě byly dostatečně mocné a o říši a jejího krále se pranic nezajímaly, vyjma případů, kdy jej chtěli Italové zahubit při korunovační cestě. Uvnitř říše se staly nejvýznamnějšími zeměmi Braniborsko, Burgundsko, Bavorsko, Sasko, Falc, České země, Rakouské země a postupně se z ní zcela vydělilo Nizozemsko. Bitva u Chlumce měla v této souvislosti pro České země do budoucna jistý význam. V roce 1126 ještě nebyla funkce římského krále tak oslabena jako o pár století později. Lothar byl navíc saským vévodou, a měl tedy vlastní významné državy. Patrně také proto záležitost se Soběslavem podcenil. Nežádal jednotlivé zeměpány o to, aby přispěli penězi či vojáky do jeho výpravy, rozhodl se, že si vystačí s vlastním saským vojskem. Výprava se odehrála v únoru. Zima byla tuhá, v polovině února však přišla obleva. Lothar III. a jeho vojsko se brodili mokrým sněhem, a patrně nepočítal s tím, že by Soběslav do takového počasí své vojsko vyhnal. Mýlil se. Pochodem vysílení Sasové prakticky vpochodovali do náruče českého vojska. V následné krátké bitvě padl Ota Olomoucký, čímž se vyřešil problém s dodržením Břetislavova zákona, protože od této chvíle byl nejstarším Přemyslovcem právě Soběslav. Lothar padl do zajetí, ale protože důvod války odpadl, 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287930
dohodl se se Soběslavem rychle na jakémsi spojenectví. Soběslavovi a jeho nástupcům na trůně byl svěřen dědičně úřad říšského číšníka. Tím se České země dostaly mezi významné říšské země, s touto funkcí byl totiž spojen kurfiřtský hlas při volbě římského krále. Lothar se v budoucnu do vývoje v Čechách nepletl, měl dost problémů v Německu a Itálii. Soběslav mu v boji proti Štaufům v Německu pomáhal a za to dostal volnou ruku ke kočkování s Polskem a zejména k vyřízení účtů se svými příbuznými. Do Čech přivezl novinku, kdy kromě osvědčeného a v přemyslovském rodu zavedeného oslepování dal ještě šťastlivce lámat v kole a čtvrtit. Inu, pokrok se zastavit nedá.
98 Ukázka elektronické knihy