„Nechoďte moc daleko, děti,“ zavolala paní učitelka. „Jen tady v tomto okruhu. Pořád musíte na někoho vidět!“ Matyáš se loudavě vydal za Aničkou. Nešlo mu z hlavy, co mu včera řekla. On je přece kamarád se všemi dětmi. Tedy, kromě Tondy z áčka. Protože Tonda mu o prázdninách podrazil nohy, když s ostatními kluky hráli fotbal na plácku. Pak se ještě hádal, že to není pravda a nechtěl uznat penaltu. S Aničkou se kamarádí, co si pamatuje. Oba bydlí na sídlišti v jednom domě, Matyáš ve druhém, Anička v pátém patře. Hráli si spolu už v mateřské škole a od první třídy pak spolu seděli v lavici. Jenže loni na konci školního roku je paní učitelka rozsadila, prý si spolu pořád šeptají a smějí se a ruší při vyučování. Letos Matyáše poslala rovnou do první lavice a k němu posadila Majdu. Napřed byl kvůli tomu trochu naštvaný, protože chtěl být s Adamem. Místo toho vedle něj seděla nějaká cizí zrzavá holka. A kamarádka Anička ji už od začátku neměla ráda, i když Matyáš vlastně dodnes neví proč. Jenomže teď je všechno jinak. Majda se mu líbí. Je nějaká jiná než ostatní holky, je zvláštní, zajímavá. A taky ještě nikdy neviděl holku s takovými vlasy. Jenomže, no, Aničku zná stejně déle. A nechce, aby byla kvůli němu smutná. „Stejně se klukama kamarádí líp,“ uzavřel Matyáš své úvahy. Anička dřepěla poblíž křoví na kraji paseky. Prohrábla hromádku suchého listí a pod ní objevila úplný žaludový poklad. „Aničko,“ zavolal na ni Matyáš, „pomůžu ti sbírat, jo? Já jsem měl takový sáček od svačiny, on se mi úplně roztrhal,“ a klekl si do listí vedle ní.
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287717
Majda zatím různě popocházela a hledala nějaké místečko, které ostatní děti přehlédly. Všude je to už skoro vysbírané, že by se podívala támhle k tomu křoví? Co to tam vidí? Ale to je přece... Na bílé baculaté nožce hnědožlutý klobouk, v mechu tam sedí krásný veliký hřib. A hned vedle ještě jeden menší, bratříček. Majda už chtěla vykřiknout radostí, když v tom z nepozornosti šlápla na mokrý klacík. Noha jí na něm podjela, Majda ztratila rovnováhu - a buch. Natáhla se na zem, jednu nohu zkroucenou pod sebou. Ještě že upadla do měkkého mechu a listí. Ale i tak jí v koleně zapraskalo a místo výkřiku radosti zazněl po lese výkřik bolesti. Děti poblíž strnuly a paní učitelka se rozběhla jejím směrem. Ale první u ní byli Matyáš s Aničkou. „Je ti něco?“ vyptával se vykulený Matyáš. „Jenom jsem uklouzla a dost to zabolelo,“ skoro šeptala Majda. „Já jsem se tak lekla, že jsem si zase něco zlomila! Ale jenom mne to strašně píchlo v koleně té zdravé nohy. A už to přestává.“ Opatrně se posadila a chviličku vyčkávala, co noha. Bolest v koleně opravdu mizela, a tak se Majda rozhodla vstát. Anička na jedné straně, na druhé Matyáš k ní natáhli ruku, aby jí pomohli. Majda napřed zaváhala, pak se jich obou chytila a zvedla se z vlhkého listí. „Díky,“ řekla poté, co už zase stála na nohou.„Koukejte, támhle je krásný hřib!“
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287717
23. ANIČKA MÁ STRACH
Majda má novou nejlepší kamarádku. Povídají si s Aničkou o všem, co je napadne. Anička už se Majdě omluvila, že ji tak trápila. Neměla ji ráda, protože se bála o bratra Marka. Myslela si, že to Kovářovi můžou za to, že kvůli té nešťastné autonehodě musí Marek k soudu. A že pak půjde do vězení a ona zůstane s maminkou sama. Protože Anička tátu nemá. Totiž, ano, samozřejmě že má, tak jako všechny děti. Jenže táta s nimi už tři roky nebydlí. Jen na narozeniny a Vánoce pokaždé od něho dostanou balík s dárky.
98 Ukázka elektronické knihy