Gris4-zlom.qxd4.2.202122:24Stránka98
Jeden z nich mi nadiktoval údaje, který si jen chvíli předtím přečet na dokladech. David Lom, datum narození 1. července 1987. A tím tenhle můj kšeft končil, protože víc jsem vědět nepotřeboval. „Díky, kluci, na oplátku.“ „Co malej příspěvek podfinancovaný policii?“ „Ten jste dostali už od něj, tak nebuďte nenažraný. Ale někdy se zastavte na panáka. Zatím čau.“ Moh jsem s nima pokecat i dýl, za Lomem už jsem jet nepotřeboval. Ale nechtěl jsem riskovat, že se začnou vyptávat. Řek jsem jim, že potřebuju ověřit chlapa za volantem starý červený hondy, a víc vědět nemuseli. Jenže policajt je tvor už z podstaty zvědavej, tak jsem se radši rozhod nedat jim příležitost. Táhlo na půlnoc, do Exilu už to nemělo cenu a domů se mi jet nechtělo. Jenže kam jinam? Snad už jen do kanclu, kde sepíšu zprávu pro Bohra, abych se s ní nemusel mastit zejtra. Jenže když už jsem byl na cestě, někdo mi změnil plány. Sára, světlo mýho bytí a nedostižnej sen v jednom balení. Ozvala se snad po čtvrt roce. „Ahoj, Larsi, nechce se ti pokecat?“ „Sex po telefonu? No proč ne?“ „Nebuď vůl. Mám trochu depku, tak jsem si říkala, že jestli třeba nespíš…“ „Teprve jedu z práce, můžu bejt u tebe za pár minut. Máš doma co pít?“ „Právě jsem otevřela Diplomático a něco dalšího se chladí.“ „Už nic neříkej.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287695
Gris4-zlom.qxd4.2.202122:24Stránka99
Za Sárou bych jel, i kdyby měla jen láhev špinavý vody. Jel bych za ní na konec světa. A klidně i dál. Stačilo, aby kejvnula prstem, což ona ale nikdy neudělá. Sáře, tý nejkrásnější holce ve vesmíru, se totiž líbí jiný holky. A s jednou dokonce žije. Ačkoli… „Je pryč, Larsi.“ Touhle větou mě přivítala a tím bylo všechno daný. Pili jsme na žal. Už dávno jsem se nepokoušel o žádný triky, nebyla na ně zvědavá. Vyjasnili jsme si to už před lety, když jsme spolu strávili první noc jen tak u láhve. Celou tu dobu mi ale přišlo nespravedlivý, že u týhle zrzky s tělem jako z pekla nemám šanci. Utěšoval jsem se jen tím, že stejnou šanci u ní nemá ani žádnej jinej chlap. Usnuli jsme nad ránem, opilí a v šatech, ona na gauči, já pod ním. Po probuzení jsme vypadali jako vandráci a bylo nám tak zle, až nám vlastně bylo fajn. Se Sárou čas ubíhá úplně jinak než s ostatníma lidma. Pokaždý si pak říkám, jak by s ní asi uběh život. Jenže to se nikdy nedozvím. Každopádně byla tahle noc přesně tím, co jsem po několika dnech na zádech Davida Loma potřeboval. Musel jsem to dát na papír, dokud jsem ještě všechno měl ve svý bolavý opilecký hlavě. Od Sáry jsem se dostal až kolem poledne, zamířil jsem nejdřív do Exilu, a když jsem si dal dvě černočerný kafe na srovnání žaludku, přesunul jsem se naproti do kanclu. Jako pokaždý jsem pro klienta sepsal podrobnou zprávu, a v ní vypíchnul podstatný věci.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287695
Gris4-zlom.qxd4.2.202122:24Stránka100
David Lom, narozenej – tehdy a tehdy. Bydliště – tam a tam. Hlavní pracovní poměr – donáškovej kurýr. Vozidlo – momentálně červená rachotina značky Honda, protože předchozí červená rachotina značky BMW umřela na celkový selhání organismu. Zvláštní znamení – jizva na čele. Charakterový vlastnosti – vysoký sebevědomí a nízkej intelekt. Záliby – požírání hamburgerů a jejich pomalý vylučování. Žije sám na skládce, která se navenek tváří jako dům. Sexuální orientace většinová, praktiky v rámci normy. Je Lom ozbrojenej? Do zprávy jsem bohužel musel napsat, že tohle se mi zjistit nepodařilo. Ne když mám zakázaný obvyklý cesty a nesmím do příslušnejch evidencí. U něj doma jsem se samozřejmě koukal i po krabičkách od nábojů a podobnejch věcech, ale ničeho takovýho jsem si nevšim. Nakonec jsem nechal z tiskárny vyjet pár povedenejch fotek. Lom z různejch úhlů a vzdáleností, při práci i při zábavě, u baráku, v autě, při jídle, v bordelu. Všechno jsem to seřadil do úhledný složky a telefonicky se objednal k Bohrovi. Byl na jednání mimo město, prej se ozve, až dorazí, takže jsem měl ještě několik hodin pro sebe. Naproti v Exilu to žilo, odněkud se přihnala parta študáků, co se rozhodli zapít blížící se advent. Byl jsem Gregorovi k ruce, i když mě skoro nepotřeboval. Párkrát jsem uvařil kafe, rozlil dvě rundy kořalek, ale to bylo všechno. Většinu času jsem strávil u svýho stolu, čet si noviny a poslouchal Metallicu. Jeden z těch mladejch opilců byl trochu dobrodruh, a přišel se zeptat, jestli nemůžeme pustit Justina Timberlakea, ale jinak byl klid. Něco před osmou zavolal Bohr a o pár minut pozdějc jsme se setkali u něj v kanceláři. Pochválil mě hned mezi dveřma.
100
Ukázka elektronické knihy