Nemohl jsem se dočkat, až se večer sejdeme a seznámím je se změnou plánu. Očekával jsem nadšené přijetí. „Do Černé hory nejedu. Ondra mi tam málem umřel. Domů nás dovezla sanitka. Tam mě už nikdo nedostane,“ zchladila mě hned na začátku Jitka. „Tak můžeme letět někam do Řecka. Jen v tomto termínu musíme letět z Prahy, je to o pár stovek dražší a bude to větší honička,“ nabídl jsem další možnost. „Já jsem pro letadlo a hlasuji pro Černou Horu. Tam jsem ještě nebyl,“ zapojil se Tom. „Co ty!“ Uhodil jsem na Ondru. „Já bych byl taky pro letadlo, ale tam, kde jsem málem umřel, bych už nechtěl,“ přidal Ondra svůj názor. „Ty si to pamatuješ, že se bojíš?“ zeptal jsem se Jitčina syna. „Nepamatuji, ale mamka mi o tom mockrát povídala,“ odpověděl mně Ondra. Má od matky spoustu bloků tam, kde by nemusely být, naopak občas absentují, kde jsou žádoucí. „Tomovi byly dva roky, když se mu stalo něco podobného doma. Na vánoce. Taky jsme se báli, že nám umře. To se může přihodit kdekoliv. Nevytáhnete paty z domu a stejně to nepomůže, pokud se má něco stát,“ snažil jsem se rozptýlit obavy. „Já se létat bojím, mě do letadla nikdo nedostane,“ oponovala přítelkyně dalším argumentem. „Jestli chcete letět, zůstaneme s Ondrou doma.“ Připomněla mi svou argumentací předchozí přítelkyni, která v těchto dnech opět o sobě dávala vědět. V duchu jsem Jitce nadával: Neser mě miláčku nebo zavolám Renatě, ať je příští pátek o půlnoci nachystaná a ta pojede i kdyby se kvůli tomu měla nechat z práce vyhodit. „Na dovolenou pojedeme všichni spolu. Do Irska jsi letěla,“ divil jsem se nahlas její poslední námitce.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287692
„Ale to jsem byla opilá a celou dobu jsem se strašně bála,“ bránila se Jitka. „Ale nic se ti nestalo ne?“ Zajímalo mě. „Podívej, odlet je osmnáctého. Sedmnáctého máš narozeniny, tak večer něco ugrilujeme, opiješ se, já tě k ránu naložím do auta, přenesu do letadla a než se probereš z alkoholového opojení jsme na dovolené. Cestu si vůbec nebudeš pamatovat,“ vyřešil jsem jeden její problém. „Před dovolenou se nic slavit nebude. Musím se někdy nachystat. Oslavíme to až tam. Pokud bych se mohla na letišti opít a budeš mě držet za ruku, tak to letadlo bych zvládla,“ ustoupila přítelkyně zatím aspoň v jednom. „Kam poletíme. Já jsem pro Černou Horu,“ zopakoval Tom své přání. „Já taky. Je tam levně a slyšel jsem na tuto zemi jen pozitiva,“ přidal jsem se k němu. „Navíc bezkonkurenční cena, odlet z Brna a termín pasuje úplně přesně na tvoji dovolenou,“ obrátil jsem se k Jitce. „Mně by taky nevadila,“ překvapil Ondra. „Ale pokud tam mamka nebude chtít, tak můžeme i do Řecka.“ „Já se podívám, kam by se dalo letět. Nemusíme to rozhodnout teď, ne?“ Rezignovala Jitka. Večer jsme zůstali s Tomem doma sami. „Ty chceš do Černé Hory, já taky, Ondrovi je to jedno, tak proč Jitce neřekneš, že poletíme do Černé Hory?“ Spustil na mě. „Protože je to taky její dovolená a platí si ji sama. To za první. Za druhý: Vím, že je to ta nejlepší možnost a ona je dost chytrá, aby na to přišla sama. Pokud na ni budu tlačit, zatne se a bude chtít něco jiného. To je přirozená lidská vlastnost. Když ji nechám, bude nakonec souhlasit. Poletíme do Černé hory. Slibuji. Jen Jitce neříkej, až s tím dojde, že jsem to věděl předem. Naštveš ji, protože si bude myslet, že jsem ji zmanipuloval a začne zase vymýšlet. Už ji znám dost dlouho, takže vím, že potřebuje svůj čas, aby si to mohla v klidu přežvýkat. Na rozdíl
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287692
od mých předchozích partnerek je opravdu chytrá a nebude dělat naschvály. Uvidíš, že to tak bude,“ přesvědčoval jsem syna. „To jsem teda zvědavý. Myslíš, že to tak mají všechny ženský?“ Zajímalo ho. „To si piš, že jo. Pokud je budeš do něčeho nutit, udělají přesný opak toho, co po nich chceš. Pamatuješ přece mamku ne. Vždycky muselo být po jejím jen proto, aby nebylo po mém. Když je necháš, ať si na to přijdou sami, jen je šikovně nasměruješ, dostaneš je, kam potřebuješ vždycky,“ školil jsem Toma. „A jak jsi nasměroval Jitku?“ Vyptával se dál. „Je to nejlevnější a ona nemá peněz nazbyt. Odlet je z Brna. Vracíme se v sobotu, takže stihne po dovolené vybalit a odpočinout si. Když si v klidu projde všechna pro a proti, bude souhlasit,“ skončil jsem přesvědčeně. Po týdnu Jitka odsouhlasila Černou Horu. Když to oznamovala Tomovi, jen se po mně podíval se šibalským úsměvem. Na mně bylo pohlídat nákup zájezdu za pět tisíc na osobu. To se mi povedlo tři dny před odletem. Byla to poslední čtyři volná místa a na letadlo jsme museli do Mošnova, což však nevadilo. Na dovolenou jsme se neskutečně těšili. Den před odletem jsem zjistil, že mám propadlý pas a nikdo mi nebyl schopen potvrdit, že se do Černé Hory, která byla mimo Evropskou unii, dostanu i na občanku.
Ukázka elektronické knihy