Piknik u cesty | 97
tový vak plný vody, v níž plavaly ryby, vylil vodu na rybářské náčiní na podlaze korby a škubající se ryby přesypal do velké síťovky. Potom vak složil a strčil si ho do kapsy kombinézy. Všechno teď bylo, jak má být: dva chlapi se vracejí z nepříliš úspěšného nočního rybolovu. Usedl za volant a rozjel se. Až k zatáčce jel s vypnutými světly. Nalevo se táhla mohutná zeď, ohrazující Zónu, zatímco na pravé straně míjeli keře, řídké hájky a sem tam opuštěné chaty se zabedněnými okny a oprýskanými stěnami. Redrick dobře viděl potmě, která už teď ostatně nebyla zdaleka tak hustá jako předtím, a navíc věděl, co se teď stane. Proto když se před nimi objevila shrbená postava, pohybující se škubavou chůzí, vůbec nezpomalil – jenom se sklonil níž k volantu. Tamten si vykračoval přímo prostředkem silnice. Měl namířeno k městu, stejně jako všichni ostatní. Redrick se mu vyhnul, i když kvůli tomu musel vjet až na krajnici, a jakmile se dostal před něj, ještě silněji sešlápl plyn. „Matko Boží!“ zamumlal zezadu Burbridge. „Viděls to, Zrzku?“ „Jo,“ řekl Redrick. „Panebože…! Tak to nám ještě chybělo…!“ mumlal si Burbridge a najednou se začal nahlas modlit. „Drž hubu!“ okřikl ho Redrick. Odbočka by měla být někde tady. Redrick přibrzdil a zadíval se na řadu ošuntělých domků a křivých plotů, jež se teď objevily napravo od nich. Stará trafostanice… sloup s podpěrou… napůl shnilý můstek přes škarpu… Redrick otočil volantem a vzápětí auto najelo na výmol a nadskočilo. „Kam to jedeš?!“ zařval divoce Burbridge. „Přijdu kvůli tobě o nohy, ty svině!“ Redrick se na vteřinu otočil a hřbetem dlaně uštědřil Burbridgeovi pořádný políček, přičemž se popíchal o starcovo
piknik u cesty.indd 97
25/02/2021 12:33:16 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287679
98 | Arkadij a Boris Strugačtí
husté strniště. Burbridge se zakuckal a zmlkl. S autem to házelo ze strany na stranu; kola na polní cestě, rozbahněné po nočním dešti, každou chvíli prokluzovala. Redrick zapnul světla. V bílé poskakující záři viděl kdysi dávno vyjeté koleje, nyní zarostlé trávou, obrovské kalužiny i křivé ztrouchnivělé ploty po stranách. Burbridge plakal, vzlykal a popotahoval. Již nic nesliboval – jen naříkal a vyhrožoval, ale velice tiše a téměř nesrozumitelně, takže Redrick dokázal pochytit jen jednotlivá slova. Něco o nohách, o kolenech, o krasavci Archiem… Pak ztichl. Osada se táhla podél západního okraje města. Kdysi zde byly chaty, zahrady, ovocné sady a letní sídla městských hlavounů i managementu továrny. Všude zelené trávníky, malá jezírka s čistými písečnými břehy, krásné březové hájky a rybníky, v nichž plavali chovní kapři. Až sem se nikdy nedostával smrad ani štiplavý kouř z továrny; ostatně, dokonce sem ani nevedla městská kanalizace. Nyní byla tato oblast opuštěná a liduprázdná. Za celou dobu narazili jen na jediný obydlený dům – v jednom z jeho oken se za závěsem žlutě svítilo a přímo před ním viselo na šňůrách deštěm zmáčené prádlo. Odkudsi z boku se vyřítil obrovský pes, nepříčetný zuřivostí, a nějakou dobu pronásledoval jejich automobil, aniž by dbal blátivé smršti, odlétávající od zadních kol. Redrick opatrně přejel další starý chatrný můstek, a když vepředu uviděl odbočku na dálnici, zastavil a vypnul motor. Potom vystoupil z auta a vykročil kupředu, aniž by se jedinkrát ohlédl po Burbridgeovi. Ruce měl zimomřivě strčené v provlhlých kapsách kombinézy. Už se úplně rozednilo. Celé okolí bylo mokré, tiché a ospalé. Redrick došel k dálnici a obezřetně vykoukl zpoza keřů. Policejní stanoviště bylo odsud vidět jako na dlani – malá maringotka se třemi svítícími okénky a pramínkem kouře, stoupajícím z úzkého vysokého komína. Hlídkový
piknik u cesty.indd 98
25/02/2021 12:33:16 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287679
Piknik u cesty | 99
vůz parkoval na krajnici a nikdo v něm nebyl. Redrick nějakou dobu stál a díval se. Na stanovišti nebyl patrný sebemenší pohyb. Muži nejspíš byli po dlouhé noci prokřehlí a vyčerpaní, a tak se nyní hřáli v maringotce – beztak klímali s cigaretou, přilepenou na spodnímu rtu. „Svině,“ řekl Redrick tlumeně. Nahmatal v kapse boxer, strčil prsty do oválných otvorů zbraně, sevřel studený kov v pěsti a zamířil nazpět; přitom se stále zimomřivě hrbil a nechával ruce v kapsách. Mírně nakloněný land rover stál mezi keři. Bylo to zapadlé, opuštěné místečko. Nikdo už sem nejspíš nepřišel dobrých deset let. Když Redrick přistoupil k automobilu, Burbridge se nadzvedl a s pootevřenými ústy na něho pohlédl. Vypadal teď snad ještě starší než obvykle – vrásčitý, plešatý, se špinavým strništěm na tvářích a zkaženými zuby. Nějakou dobu se na sebe mlčky dívali a vtom náhle Burbridge téměř nesrozumitelně zahuhlal: „Dám ti mapu… všechny pasti… všechny… Najdeš ji… a nebudeš litovat…“ Redrick stál nehnutě a poslouchal. Pak rozevřel prsty, nechal boxer ležet v kapse a řekl: „Tak fajn. Ty teď budeš dělat, že seš mimo, je ti to jasný? Hekej a nenech na sebe nikoho sáhnout.“ Usedl za volant, nastartoval a rozjel se. Měli štěstí. Když jejich auto v naprostém souladu se všemi dopravními značkami a omezeními pomalu projelo kolem maringotky, nikdo jim nevěnoval pozornost, nikdo nevyšel ven. Potom už land rover postupně nabíral rychlost a řítil se jižním předměstím rovnou do města. Nyní, v šest hodin ráno, zely ulice prázdnotou, asfalt byl mokrý a černý a automatické semafory osaměle a zbytečně pomrkávaly na křižovatkách. Minuli pekárnu s vysokými, jasně zářícími okny a Redrick ucítil závan teplé, neuvěřitelně lahodné vůně.
piknik u cesty.indd 99
25/02/2021 12:33:16
Ukázka elektronické knihy