KATE HEWITTOVÁ
„Matteo, je to jenom noční můra. Všechno je v pořádku.“ Otevřel oči, dlouhou chvíli se na mne díval a pak náhle zanadával. Posadil se na okraj postele, zády ke mně, svaly měl ztuhlé. „Matteo,“ řekla jsem tiše. „Co se stalo? O čem se ti zdálo?“ „Nic se mi nezdálo.“ Jeho hlas byl strohý, téměř rozzlobený. „Spal jsi. Ale pak jsi začal mluvit ze spaní…“ „Nemluvil jsem ze spaní.“ Bylo úplně cítit, jak se uzavřel do sebe. Rychle vstal, přešel do koupelny a s hlasitým zaklapnutím za sebou zavřel dveře. Seděla jsem tam zmatená, ale i zvědavá. Matteo působil jako poslední muž na zemi, kterého by měly trápit noční můry. Uvědomila jsem si, že můj manžel má dvojí tvář. Navenek chce působit jako úspěšný sebevědomý muž, který nemá co skrývat. Ale ve skutečnosti se brání tomu, aby o něm někdo věděl něco bližšího. Pochmurně jsem sledoval svůj odraz v zrcadle. Na čele jsem měl kapky potu a pořád mnou lomcovaly dozvuky té zatracené noční můry. Dusivá tma, těsný prostor, zvuk klíče v zámku – a pak celé hodiny. Neměl jsem ten hloupý sen od dětství, tak proč proboha teď, první noc s Daisy? Pustil jsem vodu a opláchl si obličej. Byl jsem rozzlobený sám na sebe, za to, jaký jsem slaboch. Vzpomněl jsem si na lítost v Daisyině hlase a bylo mi trapně. Zhluboka jsem se nadechl a dál zíral na svůj odraz. Musím dostat situaci okamžitě pod kontrolu, protože něco takového bych opravdu nechtěl zažít znovu. Otočil jsem se zády k zrcadlu – a hlavně i zády k prázdnotě ve svých očích – a vrátil jsem se zpět do ložnice. Daisy ležela na boku, kolena měla přitažená 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287560
CHCI TO DOOPRAVDY!
k hrudníku, vlasy rozházené po polštáři. Nepromluvila, ale z její ostražité nehybnosti jsem poznal, že nespí. Chvíli jsem byl na vážkách, jestli jí mám něco říci. Nebo se jí dotknout. Když jsem si lehal na postel, ani se nepohnula. Ani jeden z nás nic neřekl, a tak jsem si namlouval, že takhle to bude lepší. Hlavně nic nerozebírat a neřešit. Ale stejně jsem nemohl usnout. Měsíc vrhal stříbrné stíny na podlahu a já tam ležel a nenáviděl jsem myšlenky, jež se mi honily hlavou. Myšlenky na to, jak jsem byl v dětství zavřený ve skříni, což bylo i součástí noční můry. Ale i další věci. Absolutní nezájem ze strany dědečka. A Eleni… strašák mého dětství… s rozzlobeným obličejem a s hlasem, syčícím jako had. Jsi k ničemu… Silou vůle jsem ty myšlenky potlačil a pokusil se myslet na něco jiného, pozitivního. Na Andrease, jak se na mě dívá s úsměvem plným radosti. Na Daisy, jak mne toto odpoledne pozorovala zpod přimhouřených řas a její rty se při tom tak sladce usmívaly… Ale pak mne znepokojily i tyto myšlenky. Neklidně jsem se otočil na záda. Daisy už spala. Dýchala zhluboka a pravidelně, obličej měla ve spánku ještě jemnější než normálně. Byla hnědovlasý anděl a všechno na ní bylo nádherné. Celou svou bytostí jsem se nenáviděl za to, že mě viděla ve chvíli, kdy jsem se choval jako slaboch. Krátce před úsvitem jsem konečně usnul a k mé velké úlevě se noční můra již nevrátila. Sluneční paprsky, které se okny dostaly až do pokoje, mě pomalu vzbudily svým světlem a teplem. V rozespalosti jsem si byl vědom ženské vůně, která obklopila mé smysly. Pořád napůl spící jsem k Daisy natáhl ruku a ona se ke mně přitiskla se vší omamnou a teplou poddajností. Moje rty vyhledaly její. Objala mne měkkými pažemi a přitáhla si mě blíž. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287560
KATE HEWITTOVÁ
Ztratil jsem se v jejím vábivém teple a celým svým tělem jsem přijal její objetí. Jedno koleno jsem dal mezi její nohy a prohloubil polibek. Cítil jsem, jak se mi její tělo podvoluje, jak mi začíná podléhat. Bylo to všechno tak ospale nádherné… Bylo to tak opojné, že jsem se téměř probral, otevřel oči a zadíval se přímo do těch jejích. Byly doširoka otevřené, zářící, plné touhy. Daisy se na mě jemně usmála, ale její úsměv byl plný soucitu a porozumění. To ve mně okamžitě umlčelo veškerou touhu. Jediným prudkým pohybem jsem se od Daisy odkutálel. „Matteo…“ Její hlas byl něžný, jenže až příliš něžný. Vstal jsem z postele a natáhl si na sebe košili a kalhoty. Byl jsem rozzlobený na ni i na sebe. „Co se stalo? Proč jsi…“ „Proč jsem přestal? Nepotřebuji tvoji lítost, Daisy, obzvlášť ne v takové chvíli.“ Mávl jsem směrem k posteli a ona nic neřekla, nepopřela to, a to bylo ještě horší. „Za hodinu odlétáme do Paříže,“ řekl jsem jí odměřeně. A odešel jsem, aniž bych se ohlédl zpět. O půl hodiny později, když jsem byl již dávno ponořený do práce na laptopu, nebo jsem se o to přinejmenším snažil, vyšla Daisy z ložnice. Ve tváři měla sice klidný a hrdý výraz, ale oči měla smutné. Bůh mě chraň před ženou, která mne chce zachránit! „Už jsi hotová?“ zeptal jsem se chladným tónem. „Ano.“ Zastavila se a vypadalo to, jako by chtěla něco dodat. Předešel jsem tomu ale hlasitým zaklapnutím počítače a tím, že jsem vstal z pohovky. Neměl jsem zájem o konverzaci – teď už ne. Ale o co bych měl zájem, to jsem také nevěděl. Změnit toto manželství na opravdové bylo mnohem těžší, než jsem myslel. 100 Ukázka elektronické knihy