tajemství světa a dělají si země blázny abych se probudil a spatřil světlo (tedy vlastně abych dosáhnul osvícení) – A že tedy já, „Ti Jean“, jsem byl ten poslední Ti Jean na světě, poslední boží blázen, chudinka, ti lidi za mými zády, to byli ďáblové, mezi které mě Bůh uvrhnul, mě, andělské děcko, vlastně jako kdybych byl poslední Ježíš! a všichni ti lidé čekají až si to uvědomím a až procitnu a až je načapám a pak se všichni rozesmátí ocitneme v nebi – Ale zvířata mi tohle nedělala, moje kočky, to byly vždycky zlatíčka, melancholicky si olizovaly packy, a Ježíš, ten tomu všemu smutně přihlížel, trochu jako ta zvířata – Ten si za mě nestoupal – Tady je základ mojí víry v Ježíše – Že vlastně to jediné skutečné na světě byl Ježíš a jehňátka (zvířata) a můj bratr Gerard který mě učil – Někteří z těch pokukovačů byli hodní a smutní, jako třeba můj otec, ale i ti museli držet krok se všemi ostatními, co s nimi byli na jedné lodi – Ale jakmile by došlo k mému procitnutí, zmizelo by všechno kromě nebe, a to je Bůh – A právě proto jsem později po těchhle, jak jistě uznáte, dost divných dětských představách, po tom, co jsem měl to prchavé vidění Zlaté věčnosti a další předtím a potom včetně mých různých samádhi během buddhistických meditací v lesích, sám sebe považoval za nějakého zvláštního samotářského anděla seslaného z nebe aby všem sdělil nebo názorně vyjevil že ten jejich pokukovací spolek je vlastně Spolek satanův a že jsou na úplně špatné cestě. S tímhle základem se teď, když jsem byl dospělý a propil jsem se až k duševní katastrofě, všechno jedním rázem změnilo v představu, že se mě celý svět snaží uhranout, abych se zbláznil; a podvědomě jsem tomu musel věřit, protože jak říkám, hned jak Roy Blake odešel, bylo mi zase dobře a vlastně jsem byl spokojený. Vlastně hodně spokojený – Toho následujícího rána jsem vstal s pocitem větší radosti a zdraví a smysluplnosti než kdy jindy, svoje staré údolí Big Sur jsem měl zase jenom pro sebe, přišoural se Alf a já ho nakrmil a poplácal po rozčepýřené drsné šíji, 100
BIG SUR216_def.indd 100
10.9.2020 9:39:22
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287465
v dálce se zvedala hora Mien Mo, byl to jenom obyčejný kopec zarostlý směšným roštím a s neškodnou farmou na vrcholku, a celý den jsem neměl na práci nic jiného než se bavit nerušen ani chlastem, ani čarodějnicemi – A zase už si prozpěvuju „Duše má, duše má, jakou barvu asi má, ani bílá, ani zelená“ a podobný pitomosti – A hulákám „Jestli je Arthur Ma čarodějnice, tak je to dost srandovní čarodějnice, hahá!“ – A na verandě stojí nějaká přiblblá sojka, jednou nohou se opírá o kus mýdla, klove do něj a polyká ho a na ovesné vločky kašle, a když se rozesměju a zavolám na ni, roztomile ke mně vzhlédne a tváří se jako by říkala „Copak máš, copak máš?“ – „Huhú, zle sis sed,“ říká jí jiná sojka, která přistane kousek od ní a hned zase uletí – A celý můj život mi zase připadá krásný, dokonce si vzpomínám, co za šílenosti jsem vyváděl na tom posledním tahu, a pak zavzpomínám ještě víc a vybavuje se mi, co za šílenosti vyvádím celý život, je úžasný, jak dokážeme ve vlastní duši vydolovat tolik síly, a myslím že by ta síla mohla přenášet hory, že si člověk zase natáhne boty a zase vyrazí na pochod a je šťastnej jen tak, zdroj toho štěstí je přímo v nás – A když se jdu podívat k moři, už mě neděsí, zazpívám si „Bylo nás tam roku onoho“ a vrátím se do srubu a v klidu si naleju hrnek kávy, je odpoledne, taková pohoda! Pak jdu na dříví, sekám a lámu klacky kde to jenom jde a házím je podél cesty, abych je pak v klídku odnosil domů – Zkontroluju kůlnu kus po proudu potoka kde je pro případ nouze schovaných patnáct sirek – Dám si panáka sherry, vůbec mi to nechutná – Najdu staré číslo San Francis Chronicle s mým jménem snad na každý stránce – Uprostřed potoka rozseknu na půlku ohromnou sekvojovou kládu – Takovej to je den, prostě dokonalost sama, nakonec si zašívám svůj starej zlatej svetr a zpívám si „Doma je doma, nic naplat“ a vzpomínám na mámu – Dokonce se začnu hrabat v těch knížkách a časopisech, co jich tu kolem je, přečtu si u lampy něco o patafyzice a pohrdavě zaryčím „Tak akorát intelektuálská záminka pro nejapný fórky“ 101
BIG SUR216_def.indd 101
10.9.2020 9:39:23
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287465
a odhodím ten časopis a dodám „pro jistý povrchní jedince pozoruhodně přitažlivá“ – Pak svou rozbouřenou pozornost obrátím ke dvěma neznámým básníkům fin de siècle co se jmenujou Theo Marzials a Henry Harland – Po večeři si schrupnu a zdá se mi o americkým námořnictvu, o lodi kotvící u ostrova, kde se bojuje, ale všechno je to tam takové malátné a dva námořníci stoupají po cestě nesou si pruty a kolem nich běhá pes jdou se tam nahoru potají milovat; kapitán a všichni ostatní vědí že to jsou buzeranti, a místo aby na ně byli naštvaní spíš jsou nad takovou něžnou láskou v malátném vytržení: ze zádi je jiný námořník sleduje dalekohledem: mělo by se válčit, ale kromě velkého prádla se nic neděje… Z tady toho uhozeného ale zvláštně příjemného snu se probudím se skvělou náladou – Kromě toho teď už každou noc vycházejí hvězdy a já vylezu na verandu a usadím se do starého plátěného křesla a vzhlížím k tomu všemu ploužení co se odehrává nade mnou, po nebeské báni se loudají hvězdy, hvězdy co šťastně a teskně pláčou, všechen ten lesk a třesk a mléčné dráhy a uličky světelných let staré jako dáma Mae Whittyová a hory – Srpnovou nocí prosvětlenou měsícem se jdu projít k hoře Mien Mo, dívám se na ohromující zamlžené hory jak se tyčí na obzoru a jako by mi říkaly „Nemusíš mučit své vědomí tím neustálým přemýšlením“ a tak se posadím do písku a zahledím se do sebe a zase vidím ty staré růže nezrozeného – K neuvěření, taková změna během pár hodin – A zase už mám dost energie na to, abych se znovu vydal k moři a najednou si uvědomím jak nádherně by se celý tenhle kaňon vyjímal na orientálním svitkovém obraze, na takovém tom hedvábném svitku, co ho rozvineš na jednom konci a rozvíjíš a rozvíjíš jako se rozmotává údolí a najednou se objeví útesy, najednou se objeví osamělí bódhisattvové v chatrčích ozářených lampou, najednou se objeví potoky, skály, stromy, pak se najednou objeví bílý písek, najednou moře, a u moře svitek končí – A ty mlhavé narůžovělé temnoty mnoha odstínů a skrytých příšeří která 102
BIG SUR216_def.indd 102
10.9.2020 9:39:23
Ukázka elektronické knihy