V šatně jsme odloţili kabáty a v tu ránu jsem se stala středem pozornosti. To mi nikdy nevadilo. Koneckonců jak jinak zhodnotíte finanční obnos investovaný do exkluzivních tmavě tyrkysových šatů s bohatou štrasovou aplikací od Swarovského? Táta mě odváděl do přísálí, kde jsme měli vyhrazená místa, a já nešetřila zářivými úsměvy na všechny strany. Petr, Milan, Logáro a Šmahy seděli rovnou u baru a valili bulvy. Já myslela, ţe uţ vzdáleně tušili, jaké jsem děvče k světu. Nahlas jsem pozdravila a ještě zamávala. Proč si kazit reputaci disfunkčním pohrdáním? Bylo vidět, ţe kaţdý z nich minimálně o centimetr povyrostl. Kdyţ budu mít štěstí a ti moulové seberou odvahu, právě jsem si zajistila čtyři tanečníky. Protoţe pozornost sebejistého Jakuba Haleny jsem ke svému zděšení zaregistrovala také. Večer začal vcelku obávala, a měla se chlebíčky, čímţ se naprosto zboţňuju. a moc se mi líbili.
dobře. Kapela nehrála tak špatně, jak jsem se střídat s dýdţejem. Táta se pochlapil a koupil mi opravdu zavděčil. Tuhle českou specialitu Předtančení předvedli ţáci lidové školy umění
Pak nastala úmorná a zdlouhavá část s připíjením maturantům a šerpováním. Stála jsem s holkami ze třídy na balkóně a hodnotily jsme šaty. No, vlastně ani tento úsek plesu nebyl tak marný. Pak se začalo tančit. Táta mě vyzval jednou, ale poté jsem šla z náruče do náruče a… asi bych to neměla přiznávat, ale já si zábavu opravdu uţívala. Petr byl trochu opilý a dotěrný, ale kupodivu takovým roztomilým způsobem. Stačilo ho jemně upozornit a zklidnil se. On byl první, kdo mě odtáhl k baru na skleničku.
- 98 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287439
Pamětliva máminých rad, ţe není strašlivějšího pohledu neţ na zvracející hezkou holku, jsem pila výhradně nealko. Kofolu. Dţus. Limonádu. Dţus. Bylo po půlnoci, kdyţ se před naším stolem objevil Jakub. „Smím prosit?“ Kdyby celý večer probíhal úmorně a nic se nedařilo, odpálkovala bych ho, a ještě si na něm zchladila ţáhu. Jenţe já se bavila. Byla jsem rozjařená z tance a vitamínu C, servírovaného v pomerančové šťávě. V srdci bych nevykutala špetičku zášti. Moje duše přetékala láskou ke všem tvorům vesmíru. Takţe místo abych ho sjela přezíravým pohledem a poslala ke všem čertům, s laškovným úsměvem jsem se zeptala: „Nejsi poněkud drzý?“ Ano, učebnicová věta z oboru koketerie. „Odváţnému štěstí přeje. Hrají docela dobře a, jak jsem si všiml, latinu docela válíš. Půjdeme ovládnout parket?“ Asi mě v tu chvíli opustila soudnost, protoţe jsem se zvedla a přijala nabízené rámě. Tančím totiţ opravdu ráda. A v těch krásných šatech jsem se cítila jako víla. Neměly ramínka, lehce zdůrazňovaly křivky aţ ke kolenům a dole se rozšiřovaly v bohatou tylovou sukni. Vedl nejlépe ze všech dnešních tanečníků, bohuţel včetně táty, nebyl z něj ani příliš cítit alkohol. Kromě faktu, ţe se jednalo o potenciálního vraha, mu nebylo co vytknout. „Můţu tě pozvat na panáka?“ nabídl, kdyţ skončila série. „Nepiju alkohol.“ „S Petrem jste do sebe lili whisky.“
- 99 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287439
Sakryš, to mě sledoval celý večer? „Výjimka potvrzuje pravidlo.“ Odevzdaně pokrčil rameny. „Tak dţus?“ „Dobře.“ Šla jsem s ním k baru, ale začala se mě zmocňovat nechuť. Nejspíš poţádám tátu a zabalíme to. Pokud nenasbíral dostatečné mnoţství materiálu na článek dosud, bude muset pozvat na schůzku paní Bílkovou, majitelku cukrárny na náměstí a vyhlášenou drbnu. Barman přede mne postavil sklenici oranţového nápoje. „Nešla bys se mnou zítra do kina?“ Ten chlap je neuvěřitelný! Kdyby se jeho ego dalo zhmotnit, můţeme pořádat pěší výlety na Měsíc. „Obávám se, ţe ne. Nezdá se mi to úplně bezpečné.“ Odfrkl si. „To se budeme pořád točit kolem jedné klukoviny? Nemyslel jsem to tak. Jednal jsem v afektu. Omluvil jsem se. Wolfovi na tom náramně vydělali. Nikdo si nestěţuje, akorát ty musíš pořád prudit.“ V afektu nikoho nesváţete a nevezete bůhvíkolik kilometrů k jezeru. Co tedy plánoval, pokud ne vraţdu? Zajímalo by mě, jak by pan Wolf volil, kdyby dostal na výběr mezi Radkem a všemi penězi světa. No, aspoň z tohoto úhlu pohledu měl samolibý prominentní synáček pravdu. Napila jsem se. „Chutná to nějak divně. Je v tom vodka?“ Otočila jsem se na barmana. Ten s povzdechem přikývl. - 100 -
Ukázka elektronické knihy