98
Automobil a volný čas
Události v polovině března začaly nabývat na razanci a vyvstávala potřeba v nastupující situaci uchránit český motorismus. Na schůzi náčelnictva BSČM, která se konala 13. března 1939, bylo rozhodnuto požádat Autoklub RČs, aby převzal vedení a výkon veškeré agendy BSČM. Po rezignaci prozatímního náčelníka A. Hvížďálka byl do této funkce ministerstvem národní obrany ustanoven člen představenstva Autoklubu JUDr. Karel Stránský. Ustanovení mělo trvat až do sloučení. V rámci slučovacího procesu bylo rozhodnuto, že práva a povinnosti BSČM přecházely dnem 20. března 1939 na nově utvořenou výcvikovou sekci Autoklubu.272 Ke změnám docházelo i v ARČs, kde na předsednický post rezignoval generál Čížek. Evidentně byla patrná snaha eliminovat vojenský charakter, který by mohl vést k zásahu okupační moci. Vyplývala i z pokynu, nechť „odbory Autoklubu, v loyální dohodě s dosavadními náčelnictvy všech jednotek v oblasti své působnosti, učiní opatření, aby aktivní vojenští funkcionáři vzdali se až na další svých funkcí a byli nahrazeni vhodnými činovníky civilními“, jejichž výběr měl být proveden tak, aby „odpovídali požadavkům o arisaci statutárních orgánů oficiálních korporací“.273 Výnosem ministerstva vnitra z 6. května 1939 byl ARČs sloučen s BSČM ve spolek s názvem Národní Autoklub Čech a Moravy. Nabízí se samozřejmě otázka, zda rychle provedené sloučení, posvěcené ministerstvy provedené těsně na počátku okupací zbytku českých zemí bylo krokem, který měl zachránit další činnost v oblasti výcviku řidičů pro budoucí využití, třeba i v boji proti okupantům. Je pravděpodobné, že vojenské kruhy si uvědomovaly nebezpečí, které by netransformovaný BSČM v době po okupaci čelil. Z dochovaných dokumentů je zřejmé, že sloučení proběhlo neočekávaně rychle. Ve stejný den, kdy náčelnictvo rozhodovalo o sloučení s AKRČs byl běžný úřední den a nic nenasvědčovalo, že by se jednalo o dlouhodobě připravovaný krok.274 Kromě změn v personální linii, ačkoli po vytvoření Národního Autoklubu Čech a Moravy byla zřejmá jistá personální kontinuita mezi funkcionáři dřívějších a nových regionálních poboček Autoklubu,275 došlo i ke změnám organizačním. Nová struktura řízení byla třístupňová – Ústředí, kraj, místní skupina. Svou činností na poli výchovy řidičů nechtěl Autoklub poskytnout okupantům záminku k jeho zastavení či krokům proti samotnému Autoklubu.
272 SOkA Č. Budějovice, f. BSČM T. Sviny, nezpracováno, kart. 1, Zpráva Autoklubu RČS z 20. 3. 1939, Praes.206.vl. 273 M. Mečíř: Národní Autoklub Čech a Moravy, Moravská orlice 77 (1938), č. 197, 28. 5. 1939, s. 15. 274 VHA, f. BSČM, kart. 1, nezpracováno, Příspěvek osobního referenta do Rozkazu BSČM, 13. 3. 1939. 275 SOkA Písek, f. Národní autoklub Čech a Moravy Protivín, kart. 1, sg. II B/2.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287346
Automobil a volný čas
99
Program další činnosti Výcvikové sekce Autoklubu omezí se ihned na vyučování jízdě motorovými vozidly, na prohlubování znalostí o motorových vozidlech, odstraňování nejčastějších závad atd. Jakákoli jiná činnost výcvikového programu, zejména prvky branné, budiž ihned zastavena.276
Také další vyhlídky Národního Autoklubu Čech a Moravy nevypadaly růžově. Autoklub byl Nařízením říšského protektora pověřencem pro organizace 13. listopadu 1942 rozpuštěn. Na Slovensku byl ASK v roce 1940 nahrazen Slovenským autoklubem (zákon č. 311/1940 Sl. z. o organizácii motorizmu). Obdobně jako v případě ASK nadále vycházel z konceptu povinného členství všech motoristů, které usnadňovalo řízení motorismu.277 Posílení státního vlivu jednoznačně dokládalo to, že stanovy schvalovalo slovenské ministerstvo dopravy. Teprve po skončení války se otevřel i pro zájemce o motorismus, kteří však nebyli vlastníky motorového vozidla, nově se mohli stát dobrovolnými členy. Po osvobození se Autoklub RČs navrátil ke svému původnímu názvu, zahájil činnost již 2. května 1945. Následně ministerstvo vnitra svým výnosem z 9. července 1945 vzalo na vědomí znovuzahájení činnosti Autoklubu Republiky Československé. Prozatímní předsednictvo bylo sestaveno z osob, které byly zvoleny na posledním sjezdu 1. července 1938, a dále ze zástupců čtyř uznaných (povolených) politických stran, kdy každá delegovala do předsednictva dva členy. Prvním poválečným předsedou byl zvolen Ing. Emanuel Sedlák.278 Na prvním poválečném sjezdu delegátů konaném dne 17. listopadu 1945 byl novým předsedou zvolen ministr národní obrany Ludvík Svoboda a prvním předsedou poslanec Alois Neuman.279 Tato volba byla zřetelným dokladem pojetí automobilismu jako složky brannosti a dalšímu vnímání motorismu tímto pohledem. Dále Sjezd přinesl posílení vlivu komunistů, kteří v meziválečném období o ARČs příliš neprojevovali zájem. Dále je možné sledovat i oslabení samosprávné základny, kdy se na výběru členů předsednictva podílel stát (např. ministerstva národní obrany, vnitra, dopravy). Ačkoli se působnost obnoveného autoklubu formálně vztahovala na celé území Československa, tak reálně působil pouze v českých zemích. Na Slovensku zůstával jedinou motoristickou organizací Slovenský autoklub (SAK) založený v roce 1940. 276 Tamtéž, Zpráva Autoklubu RČS z 20. 3. 1939, Praes.206.vl. 277 Podrobněji: Ľudovít Vyčislík: Organizácia slovenských motoristov; Miroslav Sabol: Dejiny dopravy na Slovensku. 278 AHMP, f. MHMP II – SK, kart. 594, sg. XIV/0159, Zpráva policejnímu ředitelství z 12. 7. 1945; Zpráva ředitelství národní bezpečnosti z 26. 10. 1945. 279 AHMP, f. MHMP II – SK, kart. 594, sg. XIV/0159, Zpráva ředitelství národní bezpečnosti z 21. 11. 1945.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287346
100
Automobil a volný čas
Poválečná jednání odmítla návrat k předválečnému stavu několika desítek autoklubů, provedená centralizace měla zůstat zachována. Na jednáních v Brně mezi zástupci českých a slovenských motoristů byly přijaty zásady pro dílčí decentralizaci, kdy měly působit autokluby pro jednotlivé části republiky. Zvláště slovenští zástupci trvali na svébytnosti, „a to najmä pre Slovensko, aby sa tak slovenské otázky riešili v tomto krajovom rámci a aby slovenské záujmy mohli byť dostatočne hájené v rámci celoštátnej organizácie“.280 Slovenská strana prosazovala vznik tří zemských autoklubů podle jednotného vzoru. Tyto tři kluby by se spojily do celostátního ARČs. Diskuse se rozpoutala okolo pojetí členství. Na Slovensku stále platilo povinné členství pro všechny motoristy, v českých zemích bylo členství dobrovolné. Slovenští zástupci na povinném členství trvali a poukazovali, že autokluby vykonávají činnosti pro všechny motoristy a nebylo by tak správné, aby někteří na činnost autoklubu nepřispívali.281 ARČs slovenské představy o federativním uspořádání tří zemských klubů odmítl. Dne 23. září 1946 byla v Praze uzavřena prozatímní dohoda, která zajišťovala SAK výsadní postavení na Slovensku. Na mezinárodním poli zastupoval zájmy státu ARČs, v dohodě se SAK. Mezinárodní jízdní doklady vydával v českých zemích ARČs, na Slovensku SAK. Prozatímnost dohody se odvozovala od připravovaného sjednocení právních úprav.282 V českých zemích byl autoklub spolkem založeným na základě spolkového zákona, ale na Slovensku se jednalo o organizaci, která byla založena zákonem. Provizorní období nakonec trvalo až do roku 1950. Otřesy února 1948 na ARČs zásadním způsobem nedolehly. Předseda a první místopředseda byli zárukou dalšího směřování v souladu s novou politickou situací. Nicméně i v rámci ARČs se ustavil akční výbor, který měl organizaci nadále ideově vést. Podle programového prohlášení akčního výboru ARČs „stává se nyní motoristickou organisací pracujícího lidu“.283 Základ nové organizace měly představovat kroužky motoristů při jednotlivých závodech. Kroužky měly utvořit místní skupiny a ty se sdružit do okresních, a následně do krajských autoklubů, které by pak podléhaly ústředí. ARČs se měl dále zasazovat o zlidovění motorismu a ve spolupráci s domácími automobilkami usilovat o výrobu „levných vozidel pro všechny pracující“.284 Motoristé měli též přiložit ruku k dílu a brigádami pomáhat při opravě silnic a vypomoci tam, kde je třeba školených řidičů. ARČs měl navázat úzkou spolupráci se Svazem brannosti, ROH a Sokolem (v oblasti autoturistiky).
280 Jozef Stanek: Nová organizácia čsl. motorismu, Automoto 1 (1946), č. 1, s. 2. 281 Tamtéž. 282 Návrh dohody mezi Autoklubom RČS a Slovenským autoklubem, Automoto 1 (1946), č. 8–9, s. 116. 283 AHMP, f. MHMP II – SK, kart. 594, sg. XIV/0159, Programové prohlášení. 284 Tamtéž.
Ukázka elektronické knihy