98
Maria Grundová
chodců s tácy a kupony. Matka s křičícím dítětem v náručí. V kiosku pak pár školáků, kteří jedí bonbony na váhu přímo z regálu. Jeden z nich si nacpe bonbon do pusy, zašklebí se na ostatní a plivne ho zpátky. Když si všimne, že se na něj Eir dívá, ukáže jí prostředníček. Eir se odebere k pokladně a cestou si ještě vezme jeden sendvič. Zaplatí a jde si ho sníst ke stolku na stojáka. Najednou jí někdo položí ruku na rameno. „Tohle jste si tam zapomněla.“ Žena kolem třicítky s příjemným hlasem se na ni usměje a podává jí peněženku. Musela ji zapomenout u pokladny. Žena má lesklé heřmánkově světlé vlasy a jemně nalíčené oči. Vypadá jako vystřižená z titulní stránky nějakého módního časopisu. Přes barevnou soupravu má přehozenou pelerínu s imitací kožešiny lišky nebo polárního zajíce. „Ráda vidím, že se ze všech nestali vegani,“ pokračuje žena a s úsměvem kývne na Eiřin špíz v krabičce. „Jo. Víte, rodiče nám nedovolovali jíst maso, takže podle mě se jedná o protest,“ odpoví Eir a trapně se usměje. Nacpe si poslední sousto do úst a hodí krabičku do koše. Pak otevře balený sendvič. „Počkejte,“ zarazí ji žena. Nahne se k ní a rukavicemi jí rychle setře trochu omáčky, která jí ulpěla na bundě. Voní podobně jako ženy, kterým Cecilia kradla šály a doplňky, aby získala peníze na drogy. Parfém byl na jejím oblečení cítit klidně i několik dní, zvlášť když šály nějaký čas nosila, než je prodala. „Díky,“ poděkuje Eir. Žena se usměje. „Benjamine?“ zavolá a otočí se. Přichází k ní teenager v tlusté kanárkově žluté pláštěnce s pytlíkem bonbonů. Moc se ženě nepodobá, ale Eir předpokládá, že tohle enormně velké dítě musí být její syn. Možná podle očí se stejným leskem, přestože
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287233
Smrtelný hřích 99 mají jinou barvu. Vlastně žádnou podobnost mezi nimi nespatřuje. Je vysoký, se širokými rameny a obtloustlý. Dlaně má velké a kulatým tvarem připomínají naběračky. Je mohutný, ale dětským způsobem, a zdá se, že každý jeho pohyb doprovází vzdechy. Eir nedokáže určit, jestli pochází z částí těla, které se třou o sebe, nebo se jedná o dech vycházející z jeho mírně křivých širokých rtů. Podá sáček bonbonů matce. Eir si všimne, že nad pravým okem a na spánku má tmavé mateřské znaménko. Udělá se jí zle. Vždycky se jí hnusily abnormality na kůži jak u ostatních, tak u ní samotné. „Benjamine,“ pokračuje žena. „Řekla jsem, že dnes žádné sladkosti. Ale můžeš si dát sendvič.“ Pytlík bonbonů už jí stejně dal. „Nechtěl jsem sem jít,“ namítne mrzutě a z chladicího boxu vedle stolků ke konzumaci vestoje vyndá limonádu. Žena si povzdechne a vzdá to. „Pospěš si.“ Chlapec na ni vzdorovitě pohlédne. Pak ji napodobí přikrášleným pípavým hlasem: „Pospěš si.“ „Nedělej to,“ napomene ho. „Jak jsem řekla, Jackovi najdou nový domov. Natrvalo. Ale do té doby mu musíme pomáhat, jak můžeme.“ „Jackovi Abrahamssonovi?“ zeptá se Eir. Žena se na Eir překvapeně podívá a Eir rychle otevře peněženku a ukáže svůj průkaz. Policejní odznak se na umělém osvětlení zaleskne. „Zrovna od něj jdu,“ vysvětlí. „Takže vy jste ta pěstounka, které volali?“ Žena natáhne ruku. „Mette Lindová. Jak mu je?“ „Těžko říct. Zítra ráno za ním zajde psychiatr.“ „Volala mi sociálka. Ale neříkali vlastně nic o tom, v jakém je stavu. Chudák dítě.“ Eir si všimne, že ji Benjamin pozoruje. Jeho veliké oči studují její obličej. Usměje se a odpovědí jí je mírný nejistý úsměv. Když chlapec uhne pohledem, všimne si její
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287233
100
Maria Grundová
zbraně. Hlasitě polkne a dlaní si projede ofinu, a tak Eir znovu zahlédne jeho mateřské znaménko. Tmavě červené, živé a děsivé. Jako vyhřeznutý sval přitisknutý na kůži. Jako gigantický dráp v barvě krve snažící se dostat k jeho pravému oku. „Budete se vracet nahoru k Jackovi?“ zeptá se Mette. „Ano. Půjdeme společně?“ Když procházejí kolem regálu s bonbony na váhu, jeden z teenagerů opět ukáže Eir prostředníček. Dlouze a provokativně jím mává. Ostatní se chechtají tomu, když plivne do jednoho boxu s bonbony. Mette okamžitě sáček s bonbony odloží. „Počkáte tu vteřinku s Benjaminem?“ obrátí se na Eir. „Znám tyhle mladíky, někteří z nich u nás byli v pěstounské péči.“ Jde k nim a zastaví se u toho, který okořenil cukrovinky svými slinami. „Jak se má máma, Robbane?“ zeptá se ho. „Ale jo, pravidelně řádí na ptákovi, ale vy evidentně ne.“ „Navrhuji, abys šel ke kase a řekl jim, cos udělal s bonbony, a pak zaplatil za ty, které sis vzal.“ Robban se zašklebí. „A co za to, když to udělám?“ Ostatní se nervózně chichotají. Eir se podívá po Benjaminovi. Ten sebou šije a zatne jednu dlaň v pěst. Eir jemně položí ruku na jeho paži. On ucukne a o několik kroků ustoupí. „Požádám Eddieho, aby zavolal tvé mámě a zkontroloval její pracovní dobu v hotelu,“ pokračuje Mette s promluvou k Robbanovi. „Vypadá to, že by si měla snížit úvazek, aby na tebe mohla dohlédnout.“ „Myslel jsem, že se svým bejvalým už nemluvíte! Teda potom, co stihl opíchat půlku učitelskýho sboru ve škole toho blbečka!“ Mette se zhluboka nadechne. Robban krátce zašilhá po Benjaminovi, popudlivě se ušklíbne, položí ruku na Mettin pas a přitáhne si ji k sobě.
Ukázka elektronické knihy