v zimním šeru, a pak se vznesl a odletěl. Bylo velmi chladno, mračna se zdála být s každým okamžikem tmavší a těžší a vzduchem se šířila atmosféra nehybnosti a očekávání. „Splnilo by se mi velké přání, kdyby byly letos bílé Vánoce,“ špitla Stela. Lucinka si všimla, že Hvězdička si sice stále udržuje odstup, ale vytrvale popobíhá za nimi. Měla z toho radost, protože čím dál je kotě sledovalo, tím těžší pak bude odehnat ho zpátky. „Vezmu ho a nebude muset být ve studeném
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287214
sněhu,“ pomyslela si. „Může si mi v restauraci vylézt na klín. Nejspíš i usne!“
Na pláži se v chladném ovzduší rozléhal křik racků a všemožných vodních ptáků, kteří na sebe pokřikovali a rozráželi křídly vzduch. Moře šumělo a chrastilo pobřežními oblázky, vlny se rozlévaly na pláž a zase se stahovaly zpátky. Lucinka hledala Hvězdičku, ale po malém zrzavém kotěti nebylo najednou ani stopy. „Děje se něco, Lucinko?“ zeptala se jí babička.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287214
„Ne,“ odpověděla, i když věděla, že nemluví pravdu. „Totiž, vlastně si dělám starosti o Hvězdičku. Nikde ji nevidím. I když jsi ji odehnala, vydala se zase za námi.“ „Ale tím se netrap. Tak daleko by s námi nešla. Brzy by ji to začalo nudit a vrátila by se domů. Touhle dobou už bude určitě schoulená někde v teple u krbu,“ řekla babička. Jenže Lucinka si tím tak jistá nebyla. Babička si byla jistá, že se Hvězdička vrátila někde blízko u domku. Ale co by si pomyslela, kdyby věděla, že kotě došlo mnohem dál?
100
Ukázka elektronické knihy