Poplácal poslední krávu po hřbetě a vypustil ji za ostatními zpátky na louku. „Nejvíc se mi stýskalo po Noddym. Nebyl tam jediný kůň, který by se mu vyrovnal, no vážně.“ „A jaké to bylo?“ zeptala se Kája opatrně. „Být zase zpátky, potom co tvůj táta umřel?“ „Prvních pár dnů mi bylo divně, když jsem šel kolem domu, kde jsme bydleli. Pak jsem jednou trénoval venku a najednou jsem byl přesně v místě, kde táta spadl. Neměl jsem v plánu tam jet, ale nesoustředil jsem se a prostě jsem se tam ocitl. Tak jsem zastavil a přemýšlel o tátovi a měl jsem pocit, jako bych s ním mluvil. Řekl jsem mu o našem plánu s Noddym a že bych na něm chtěl jet Derby. A cítil jsem uvnitř takový zvláštní klid, jako by mi to schválil nebo něco takového. A když jsem se pak znovu rozjel, byl jsem šťastnej. Opravdu šťastnej, víš, možná poprvé od chvíle, kdy umřel.“ „Myslím, že to byla dobrá věc, žes tam jel,“ prohlásila Kája zamyšleně. „Jo, já taky,“ souhlasil Sam. „Ten večer jsem pak zašel do hospody, kam táta chodíval s kamarády, a oni tam všichni byli. Začali jsme o tátovi mluvit a oni mi o něm vyprávěli legrační historky. Smáli jsme se a bylo mi dobře. Bylo příjemné o něm mluvit a nebýt přitom smutný. Všichni se mimochodem hrozně těší. Dívali se, jaký má Vznešený Bojovník kurz, a má tisíc ku jedné. Každý si na něj něco málo vsadil. Taková malá symbo lická vzpomínka na tátu a taky tak trochu podpora pro mě.“ „Páni,“ řekla Kája. „Zdá se, že jestli vyhraje, možná se změní život více lidem, nejen nám.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287203
„Mimochodem,“ Sam sáhl do batohu, „dali mi tohle.“ Vytáhl modro‑červený pruhovaný bičík. Měl kožený úchop a na konci jemnou koženou plácačku. „To je tátův bičík. Vím, že ho Noddy nebude nikdy potřebo vat, ale říkal jsem si, že s ním stejně pojedu, jen tak, pro štěstí.“ Zatímco kráčeli směrem ke stodole, Kája Sama informovala o všem, co s Noddym trénovali, a sdělila mu, že na dnešek dohodli ježdění u Alexe Williamse. „Potřebujeme, aby si Noddy vyzkoušel běžet co nejrychleji – závodním tempem – aspoň míli nebo víc,“ vysvětlovala. „A potřebujeme zjistit, jestli poběží s jinými koňmi, protože Percy přece kvůli němu nemůže závodit v Salisbury!“ Smáli se při představě, jak se Percy řadí na startovní čáru. Nejspíš by koně kolem sebe pokopal. Dorazili do stodoly a Sam dlouze hleděl na Noddyho. „Vypadá vážně skvěle, Kájo. Je vidět, že zesílil a trochu při bral. A ta srst! Úplně se leskne!“ „To je Larryho práce,“ vysvětlovala pochvalně Kája. „Pomá hal mi s hřebelcováním a moc mu to jde. Dokonce se kvůli závodům učí copánkování.“ „Larry ti pomáhá?“ zeptal se překvapeně Sam. „Za chvíli mi snad řekneš, že Elvis a Doris se naučili létat! Když už mluvíme o čunících – jak Noddy baští?“ „Kyblík se pokaždé leskne jako sklo. Nevím ovšem, jestli to není tím, že ho vylíže Percy. Noddy má každý den oves a obden i syrové vajíčko. Dostává taky trochu lněného oleje a přemýš lím, že mu po tréninku začnu dávat banán – zlepšuje svalovou regeneraci, protože nahrazuje krevní cukr.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287203
Připravovali Noddyho s Percym na vyjížďku a u toho si povídali. Sam Noddymu nandal na nohy návleky a zakryl mu ocas, aby si ho neumazal. Byli u konce příprav, když zaslechli hučení motoru oznamující, že pan Bass s náklaďákem už na ně čekají. „Pojedu s nimi vzadu,“ prohlásila Kája a vedla koně po rampě nahoru. „Ty jeď vepředu s tátou a pověz mu všechno o Newmarketu.“ Po půlhodině jízdy zabočili skrz velkou bránu s bronzovým nápisem „Stáje Cherrydown“. Bylo krátce před sedmou hodi nou ranní. Jestli všechno dobře půjde, v půl deváté budou zase odjíždět a stihnou tak Káju včas vysadit před školou. Ve stájích byla spousta lidí v černých bundách se zlatým nápisem Cherrydown na zádech. Přestože se všechno zdálo čisté, uklízeli a nosili kbelíky s vodou. Někteří z nich si nesli sedla. Pan Bass zaparkoval před třemi vypulírovanými černo ‑zlatými stájovými boxy a spouštěl rampu na úroveň zvýšené podlahy, vybudované speciálně pro koně, aby se jim lépe vystu povalo z přepravních boxů. Percy byl tak nedočkavý na prů zkum nového dvora, že Káju málem srazil z rampy dolů. „Páni,“ pronesla Kája, když spatřila první ze čtyř rozlehlých stájových budov postavených do tvaru čtverce. Děti měly nor málně do objektu zakázaný vstup, takže i když byla na návštěvě u Polly, což bylo necelé dva kilometry odsud, ve stá jích nikdy nebyla. Stájové budovy byly velmi prostorné a měly vysoké stropy, vpředu a vzadu byla okna. V rohu Kája viděla malé větráky, které osvěžovaly vzduch uvnitř.
100
Ukázka elektronické knihy