3
Trauma-informovaný přístup daleko větší ochotu mužů, kteří se obětí domácího násilí stali, si toto téma uvědomit i vyhledat pomoc. Velká pozornost se v praxi věnuje možné retraumatizaci klientů. Přestože tato organizace funguje jako poradna, kdy převažují jednorázové konzultace, v případě, že situace vyžaduje opakovaný kontakt, se klientům věnuje případový manažer. Ten má větší prostor je individuálně provázet a jejich situaci se věnovat více do hloubky. „Není žá‑ doucí, aby pokaždé s klientem vedl konzultaci někdo jiný, klient musel znovu opakovat svůj příběh.“ S klienty se neprovádí univerzální screening traumatu ani nejsou získávány informace o jejich předchozích či všech prožitých traumatických zkušenostech. Pracovníci ale věnují pozornost např. otázkám opakujících se forem traumatizace či sekundární viktimizace a zohledňují tyto aspekty v práci s klienty, třeba u obětí znásilnění. Časté dilema představuje situace, jak respektovat přání klienta, které je vždy prioritou, a zároveň ho jako oběť motivovat k rozhodnutí svoji situaci řešit. Jako problematická je vnímána dosud nedostatečně ošetřená otázka syndromu vyhoření samotných pracovníků. Vhodným opatřením by mohla být rotace v rámci specializace. Téma traumatu a práce s oběťmi trestných činů je součástí odborné přípravy: příslušníci Policie ČR získávají v rámci základní odborné přípravy i základní znalosti o problematice domácího násilí, rovněž studenti právnické fakulty mají možnost povinně volitelného předmětu věnovanému této problematice. Významným přínosem je také existence týmů posttraumatické intervenční péče, které jsou k dispozici jak veřejnosti, tak příslušníkům Policie ČR. Těmi však zatím nejsou příliš využívané. Ke zlepšení došlo zejména v uplynulých 5 letech i v oblasti práce s pachateli. „Vědomí toho, že traumatizovaní traumatizují, může být pro pomáhající ulehčením. Je ale také motivací k léčbě traumat.“ Intervenční centrum Jihlava – Mgr. Jana Volná, vedoucí pracoviště Při práci s osobami ohroženými domácím násilím jsou pro intervenční centra hlavními principy mlčenlivost, dobrovolnost, respekt a bezplatnost. Na počátku spolupráce pracovníka s uživatelem je klíčová pomoc pracovníka při zajištění základních potřeb uživatele, jeho bezpečí a poskytnutí krizové intervence. Uvedené činnosti v tomto intervenčním centru zajišťují sociální pracovníci. Až poté je vhodná terapeutická péče. Jako velmi důležitý je vnímán samotný vztah s uži98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286757
Pohled a zkušenosti vybraných českých a zahraničních odborných pracovníků
3
vatelem založený na důvěře, bezpečí a přijetí, což se týká jak sociálních pracovníků, tak terapeutů. Závažným fenoménem, se kterým se pracovníci v praxi setkávají, je bagatelizace násilí a jeho dopadu na všechny aktéry dané situace. Osoby ohrožené často bagatelizují závažnost týrání ze strany osoby násilné – „vždyť to nebylo nic vážného, dal mi jen pár facek“ – a mnohdy i utrpení dětí – „děti to nevědí, dětem to nevadí…“ S bagatelizací závažnosti násilí a velmi nízkou tendencí řešit násilí ze strany dospělých dětí, vnuků či jiných pečujících se pracovníci často setkávají u týraných seniorů. Obecně lze říci, že osoby ohrožené domácím násilím trpí především pocity studu a viny. U seniorů se k těmto pocitům přidává i pocit rodičovského debaklu, který „je opravdu silný a z těchto seniorů činí velmi zranitelnou skupinu“. Tato skupina proto často unikne pozornosti a péči okolí i odborných pracovníků. Jedním z důvodů je i skutečnost, že tito senioři vnější pomoc mnohdy odmítají. V této oblasti mají zásadní roli a značný potenciál přispět k prevenci a pomoci obětem tohoto typu násilí praktičtí lékaři, zvláště pokud mají k dané osobě citlivý přístup a vztah založený na důvěře. Systémově neošetřenou skupinou aktérů domácího násilí jsou osoby násilné. V ČR fungují pouze parciálně organizace, které jim nabízejí terapeutické programy. Zkušenosti přitom ukazují, že část osob násilných jsou bývalé děti, které přihlížely násilnému chování rodičů nebo ty, jež byly samy obětí týrání ze strany dospělých. Výzkumy i praktické zkušenosti odborníků, kteří pracují s násilnými osobami, ukazují, jak křehká je hranice mezi týraným a týrajícím. Tedy těmi, kteří byli nebo jsou traumatizováni a sami posléze traumatizují. „Abychom mohli jako společnost zastavit páchání násilí traumatizovanými osobami, je potřeba učinit mnoho kroků. Například nedémonizovat a nestigmatizovat všech‑ ny osoby, které se dopouští násilí.“ Důležitý je také rozvoj preventivních programů určených dospívajícím a mladým dospělým zasaženým interpersonálním násilím (zejména v kontextu domácího násilí a/nebo syndromu CAN) se zaměřením na minimalizaci negativního dopadu této nepříznivé životní zkušenosti a prevenci mezigeneračního přenosu násilí a dalších závažných dlouhodobých následků. Týrající, kteří byli v dětství týráni, je třeba kotvit v realitě a vést k zodpovědnosti za sebe, event. své děti. Tentýž přístup uplatňovat v práci s osobami ohroženými. V praxi se odborníci setkávají s tím, že ohrožené osoby násilnou osobu omlouvají právě tím, že byla v dětství traumatizována – „mně je ho tak líto…kdybyste viděla, co zažil“, čímž se násilí dále posiluje. Dalším 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286757
3
Trauma-informovaný přístup krokem k zastavení násilí je možnost pracovat systematicky se všemi aktéry domácího násilí – osobou ohroženou, osobou násilnou a dětmi – na jednom pracovišti, popř. na pracovištích, která jsou úzce propojena. Důležitým aspektem činnosti v této oblasti sociální práce je rovněž zajištění dostatečné podpory samotným pracovníkům. V rámci Intervenčního centra Kraje Vysočina je této otázce věnována velká pozornost. Důraz je kladen zejména na vytvoření a udržení otevřené, příjemné atmosféry na pracovišti, pravidelnou intervizi a supervizi. Při práci v intervenčních centrech se často pracovníci setkávají s lidmi, u nichž je evidentní, že byli v životě zasaženi traumatickými událostmi. Ty mají výrazný vliv na celou jejich osobnost, včetně zjevného chování. Některé projevy chování těchto osob je obtížné zvládnout s neutrálními emocemi. Může to být i chování, které ohrožuje bezpečí samotného pracovníka. Pro pochopení takového chování je dobré znát právě výše zmíněný princip – traumatizovaní traumatizují. Zároveň je nutné, aby měli pracovníci dobré znalosti problematiky traumatu a možné postupy ke snižování dopadu traumatu na celou osobnost. Tímto rovněž naplňují podstatu služby sociální prevence – snižovat riziko nežádoucích jevů a předcházet jim. „Možnosti následné podpory po ukončení trestu jsou stále zrnkem písku v moři.“ Dobrovolná duchovní služba ve věznicích Kuřim a Rapotice – Jiří Krejčí (KřS Brno) Přestože se osobně setkává s poměrně malým vzorkem odsouzených, ze zkušeností dobrovolného duchovního lze vypozorovat u osob ve výkonu trestu odnětí svobody vysokou míru zejména předchozí drogové zkušenosti (minimálně 50 % osob), kdy v mnoha případech došlo k páchání trestné činnosti právě pod vlivem návykové látky. Podle odhadů také přibližně 20 % odsouzených prožilo v dětství nebo dospívání týrání. „Specifickou skupinu odsouzených tvoří Romové, kteří vyrůstali v prostředí, ve kterém neměli možnost získat běžné pracovní návyky, a dokonce někteří byli k trestné činnosti vybízeni svými rodiči již jako nezletilí.“ Klíčovým faktorem, který zasluhuje velkou pozornost, je dopad zkušenosti pobytu ve výkonu trestu na opětovné zapojení do běžného života po návratu z vězení, zejména vliv navázaných vztahů a sociálních vazeb. „Přestože až 80 % odsouzených vyjadřuje přesvědčení, že se nechce do vězení znovu dostat, vytváří se mezi odsouzenými vazby, 100
Ukázka elektronické knihy