II.
Minutu dvě Elijáš mlčí. „Nic hrozného. Pokud se budeš řídit pravidly.“ Elisse najednou dělá problémy držet hlavu vzpřímenou. „Jakými pravidly?“ „Ta se mění.“ „Můžeš mi říct, kdo to je?“ „Ne.“ „Pomůžeš mi?“ „Jak jen budu moct. Přísahám.“ Elissa se usměje. Z vynaloženého úsilí má na krajíčku. „To jsi moc hodnej. A taky odvážnej.“ Když se Elijáš nadechne, zní to, jako když přes suché listí fouká vítr. „Bude tě zkoušet. Většina lidí neobstojí.“ „Jak, zkoušet?“ „To nevím. Budeš na to muset přijít sama. Ale druhou šanci nedostaneš.“ Elissa si olízne rty. Zběžně se podívá na zápěstí, šarlatové a lesklé. Radši se na něj dívat neměla. „Přežiju, když udělám všechno správně?“ Elijáš se za kuželem světla nehýbá, jako by něčemu naslouchal. Pak se znenadání postaví. „Co se děje?“ „Musím jít.“ „Proč?“ „Proto. Čas vypršel.“ Sevře se jí žaludek. „Přijdeš zase?“ „Jakmile to půjde.“ Elijáš přejde ke svíčce a odkopne ji. „Co děláš?“
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286709
Kužel žlutého světla na ni zblízka posvítí. Pouze vyčerpání jí brání v tom, aby se neodvrátila. Potom světlo zhasne, což celu opět uvrhne do naprosté tmy. Elijášovy boty se šourají po udusané hlíně. Elissa slyší, jak se něco rozepíná, možná opasek nebo popruh. Rozevírá se kovový zip. Prsty se dotknou jejích vlasů, pohladí ji vzadu po hlavě. Srdce jí buší tak divoce, jako by jí chtělo rozervat hrudník. Něco tvrdého se jí přitiskne ke rtům. Slyší mělké oddechování poblíž ucha. „Tady,“ zašeptá Elijáš. „Napij se.“ Předmětem přitisknutým ke rtům je láhev, podle všeho taková, v jaké se prodává bublinková limonáda. Vzpomene si na mokrý hadr v dodávce a málem začne ječet. V panice se odtáhne. „Co to je?“ „Jen voda.“ Když jí Elijáš znovu přiblíží láhev ke rtům, Elissa pocítí ne odolatelnou chuť pít. Voda chutná čistě, nezkaženě. Hltavě pije a nijak nedbá, že si pocáká šaty. Elijáš láhev sklopí a ona popadá dech, jak lační po dalších doušcích. Elijáš jí opět přitiskne láhev ke rtům. Intimní chvilka prožitá v naprosté tmě je rozpačitá a báječná zároveň. Do sytosti napitá Elissa se odtáhne. Elijáš se narovná. U dveří cely se baterka s bliknutím opět rozsvítí. Elissa se vyhne kuželu světla. „Nemůžeš tady tu láhev nechat?“ „Promiň.“ Pak Elijáš opět znehybní, jako by naslouchal něčemu, co ona neslyší. „Co se děje?“ zeptá se Elissa, ale on neodpovídá. „Elijáši?“ Oslovení jménem jakoby odřízne veškerý strach, který ho přepadl. Když jí opět kužel světla zamíří do obličeje, řekne Elissa: „Slib mi to.“ „A co?“ „Slib, že mě tady nenecháš umřít.“
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286709
„Zase přijdu. Slibuju. Dodržuj pravidla, a já tě zase navštívím.“ S těmito slovy se dveře zavřou. III.
Instinkt jí velí okamžitě nahradit skomírající svíčku novou. Jenže z původních deseti už jich zbývá jen osm. Takže počet hodin, kdy si může svítit, se z osmdesáti smrskl na šedesát čtyři. Pokud Elissa spálí další svíčku, zbyde padesát šest hodin. S další už bude mít k dispozici jen osmačtyřicet. Představa, že bude i za tak dlouhou dobu stále uvězněná, je nesnesitelná, ale musí s ní počítat. Zapálit svíčku? Schovat si ji? Vykázat tmu? Čelit jí? Elisse zatuhnou žvýkací svaly. Cítí, jak jí brunátní obličej, když se jí do hlavy nažene krev. Svaly se zatnou ještě víc. Není důvod si svítit. Už tu není co objevovat. Na druhou stranu svíčka představuje jak světlo, tak i teplo. A přesto… přesto zůstává těch osm svíček cenným zdrojem. Elissa si nemůže dovolit jimi plýtvat. Tak si zapaluj svíčky jen na příděl. Stejně jako jsi měla na příděl ten muffin. A pak o něj přišla. Elissu postihne paralýza. Krčí se ve tmě a naslouchá vlastnímu dechu, jak proudí do plic a ven. Když ji zachvátí třas, svíčka v ruce se zlomí na dvě části. Elissa se nedokáže pohnout, nedokáže myslet, jedinou možností zůstává tma. Konečně jí městnání krve v hlavě postupně opouští. Žvýkací svaly se uvolní, tlak v hlavě ustoupí. Když rozevře prsty, přelomená svíčka spadne na zem. Zase přijdu. Slibuju. Jenomže Elijáš neslíbil, že jí pomůže přežít, jak ho žádala. Dodržuj pravidla, a já tě zase navštívím.
104 Ukázka elektronické knihy