Kapitola čtyři – Vědomí, realita a čtyři úrovně vnímání Lekce na následujících stránkách jsou sestaveny tak, aby vám pomohly udržet si lucidní stav bez ohledu na to, zda jste vzhůru, spíte či sníte. Všimli jste si někdy, jak rychle vaše sny blednou, když se probouzíte? V jednom okamžiku jste v naprosto skutečné a nezapomenutelné snové krajině a v dalším okamžiku si nemůžete vzpomenout, o čem vaše sny byly. Brány vnímání se s bouchnutím uzavřou a vám zůstává pouze jeden režim vnímání. Pochopíte, že existují vyšší stavy vědomí, které v sobě obsahují ty nižší, kde můžete snadno proplouvat mezi říšemi snění a bdění, aniž jednu z nich přestanete vnímat. Když praktikujeme odvážné snění, účastní se toho všechny čtyři stavy vědomí – bdělý, snící a lucidní stav mezi spánkem a bděním a spánek beze snů. Tyto čtyři stavy prožíváme během dne, ale většinu času si jich nejsme vědomi. Můžeme spát i přesto, že se zdá, že jsme vzhůru; můžeme zažívat denní snění; můžeme být v naprosto lucidním stavu a přitom řídit auto, můžeme být v transu z hudby, kterou posloucháme; a můžeme tvrdě spát a mít živé sny. Naším úkolem není přivést naše běžné bdělé vědomí do stavu snění, naopak: je na nás, abychom vnesli své snové vědomí do bdělého stavu, kde můžeme vnímat, že „život není nic než sen.“ Každý z těchto čtyř stavů má ve vysnívání světa svou konkrétní funkci a je spojován s jedním ze čtyř zvířecích archetypů Strážců Země: orlem, kolibříkem, jaguárem a hadem. Orel je stav bezesného spánku či klidu; kolibřík je stav snění; jaguár je onen lucidní stav mezi sněním a spánkem a had je naše běžné bdělé vědomí. Neurovědci chápou, že různé oblasti mozku mohou operovat v různých stavech vědomí a že je možné, abychom byli účastni všech čtyř stavů zároveň. Nejvýraznějším příkladem toho je asi delfín, přičemž pouze jedna polovina jeho mozku spí v jakoukoli dobu, zatímco druhá zůstává vzhůru. (Delfín není schopen spát 71
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286617
Odvážné snění celým svým mozkem zároveň, neboť jeho dýchání není automatickou funkcí tak, jak je tomu u nás, tudíž jedna část jeho mozku musí zůstávat bdělá, aby mohl stále dýchat.) Málokdy fungujeme v rámci jednotlivých čtyř úrovní vědomí z té nejvyšší schopnosti a příliš často fungujeme na základě té nejnižší. Takže zatímco vědomí jaguára může být lucidní, logické a srozumitelné, je nejčastěji zamlžené a prosáklé nechtěnými myšlenkami a pocity. Einstein řekl, že žádný problém nelze vyřešit na té stejné rovině, na které byl vytvořen, čili je důležité naučit se pozvednout svou úroveň vědomí a zvládat dovednosti a dary v rámci každého stavu. K tomu je třeba, abychom pochopili čtyři stavy vědomí, které nám umožní odvážně snít a manifestovat tento sen ve světě. Čím lépe porozumíme vztahu mezi mozkem a vědomím, tím snáze pochopíme, jak spolu tyto čtyři roviny vědomí fungují ve světě.
Vědomá mysl a mozek Podle neurovědců je mozek zdrojem lidského vědomí. Víme, že je mozek schopen vytvořit simulovaný mimotělní zážitek, když se stimuluje určitá oblast mozkové kůry, nebo může dokonce i produkovat pocit, že něco pozorujeme zdálky. Vědci málokdy berou v potaz možnost, že skutečnost, kdy můžeme vnímat, jak plujeme nad svým tělem nebo jsme svědky vzdálené události, není způsobena iluzí vytvořenou mozkem, ale protože k takovým událostem skutečně dochází. Je mnohem snazší přijmout myšlenku, že jsou takové fenomény výsledkem zkratu v šedé kůře mozkové. Nedávné studie vedly k teorii, že i víra v boha je neškodný vedlejší účinek určitých mozkových struktur, které se vyvinuly z důvodu přežití. Tyto studie praví, že se jedná o náhodu podobnou té, 72
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286617
Kapitola čtyři – Vědomí, realita a čtyři úrovně vnímání kdy se po postavení řady gotických oblouků neúmyslně vytvořily nádherné sloupy. Vědcům připadá myšlenka, že vědomí mohlo záměrně vytvořit mozkové struktury potřebné k vnímání sebe sama, řekněme, postavená na hlavu. My ale víme, že mysl může silně ovlivnit samotnou strukturu mozku. Například lidé, kteří utrpěli úraz mozku ústící ve ztrátu motorické funkce řeči, byli schopni opakováním fyzických a kognitivních cvičení vytvořit nová neurální spojení. Buddhističtí mniši, kteří strávili léta meditací, mají mozek, jenž na PET snímku vypadá jinak (PET snímek je typ fotografie zachycující činnost mozku), a jejich mozek zpracovává rea litu jinak než mozek lidí, kteří nemeditují. Je jasné, že máme sílu léčit a ovlivnit fyzický mozek použitím mysli. Co však bylo první: mozek nebo mysl? Duchovní tradice jsou často s vědou v rozporu, neboť pohlížejí na vztah mezi tělem, myslí a duchem v protisměru, učí totiž, že mysl neboli vědomí je síla tvořící hmotu, nikoliv naopak. Podle většiny duchovních tradic nepovstalo vědomí z neinteligentního prvotního mišmaše. Jinými slovy, ani mysl nevznikla z hmoty bez mysli; to spíše Duch vytvořil kosmickou směs, z níž vyrostl veškerý život. Duch vytvořil energetickou předlohu, která poté manifestovala fyzickou realitu. V univerzu existuje energetická předloha pro každé stvoření, pro sluneční soustavu a pro naši galaxii. Řekové tuto energetickou předlohu nazývají „logos“; na východě je známa jako „tao“. Některá náboženství jí zase říkají „duše světa“. Naše osobní energetická předloha (nebo duše) je světelné energetické pole, které v sobě nese, stejně jako DNA, příběhy o tom, kdo jsme, i vše, co jsme prožili. Naše světelná předloha neuchovává informace v chemických vazbách, jako to dělá DNA, ale uchovává je jako světlo a vibraci. To, že světlo nese informace, vědí astro fyzikové patrně lépe než kdokoli jiný. Vlastně jediné, co víme 73
Ukázka elektronické knihy