KUNNÍ SLEPICE Máme tady slepici, která utekla a zvykla si žít svobodně. Chytit se nedá a zavřít do ohrady už vůbec ne. Kuna by jí mohla v noci klidně sežrat, ale neudělá to, protože kuna je chytrá. Ta slepice jí totiž snáší vajíčka. A my potom různě po okolí nacházíme prázdné skořápky. Už se jí ani nesnažíme chytit, zkoušeli jsme jí zavřít, ale jak jsme to udělali, byla ve stresu. A my nechceme, aby z toho měla doživotní trauma. To je teď totiž moderní mít ho z každé kraviny a hned se soudit o milióny. Tak mě napadá, že ta slepice je docela pěkná a mohla by si nabrnknout nějakého kohoutího milionáře a hezky ho oškubat. Asi nečte časopisy pro ženy a nekouká na seriály, takže jí to nenapadne. Chudák holka. Je tak nemoderní… Správně by měla do třiceti studovat nějakou zbytečnou VŠ, kde se to dá okecat, potom cestovat po světě a honit kariéru. Ale ona néé, ona si klidně snáší vajíčka, má kuřata a žádný nervy. Jak může žít tak nemoderně, to tedy nechápu. I když trošku chytrá je. Nechodí si sice na sociálku pro dávky, ale vydatně se přiživuje u ostatních slepic. Nevyháníme ji, vždyť sem patří taky.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286507
VAŤÁK Někde ve stodole Lenka vyhrabala kabát. Krásný, zelený, rok výroby 1958. Prostě poslední móda. Konečně mám to, po čem jsem léta letoucí toužil. Konečně jsem in, free a cool. A můžu jít lovit děvčata. Ony si totiž na módu velice potrpí. Ještě poprosím Evinku, aby mi na něj našila nějaké pruhy, neboť čím víc pruhů, tím víc Adidas. Tuhle jsem šel po městě a fakt nekecám, holky se za mnou opravdu otáčely. Jenže holky byly stydlivé (to víte, holt maloměsto), takže z toho nic nebylo. Ale kabát se jim líbil neobyčejně, protože téměř každá otáčela oči nábožně v sloup. Bohužel jen do té doby, než přišla Evinka a se slovy „nedělej tu ostudu“ mě nacpala za řídítka mého tříkolového vozidla. Sama si sedla vedle mě (asi aby předešla tomu, že vedle mě bude sedět ta nejkrásnější z místních bezdomovkyň) a naším tříkolovým vozidlem jsme téměř nadzvukovou rychlostí 20 km/h uháněli tam, kde bydlíme. Bydlíme na místě, o kterém řidič jedné zásilkové služby prohlásil: „Já se na to můžu vysrat, jezdit do takové prdele.“ No, byl to asi něžný romantik.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286507
100 Ukázka elektronické knihy