vyčerpaně si sedla na první schod. Otočila hlavu nahoru a dýchala. Bylo to, jako by čerpala nějaký elixír života. „Vlastě to tak je,“ filozofovala, „co jiného je kyslík než elixír života.“ Seděla na schodech několik minut, zhluboka dýchala a sledovala, jak se jí vrací síla. Věděla, že tam půjde znovu. „Je to asi třicet kroků, takže tam dojdu za patnáct sekund. Potřebovala bych si vzít nějakou zásobu vzduchu,“ dumala, „mohla bych zkusit igelitový sáček.“ Pomalu vyšla po schodišti nahoru a prolezla krbem do altánku. Užívala si toho nádherného vzduchu, ale zároveň pečlivě obhlížela okolí. Všude bylo pusto. „Výborně,“ zaradovala se, „asi tady kromě správce opravdu nikdo není.“ V batůžku našla igelitový sáček. „Asi je to nesmysl, ale zkusím to.“ Otevřela sáček a mávla s ním, aby se do něj nabralo co nejvíc vzduchu, a pak ho zavázala. „Raději nebudu počítat objem sáčku,“ ušklíbla se, „prostě nesmysl. Ale měla bych se najíst a napít.“ V batohu si vyhrabala energetickou tyčinku a vodu. Rychle snědla tyčinku, pořádně se napila a přitom spočítala čas. Do odjezdu jí zbývaly dvě hodiny a pět minut. „Raději si na mobilu nastavím odpočítávání.“ Nastavila si dvě hodiny, pět minut si nechala na cestu od altánku k taxíku. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286400
„Mám přesně dvě hodiny. To je spousta času,“ radovala se. Už dýchala normálně a lovecká vášeň se vrátila. „K té zdi se musím dostat co nejrychleji! První pokus, kdy jsem tápala a šla opatrně, už mám za sebou. To, že by bylo možné cestu zopakovat, se stane málokdy a málokomu. Mám štěstí,“ usmívala se. Čas ubíhal, nebylo na co čekat. Vzala batoh a mobil, rychle prolezla do krbu a už scházela po schodech. Dýchala, co to šlo, a připadalo jí, že se čerstvý vzduch dostal dál, než při její první cestě. „Předtím jsem se dusila už na desátém kroku, teď to je určitě lepší.“ U zdi byla během chviličky. Začala znovu projíždět spáry. Vzduch jí začal docházet. „Sakra! Zase budu muset jít zpátky!“ V tu chvíli o něco zavadila. Úzký kovový předmět! „Mám to!“ Kyslík jí už bolestně scházel, ale vracet se nemínila. Rychle z batohu vytáhla sáček se vzduchem, neobratně v něm udělala dírku, to místo rychle sevřela prsty a strčila do úst. Natáhla do sebe celý obsah sáčku, ale bylo to žalostně málo. „Musím zpátky!“ tepalo jí v hlavě. Dusila se a před očima měla mžitky. Ale nemohla se ovládnout a musela znovu nahmatat ten kovový předmět. Mělo to stejný tvar jako páčka, kterou otevřela průchod v krbu. Zatáhla za ni. A nic! Žádný náznak pohybu. Žádný zvuk, který by předznamenával, že se začne něco dít. V chodbě bylo naprosté ticho a hlavně žádný kyslík. Už vůbec nemohla, sesunula se na zem a po čtyřech začala lézt směrem ke schodišti. Zaplavil ji strašný pocit, že to nezvládne. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286400
„Přehnala jsem to! Umřu tady!“ Najednou za sebou uslyšela skřípavý zvuk a vzápětí ucítila závan čerstvého vzduchu! Vyčerpaně si lehla na zem. Ani se nepodívala, co se za ní děje. Teď byl důležitý jen dýchatelný vzduch. Několikrát se nadechla. „Přežiju to!“ Ještě chvíli ležela, pak se s námahou otočila. Za sebou viděla, že se část zdi odsunula. Vzniklou mezerou se dívala do nějaké místnosti. Posadila se a čekala, až se jí přestane motat hlava. Pak pomalu vstala a vlekla se k průchodu. Užívala si spásného dýchání a zároveň očima zkoumala to, co před sebou viděla. Rozlehlá tmavá místnost s malými okénky u stropu byla plná různých věcí. „Jsem ve sklepě toho domu!“ Zkontrolovala si čas. Uběhlo jen pět minut, ale jí to připadalo jako věčnost. Vytáhla lahev a napila se. Už se zase cítila dobře a záhadolog mohl začít pracovat. Prošla místnost a zběžně si prohlédla uložené věci. Byl tam starý nábytek, příslušenství ke krbům a jinak nic zajímavého. Opatrně zkusila kliku dveří, které z místnosti vedly. Byly zamčené. „Proč sem ta chodba vede?“ začala přemýšlet, „může to být úniková chodba pro případ nebezpečí. Vážení vzdálení příbuzní,“ oslovila nepřítomné a již stovky let mrtvé předky, „vidím, že jste uvažovali stejně jako já a připravili jste si cestu pro rychlý útěk.“ Zamyšleně se zadívala na průchod, kterým přišla. „Jistě se to dá otevřít z obou stran. Cesta mohla být použitá pro útěk z domu i pro vstup. Proč by ale někdo vstupoval sklepem? To by 100 Ukázka elektronické knihy