DEVÁTÁ KAPITOLA Weston se naštval, bylo to na něm vidět. April by nejradši svá slova vzala zpět. Jasně, urazil se. Chvíli mlčela a dívala se do ohně. „Promiň.“ Pěkně to zpackala, on jí tu vaří večeři, dělá jí pomyšlení jako milenec a ona se mu takhle odvděčila. To si fakticky nezasloužil. „Já jsem to tak nemyslela. Asi jsem už z toho případu tak trochu mimo, nedokážu se vyjádřit přesně.“ „A jak jsi to teda myslela?“ zeptal se o poznání chladněji, než s ní hovořil před chvílí. „Jen jsem měla dojem, že mi v tom všem něco chybí. Pořád jsem se nedopátrala toho, jakou roli hrál Alonzo ve vašem životě, když jste skončili školu.“ Pokusila se upřesnit, co jí vrtalo hlavou. „Vaše vztahy ve škole jsou mi jasné. Ale proč se za vámi vypravil pak do Montany? Mám pocit, že tu musí existovat nějaká vazba mezi vámi všemi, kterou nechápu. Vezmi si třeba tvého bratra.“ Weston se zamračil. Stačila jen zmínka o bratrovi a nejradši by za tímhle hovorem udělal tečku. „Co s tím má co dělat moje rodina?“ „Tvůj bratr Miles je spoluvlastníkem ranče.“ April si pečlivě nastudovala všechno, co se dalo o ranči zjistit, jakmile se dopátrala toho, že Alonzo tam hodně často pobýval. „Fallon mi naznačila, že vy dva se zrovna nemusíte.“ Weston se zhluboka nadechl a na chvilku zavřel oči.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286379
HRÁČ BEZ PRAVIDEL
„Tak jo. S Milesem jsme od sebe jen jedenáct měsíců. To znamená, že jsme chodili do stejné třídy. On byl jedním z účastníků toho tragického výletu. Ta událost nás poznamenala všechny a vzniklo mezi námi zvláštní pouto. Svým způsobem pevnější než nějaké pokrevní vazba.“ Bylo vidět, že se mu o tom nemluví snadno. Vyčkávala, s čím dalším se svěří. Porozumět Westonovi se jí zdálo v mnoha ohledech obtížnější než rozpitvávat složitou kauzu. „A po pravdě řečeno si nemyslím, že bych měl právo s tebou mluvit o dalších majitelích ranče.“ Zvedl se, aby sklidil ze stolu. April se k němu připojila. „Ale jestli se chceš o nich dozvědět něco víc, včetně mého bratra, můžu ti s nimi sjednat schůzku.“ Naskládal nádobí ke dřezu, do něhož April napouštěla vodu. „Fakticky?“ Ta nabídka ji překvapila, zvlášť poté, kdy se ji dost dlouho snažil držet dál od záležitostí týkajících se ranče. Jistě, hodilo by se jí to pracovně, ale byl v tom i osobní zájem. Přála si Westona lépe poznat. „Tak za to bych ti byla moc vděčná.“ „Ale je tu jeden háček,“ nadhodil. „A jaký?“ Cítila na sobě jeho pohled a uvědomila si, že jejich společná noc ještě nekončí. I když je jejich konverzace v mnohém na hraně, existuje šance, že tenhle večer nakonec bude mít vášnivou tečku. Kdyby tak se všechny její životní problémy daly takhle vyřešit. Uložil zbytky jídla do lednice. Pak se k ní otočil, vzal ji za ruku a jemně odtáhl od kuchyňské linky. „Žádné mytí nádobí,“ vysvětlil jí. „Jsi mým hostem.“ „Ale tys vařil,“ snažila se protestovat. Jen co se jí dotkl, připadala si úplně bezbranná. „Tady nejsme na závodech,“ připomněl jí a pohladil v mezírce mezi lemem trika a okrajem kalhot. Ten 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286379
JOANNE ROCKOVÁ
dotyk ji uvedl do stavu nejvyšší pohotovosti. „Zasloužíš si trochu odpočinout.“ Dostal ji těmi slovy. Překročil bariéru, kterou chtěla mezi nimi udržet. Tohle bylo hodně osobní, šlo přímo na tělo. Pokusila se přesměrovat hovor na neutrálnější půdu, aby se dál nebortila její obranná hradba. „Tak fajn, díky,“ vymáčkla ze sebe pokud možno nezúčastněně. „Ale ještě jsi mi neřekl, co je to za háček. A taky jak se budu moct setkat s ostatními majiteli ranče.“ Sklonil se k ní, cítila jeho dech. Znovu po něm zatoužila. Tak silně, až se jí z toho zatočila hlava. Kde se něco takového vzalo? Znali se jen krátce a přitom je to k sobě tak neuvěřitelně přitahovalo. „Když jsi byla ve sprše, tak jsem mluvil s Gagem,“ spustil. „Vyšlo najevo, že o Alonza se znovu zajímá bulvár. Proto máme o víkendu schůzku, my všichni vlastníci. Kdo z nich bude moct, dorazí do Mesa Falls.“ Ta novinka ji zaskočila. Tohle bylo vážné, aspoň podle toho, jak se Weston tvářil. Rázem zapomněla na své touhy. „Takže kvůli tomu, že by se mohlo dostat ven něco z Alonzova tajného života, šest mocných a bohatých mužů všeho nechá a chvátá okamžitě do Montany to hasit?“ To se jí zdálo dost nepravděpodobné, pokud za tím nebylo něco víc. Něco, co před ní Weston pořád tají. Všechno tomu nasvědčovalo. „Není to kvůli tomu, že bychom se cítili nějak ohroženi,“ pokusil se jí vysvětlit a odtáhl ruce. „Ale máme společný zájem na tom, abychom chránili dobré jméno muže, který nám pomohl, postaral se o nás. Měl v našem životě nezastupitelnou roli.“ „Mohla bych o tom informovat svého klienta, Alonzova syna?“ Ztrácela pevnou půdu pod nohama, 100 Ukázka elektronické knihy