HELEN DICKSONOVÁ
Vyšli z domu a vydali se k čekajícímu kočáru. Williamovi se na tváři objevil ležérní úsměv, když na Rosu pohlédl a nabídl jí ruku. Automaticky ho za ni vzala a on jí pomohl do kočáru, než nasedl sám, vzal do rukou otěže a obrátil koně směrem k silnici. Pohlédl Rose přímo do očí, v těch jeho se zračil vřelý obdiv. „Doufám, že se už cítíte dobře?“ „Jsem v naprostém pořádku a jsem ráda, že se mi podařilo včas vylovit Dhanua.“ „To jsem i já. Co jste udělala, je úžasné.“ Po zbytek jízdy buď seděli v přátelské tichosti, nebo hovořili o nedůležitých záležitostech. Když William s kočárem zastavil na Fountains Lodge, pomohl Rose dolů. Chystala se už vydat k domu, zdálo se však, že lord Ashurst nemá s cestou zpět naspěch, a Rosu náhle něco napadlo. Otočila se k němu zpět. Možná to byl směšný nápad, a kdyby měla špetku rozumu, okamžitě by jej bez dalšího pustila z hlavy, měla však starost o svěřence lorda Ashursta, proto se zeptala: „Lorde Ashurste, smím něco navrhnout?“ Upřeně na ni pohlédl. „Mluvte, prosím.“ „Co kdyby Dhanu a Mishka zůstaly na nějakou dobu zde? Svěřil jste se mi, že máte vážnou obavu o jeho bezpečí. Čím více o tom přemýšlím, tím více mám pocit, že by to bylo rozumné řešení.“ „Co prosím?“ Udiveně na ni pohlédl. Jeho překvapení bylo skutečné. „To myslíte vážně?“ „Ano… ano, myslím to vážně. Uvědomuji si, že je to pro vás obtížné období a že pro vás není snadné zajistit Dhanuovu bezpečnost. Fountains Lodge není 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286367
HRABĚNKA Z KARIBIKU
zdaleka tak velký jako Ashurst Park, a v domě je nás dost na to, abychom chlapce dokázali uhlídat. Za domem je i přiměřeně veliká zahrada s vysokou zdí, měl by tedy zajištěn i pobyt na čerstvém vzduchu. Ti muži, kteří mu usilují o život, nebudou vědět, že je zde. Budou na něj číhat u Ashurst Parku. Jak jsem Dhanua viděla, je to milý chlapec. Nebude mít problém si zde zvyknout.“ Aniž by z ní spustil pohled, William začal o jejím návrhu vážně uvažovat. V hlavě si přitom vytvářel dva seznamy, jeden pro přijetí návrhu, druhý proti. První seznam zvítězil. Protože byl v současnosti nucen trávit tolik času mimo domov, Rosin návrh byl řešením jeho problému. Ležérně zkřížil ruce na hrudi a opřel se o kočár. Slečna Ingramová jej sledovala zkoumavým pohledem a on zvažoval riziko, které představovalo možné prohloubení jejich vztahu. Rosa Ingramová měla nebezpečný druh krásy, protože se jediným pohledem svých nádherných zelených očí dokázala dotknout zranitelných míst mužské duše. Hleděla na něj tázavým pohledem a s tichým odhodláním. Došla zpátky k němu. William měl pocit, jako by mu viděla až do žaludku. Uvědomil si, že na ni zírá, ale nedokázal od ní odtrhnout zrak. Možná tomu tak bylo proto, že z něj Rosa nebyla vystrašená a nepodléhala jeho kouzlu jako většina žen, snad jen kromě Lydie. Možná k němu dokonce chovala jistý odpor, a vůbec by se tomu nedivil, poté, jak se k ní zachoval, když za ním tehdy přijela s nabídkou sňatku. Pokud ho však nenáviděla, proč by mu nyní nabízela pomoc? A proč ho ta představa tak rozrušovala? 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286367
HELEN DICKSONOVÁ
„Jste si jistá, že zde s vámi Dhanu bude v bezpečí?“ „Jsem si naprosto jistá. Přijímáte tedy můj návrh?“ Přikývl. „Jsem opatrný muž a vše zvažuji z mnoha hledisek.“ „Nabídku tedy přijímáte?“ Přikývl. „Váš návrh dává smysl. Bude to však jen dočasné řešení.“ „Samozřejmě.“ „Nechám sem tedy Dhanua s Mishkou přivézt.“ Nastoupil do kočáru a uchopil do rukou otěže. Pak pohlédl na Rosu. „Děkuji za váš zájem a starostlivost. Znamená to pro mě mnoho.“ S těmi slovy švihl otěžemi a vyrazil k domovu. William přivezl Dhanua s Mishkou do Fountains Lodge osobně v uzavřeném kočáře. Rosa a v těsném závěsu za ní Clarissa je spěchaly uvítat. Lord Ashurst vystoupil z kočáru a vzal Dhanua nejprve do náručí, než ho postavil na zem. Z jeho pohledu na chlapce byla patrná jeho láska i pýcha. Rosa k chlapci přistoupila a mile se usmála. Z náhlého popudu si k němu přidřepla a vzala ho za malou ručku. Měla teď tvář ve stejné výši jako chlapec. Vřele se usmála, aby ho zbavila obav. „Vítám tě, Dhanu. Moc ráda tě opět vidím. Je mi potěšením, že teď budeš bydlet nějaký čas u nás.“ Dhanu se nepokusil odtáhnout a na tváři se mu postupně objevil úsměv. Zdálo se, že si Rosu pečlivě měří, a když byl hotov, usmál se naplno a jeho úsměv byl okouzlující. „Pamatuju si tě. Ty jsi pro mě skočila do vody a zachránila jsi mě.“ 100 Ukázka elektronické knihy