KIM LAWRENCEOVÁ
unavená a Zach si pamatoval, jak jí slíbil, že jednou nebude muset pracovat. Že si najde práci, která jí zajistí odpočinek, který se mu v dobu zdál jako obrovský přepych. Nikdy nedostal tu šanci, zemřela, když mu bylo deset. Po celá léta předpokládal, že jí život vzalo vyčerpání, život plný neustálé dřiny. Až později se náhodou dozvěděl, když našel její úmrtní list, že zemřela na zápal plic. Ve svém oslabeném stavu nebyla schopná bojovat s infekcí, která zpustošila její tělo nebo si dovolit léky, které by ji mohly zachránit. Nedokázala si vysvětlit tuto potřebu, dozvědět se víc o tomhle muži, takže zkusila znovu své štěstí. „A poté, co tvá matka zemřela, jsi odešel ke své babičce a – ?“ „Dimitrimu, mému strýci.“ Bezútěšnost v hlase se odrážela v jeho tváři, když pokračoval. Jak pokračoval, měla dojem, že téměř zapomněl, že tam byla. „Pokud byla vůbec schopná někoho milovat, milovala ho svým vlastním způsobem, i když tato láska samozřejmě byla až na druhém místě, po flašce vodky.“ „Nemilovala tě?“ Ta otázka jí vyklouzla. Věděla, že neměla právo se na to ptát, ale nemohla si pomoci. „Mě?“ zasmál se tvrdě. „Nenáviděla mě téměř tak moc, jak moc nesnášela vlastní dceru. Většinu času zapomínala na to, že tam jsem a nechávala Dimitriho, aby se o mě postaral. Dimitri byl slabý muž, který obviňoval svět ze všeho, co se v jeho životě pokazilo, a stejně jako mnoho slabých mužů, kteří nebyli schopní nést za své činy zodpovědnost, byl i on tyran. Používal mě jako boxovací pytel.“ Kat cítila, jak jí slzy tlačí do víček. Pamatoval si 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286350
VÁŠNIVÁ ŘECKÁ NOC
každou ránu, každou nadávku. Věděla to, aniž by jí to řekl. „Nenávidím tyrany!“ Její divoké prohlášení ho donutilo na ni opět pohlédnout, stála tam, ruce zaťaté v pěst, empatie jí zářila v těch nádherných očích. Ztuhl. Co to právě udělal? To, co začalo jako lekce z obezřetnosti, skončilo jakousi zpovědí. Pocity, které dávno zapečetil do nejzazšího koutu jeho mysli, byly znovu vzkříšeny. Stiskl čelist. Měl v úmyslu dát je bezpečně zpátky za mentální, deset stop vysoké, ocelí vyztužené zdi, které si postavil kolem srdce. „Vzpomněla jsem si…“ Hlas hospodyně se linul zpod dlouhého schodiště a oba se otočili, když vyšla po pár prvních schodech. Kat odtrhla oči od Zachova obličeje. Starší žena stojící na posledním schodu, byla udýchaná, jako kdyby běžela. „Zmiňovala jste fotky – pár jich mám. Většina z nich je z několika letních prázdnin. Zkusím se po nich podívat,“ slíbila. „Bývalo jich tady hodně.“ „Děkuji,“ zakřičela Kat směrem ke schodům. To gesto ji skutečně dojalo. „Tudy,“ řekl Zach a nasměroval ji k chodbě nalevo. Zněl odměřeně a chladně. Předpokládala, že lituje toho, že se jí otevřel. Bylo docela zřejmé, že nebyl někdo, kdo by sdílel své pocity. „Co se tedy stalo s fotografiemi mé matky?“ „To bylo před tím, než jsem sem nastoupil,“ řekl náhle, než dodal. „Tvůj dědeček to bude vědět.“ Pokud je nezničil, pomyslela si Kat a představila si, jak se rozzlobený muž snaží vymazat dceru ze svého života. Ta myšlenka v ní zanechala pocit prázdnoty, 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286350
KIM LAWRENCEOVÁ
když kráčela vedle tichého Zacha. Měla pocit, že než se Zach zastavil u dveří, urazili celé kilometry. „Jsme tady.“ Vtom vyběhla z místnosti před nimi služebná. Vypadala vyplašeně, když je uviděla. Zach na ní promluvil v řečtině a ona se usmála, pokývala hlavou směrem k pokoji a odpověděla ve svém rodném jazyce, než odešla. „Co říkala?“ zeptala se Kat. „Nic se nenaučíš, když ti budu pořád všechno překládat.“ Kat, která sledovala, jak dívka mizí v chodbě, se otočila zpátky na Zacha. Byl daleko blíž, než očekávala. Udělala kvapný krok dozadu, který neměl nic společného s ústupem, ale s pudem sebezáchovy. Jeho blízkost měla rozrušující vliv na její nervový systém. „Tak jak se budu učit? Nebo tohle je ten účel – abych se cítila, že sem nepatřím?“ Litovala toho, co řekla, v okamžiku, kdy to vypustila z úst, ale ve skutečnosti se opravdu cítila, jakoby sem nepatřila. Zdálo se nemožné, že by sem někdy mohla zapadnout. „Mohla bys chodit na nějaké hodiny.“ Všimla si, že jí nenabídl pomoc. „Ale říká se, že jazyk se nejlépe naučíš praxí.“ „Kdo to říká?“ vysmívala se, nezaujatě. „Odborníci.“ Luskla prsty, aby vyjádřila svůj názor na odborníky. „To je ale pitomost, to je jako hodit někoho do vody, aby se naučil plavat.“ „Ale ty neumíš plavat,“ připomenul jí a představil si jí v odhalujících plavkách, jak se vynořuje z vody. Byla to velmi rozptylující představa. „Každopádně, tohle je tvé apartmá. Za půl hodiny je večeře.“ Chtěla se zeptat na to, kde bude spát, ale včas se 100 Ukázka elektronické knihy