Než ho stačil kdokoli z ostatních swingařů zastavit, vy střelil nožem Ivanovi přímo na břicho. Pár lidí vykviklo zděšením. Na jinou reakci se v tom blá zinci nikdo nezmohl. Až na Ivana, pochopitelně. Než se většina okolostojících stačila vzpamatovat a uvě domit si, co se vůbec děje, pásek ležel na zemi, skučel a držel si ruku zlomenou v zápěstí. Nůž ležel pohozený o kus dál. „Co to sakra…“ zareagoval jako první swingař v kostko vaném saku, který začátkem večera přišel do Jednoty spo lečně s Jardou. Jenže už se ptal jen Ivanových zad, výsadkář totiž zahýbal do nejbližší ulice a mizel pryč, než rozruch před Jednotou přiláká četníky. Nestrhávat na sebe pozornost. Moc se to dnes nedařilo.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286213
Prezident Beneš mění taktiku Radista Honza Zemek seděl u vysílačky a poslouchal hlášení z Londýna. Až se Ivan a Vláďa vrátí, bude mít pro ně důležité zprávy. Nikam neletí. Hned, jak jim Anežka Vávrová vysvětlila, o co Hopkinsovi jde, předal zprávu exilové vládě. Londýn se ozval prakticky okamžitě, tedy hned druhý den, což se obvykle nestávalo. O to větším překvapením bylo, že takto rychle přišel rozkaz, který zásadně měnil povahu jejich úkolu. Musí udělat všechno pro to, aby Hopkins plány na výrobu stroje podobného mechanickému člověku nezískal. „Jak jste se vlastně dostali do Prahy?“ zeptala se ho Anežka, ještě než odložil sluchátka na stůl. Honza leknutím nadskočil. Během vysílání úplně zapomněl, že tu dívka je. Seděla naproti němu u stolu, na ukazovák pravé ruky si natáčela pramínek zvlněných hnědých vlasů, přehodila si nohu přes nohu a zadívala se Honzovi hluboko do očí. V tom pohledu nebyla jen obyčejná zvědavost, ale snad i… zájem? Nevykládal si to Honza špatně? Nakonec, pokukovala po něm už ve sklepě při náletu a — ať tvrdí, co chce — už tenkrát v tom pohledu bylo víc než jen snaha navázat kontakt kvůli odboji. Koneckonců, rotného Jana Zemka děvčata vždycky považovala za fešáka, a i když byl ve svých sedmadvaceti aktuálně nejstarším anglickým výsadkářem v protektorátu, o osm let mladší Anežce Vávrové se z trojice nepochybně zdál nejsympatičtější. „Jak víš, že jsme neměli operovat v Praze?“ zeptal se dívky, aniž si uvědomoval, kdy si začali tykat. Přišlo to tak nějak samo. „León to říkal…“ „Probírali jste všechny výsadky?“ usmál se Honza ve snaze zakrýt nedůvěru. Anežku v tu chvíli napadlo akorát to,
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286213
jak lákavě vypadají při úsměvu jeho bezmála černošsky plné rty. Pokusila se tu myšlenku zahnat a příliš zbrkle uhnula pohledem od jeho úst a opět se Honzovi zadívala do očí. Všiml si toho, ale pokoušel se nedat na sobě nic znát. „Ne, všechny ne,“ odpověděla dívka tiše. „Jen si pamatuju, že zmiňoval Silver A a Silver B. Silver A je někde v Pardubicích a vy jste měli být kdesi na Vysočině.“ „Silver A byla v Pardubicích,“ opravil ji Zemek. Při posledním spojení s Londýnem se totiž mimo jiné dozvěděl, že nyní jsou Silver B společně s Ivanem Kolaříkem z Out Distance pravděpodobně posledními žijícími výsadkáři v protektorátu. První výsadek, jednočlenná operace Benjamin, se někde ztratil. Četař Riedl se od vysazení neohlásil a nikdo netušil, kde je mu konec. Svobodníka Pavelku, jediného člena druhého výsadku nazvaného Percentage, věznilo gestapo, pokud byl tedy ještě vůbec naživu. Gabčík a Kubiš z operace Anthropoid byli staženi poté, co Londýn zrušil úkol zabít SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha, stejně tak se do Anglie vrátili Bartoš, Valčík a Potůček, tedy členové zpravodajského výsadku Silver A. Opálka a Čurda, dva členové Kolaříkovy skupiny, byli také staženi, jenže zemřeli dřív, než se dostali zpět do Spojeného království. Dalších šest výsadků dohromady o patnácti lidech, které měly probíhat touto dobou — na jaře 1942 —, bylo zrušeno. „Měli jsme úkoly v Brně. Ale zrovna dvakrát dobře se nám nedařilo.“ „A do Prahy vás poslali, aby se vám dařilo líp?“ zasmála se Anežka. Neznělo to výsměšně, spíše koketně. „Ne. Poslali nás sem, protože v Brně nejsou dieseláci. Infiltrace k nim byl náš záložní úkol. Proto taky během speciálního výcviku učí vojáky hrát na nástroje. Aspoň ty talentovanější,“ ušklíbl se Jan Zemek, protože si vzpomněl na marné snahy Vládi Škáchy naučit se brnkat na kontrabas.
102 Ukázka elektronické knihy