Krajinou Karla IV.
Vyhlídková místa v parku Špilberk: Jižní vyhlídkový pavilon…
Odkaz tohoto augustiniánského opata a světoznámého zakladatele genetiky zde připomíná nejen jeho muzeum, ale také svérázná skulptura Pulihrášek – mladí brněnští umělci vytvořili veliký skleněný hrášek z půllitrů. Nevím, zda veškerý jejich obsah, pocházející z přilehlého pivovaru Starobrno, vypili sami, nebo zda pomohli kamarádi ze „štatlu“, mě ale více zaujal nedaleký mariánský sloup z roku 1680.
… a gloriet z roku 1884
89 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286201
Otomar Dvořák/Josef Pepson Snětivý
A také několik zajímavých objektů v okolí: dům na adrese Mendlovo náměstí 470/2a, jehož fasáda z neomítnutých cihel ladí s bazilikou minor, impozantní neorenesanční budova Gymnázia Johanna Gregora Mendela (Mendlovo náměstí 1/3 a 1/4), jakož i spousta rozmanitých a památkově chráněných domů v ulicích Pekařská, Sladová a Pellicova. Posledně jmenovaná už z jihu přiléhá k vrchu Špilberku. Cesta na vrchol je příjemným, i když trochu náročnějším podnikem (zejména jste-li obtíženi nákladem, jak se to stalo mně). Odmění Vás však zajímavé výhledy na město. Těch si prý můžete dopřát i skrz bezešvé trubky, z nichž je složena další zdejší netradiční skulptura – Hlava Jana Skácela od Jiřího Sobotky. Tuto informaci jsem však v době výstupu neměl, a tak mě nenapadlo hledět na Brno skrz Skácelovu hlavu. Zato z Jižního vyhlídkového pavilonu jsem se rozhlédl s chutí. Souhlasím s památkáři, že Alois Prastorfer tu po sobě v roce 1885 zanechal ukázku „půvabné, až pohádkově působící architektury“. Pěkné jsou nedaleké „vodopády na Špilberku“ u západního křídla pevnosti (voda je v parku zastoupena i díky několika kašnám)… a potěšil mě rovněž gloriet z roku 1884. To hlavní sousto ovšem čeká nahoře – je jím samotný hrad, respektive pevnost Špilberk, kterou jste už „dobyli“ v Otomarově textu. A pokud se budete jako my vracet na Mendlovo náměstí, potěšte se zmiňovanými domy v Pellicově a Sladové ulici. Mně udělali radost například milenci na fasádě domu Pellicova 661/53. (Josef Pepson Snětivý)
90 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286201
VEVEŘÍ
Nejrozlehlejší a nejzáhadnější z moravských hradů Zhruba 12 kilometrů severozápadně od centra Brna, na skalnatém ostrohu nad hlubokým údolím říčky Svratky (které je dnes ovšem zaplněno vodami Brněnské přehrady), najdeme hrad, který měl být důstojným protějškem českého Karlštejna. Je na něj impozantní pohled z mostu přes přehradu nebo z paluby lodi, ale my se k němu raději vydáme z opačné strany, od jihozápadu, kudy vedla původní přístupová cesta. Mimoto vlastně budeme postupovat po časové ose. Na návrší mezi vzrostlými stromy napřed spatříme starobylý románský kostelík s několika gotickými prvky, malebnou svatyni, která na první pohled připomíná doby Přemyslovců. Je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie, ale často se mu říká kaple Matky Boží na Veveří. Je bez věže, jen se sanktusníkem na hřebeni střechy, i když původně věž měl. Tu však za třicetileté války rozstříleli Švédové. Kostelík zřejmě sousedil s opevněným dřevěným dvorcem. Podle tradice ho zbudoval moravský údělný kníže Konrád I. Brněnský někdy kolem roku 1060. Půvabná je pověst, jak Konrád zabloudil na lovu a přišel ke skále, po níž se hemžily veverky. To ho natolik zaujalo, že si tady dal postavit hrad a nazval jej podle těchto hbitých zvířátek. Jistě je ovšem pouze to, že ke dvorci a kostelu náležela poddanská ves Veveří, která se rozkládala v přilehlém údolíčku. Dodnes se této lokalitě říká Rozbořená. Ta vesnice byla totiž zničena za husitských válek; nikoliv však husity, ale obránci nedalekého hradu, kteří nechtěli, aby v ní oblehatelé našli zázemí.
91 Ukázka elektronické knihy