9. Kancelář kapitána Kjelssona,
9:14, 13. dubna 2017
Druhý den ráno celý tým vyšetřovatelů stál před tabulí. Kjelsson ukazoval na fotky obětí a fixou je spojoval se čtvercem uprostřed, ve kterém byl otazník. „To je náš pachatel. Muž v béžovém plášti nebo kabátu. Podle výpovědi skutečného řidiče autobusu….“ V tu chvíli se podíval na Mikaelsena, který ho vyslýchal a slovo skutečného zdůraznil. „…je mu kolem třiceti a měl čepici, která k jeho kabátu vůbec nepasovala. Autobusák si vzpomněl, že dotyčný měl kravatu se symboly, které jsou na Egyptských pyramidách.“ „Měla čepice nějaký znak? Klubu nebo jen nápis?“ zeptal se Torsen. „To už si ten řidič nepamatoval,“ odvětil Kjelsson. „Ale pamatoval si toho dost,“ vstoupil do toho Owe.“ „Ano, to je pravda,“ souhlasil Kjelsson. „Pachatel se také zajímal, kde má autobus konečnou.“ „Budeme tu konečnou hlídat,“ ozval se Mikaelsen. „Ty projdeš kamery a chci fotku toho chlapa, co se sem dostal a udělal z nás blázny!“ rozkázal Kjelsson. „Ano, šéfe,“ kývl Mikaelsen.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286094
„A jak to vypadá s naším psychologem, byl jsi u něho doma?“ „Ano.“ „Takže?!“ „Matka ho neviděla už týden.“ „Nebral si kufr, doklady, větší obnos peněz?“ „Nic.“ „Vyhlaste po něm pátrání!“ Kjelsson se podíval směrem k Owemu. „Ano,“ ozval se Owe. „Torsen se pojede podívat do domu Ritmara Morgenssona.“ „Myslíte, že tím mužem je on?“ zeptal se Torsen. „Spojení jsme zatím nenašli, ale prohledejte celý dům. Třeba tam něco najdete.“ „Jasný šéfe,“ pronesl Torsen a odešel. Když všichni odešli, Kjelsson si uvařil kávu a sedl si za stůl. Přemýšlel.
***
Po chvilce do místnosti vstoupila doktorka Sonbergová. „Slyšela jsem, že doktor Olsen je nezvěstný,“ pronesla. „Bohužel to je pravda.“ „Zvláštní situace.“ „Jak to myslíte?“ „Měl udělat psychologický profil pachatele, ale zmizel.“ „Ano, jsem si toho vědom.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286094
„Dnes večer se uvidíme?“ zeptala se najednou. „To by šlo.“ „To znamená, že ANO?“ „Ano.“ „Fajn.“ „Dáte si kávu?!“ „Ne, díky,“ odmítla a posadila se ke stolu. „Možná jsme pachatele měli v budově,“ promluvil Kjelsson po chvilce. „Ten falešný řidič autobusu?“ „Slyšela jste?“ „Jistě. Mám zdravé uši.“ „A dobré oči.“ Pousmála se. A možná i jiné přednosti, když zrovna neuvažuješ na můj vkus dost sofistikovaně, pomyslel si Kjelsson. „Na co myslíte?“ zeptala se. „To by vás nezajímalo.“ „Aha.“ „Je jasné, že pachatel musel znát Micka Keysera, proto uvedl jeho popis, aby nás svedl z cesty.“ „Povedlo se mu to.“ „Je to moc náhod najednou.“ „Z vědeckého hlediska je náhoda jen výsledek nečekané souhry určitých časových událostí,“ pronesla a pozvedla obočí. Kjelsson se po ní jen podíval a nekomentoval to. To byla prostě doktorka Sonbergová, občas mluvila tak divně, že by si o ní někdo
Ukázka elektronické knihy