98
Maxime Chattam
„Teď už aspoň vím, jakým způsobem fungujete. Už se do lásky nevrhám s takovou bezelstností, miluju s rozvahou, umírněně, zapojuju hlavu.“ „To pak ale není láska. A nepřeháněj to s těma lacinýma stereotypama, všichni chlapi nejsou takoví. Mluvíš jako puberťačka. Nejsme jenom samí hajzlové!“ „Ne že byste byli hajzlové, ale systém je vadnej. Jako malý holky nás vychovávají pohádkama o krásným princi na bílým koni, o rovným, ideálním chlapovi, div ne rytířovi, zatímco vy jste biologicky naprogramovaný ojet všecko, co kolem vás projde.“ „Dokážeme se chovat i civilizovaně, představ si to.“ „Tys byl vždycky věrnej?“ „To sis vybrala špatný příklad.“ „Tak vidíš!“ „Ne, chtěl jsem říct, že jsem nikdy neměl dostatečně dlouhý vztahy, takže logicky jsem neměl příležitost…“ „To znamená? Tvůj nejdelší vztah?“ „Dva roky.“ „A do prdele.“ „Přesně jak říkáš.“ „Kolik ti je?“ „Za měsíc mi bude jednatřicet.“ „No sakra. A proč to nikdy nefungovalo?“ „Nakonec mě to omrzí. Po roce, po roce a půl se ukázalo, že ženský, co jsem poznal a zamiloval se do nich, byly nakonec jiný.“ „A já že jsem naivní? Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, vždycky je to stejný. Ty máš cítit, co je v holce, už od začátku vztahu.“ „Hm, asi mám instinkt na dvě věci.“ „A netíží tě to?“ „Žít sám?“ Alexis se zhluboka nadýchl a přemýšlel.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286067
SPOLČENÍ NIČEMŮ
99
Spontánně, v rozhovoru s ženou, navíc hezkou, měl chuť odpovědět, že je to přece jasné, že potřebuje někoho vedle sebe, žít vedle někoho. Když ale pomyslel na to, jakým způsobem žije, odpověď se už tak jasně nejevila. Nikomu se nemusí zpovídat, kdy přijde z práce. Když se mu zachce, může zůstat v kanceláři do jedné hodiny ráno, jak často chce. Večer už má své návyky, chvilka televize, herní konzole k vyčištění hlavy po těžkých dnech, k jídlu nějaký polotovar a večer s knížkou v posteli… V zásadě byl Alexis samotář, skutečný samotář. S přáteli se vídal čím dál míň a vyhovovalo mu to tak. „Vlastně ani ne. Docela se mi to líbí,“ řekl nakonec. „Ale sem tam se s nějakou holkou vyspíš?“ „Už nějakou dobu ne. Něco přes internetovou seznamku, ale to nemívá dlouhý trvání.“ Ludivine povytáhla obočí. „Dva adepti pro psychologa!“ zažertovala. Oba četníci se na sebe mlčky dívali. Každý studoval toho druhého. Se zdáním úsměvu na rtech. Vtom se Alexis nahnul nad stůl a palcem otřel Ludivinin koutek, na chvilku vypadala zděšeně. „Mělas tam kečup,“ řekl tiše. „Už pěknou chvíli mě to znervózňuje.“ „Aha.“ Ludivine sledovala, trochu rozrušená, jak si Alexis znovu sedá. „Lekla jsem se, že mi chceš dát pusu,“ přiznala po chvíli. Rozhostilo se rozpačité ticho. Když vyšli ven, chlad je přiměl zachumlat se do bund a přiblížit se k sobě. „Alexi, kdybych měla někdy večer depku, můžu se u tebe stavit?“ „No jasně. V mrazáku budeš mít připravenou zmrzlinu.“ „Seš hodnej.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286067
100
Maxime Chattam
Vzal ji kolem ramen a kamarádsky s ní zatřásl. Vydali se směrem ke kasárnám. Ludivine ještě dodala: „A nezneužiješ toho, aby ses se mnou vyspal?“ Otázka Alexise vyvedla z míry, nevěděl, co na to říct, a tak jen zamumlal: „No… ne.“ Kamarádsky ho políbila na tvář a rozběhla se ke svému vchodu, mladý muž sledoval, jak se vzdaluje. Přišla mu dojemná tím, jak se v ní mísí křehkost s občasnou sebejistotou, tím, jak bezelstně flirtuje. Často se spolu škádlili, aniž zašli dál, nikdy z toho nevzešlo nic vážného. V téhle chvíli si Alexis začal říkat, že by mezi nimi mohl vzniknout silný vztah. Něco jako nejlepší kamarádka. Sestra. Takové pomyšlení se mu dost líbilo. Když vyšel po venkovních schodech budovy, uvědomil si, že se vrací do svého bytu sám. Ke knihám, k filmům na DVD a ke svému pohodlíčku. A pak do velké studené postele. Do prázdna mezi všemi stěnami. Mezi všemi minutami. Mezi všemi myšlenkami. A tak začal litovat toho, co večer říkal. Možná že ve skutečnosti samotu zase tak rád nemá. Ale ví, jak si ji ulehčit. Popraskal si klouby na prstech. Noc bude krátká. Zničehonic ho ovládlo vzrušení. Nemohl se dočkat, až se do toho vrhne.
Ukázka elektronické knihy