Záhada Run
a sílu přechytračit každého muže. Byla jsem hodně jako ty. Mateřství mě zkrotilo, začala jsem se bát o svou rodinu. Dnes v noci ti ale ukážu, že umím být stejnou štítonoškou jako ty. Jak vám mohu pomoci?“ Magnus vzrušeně přeskládal věci na stole a vytáhl z vaku tabulku a rydlo. „Můžeš nám vysvětlit, co jsou tyto listiny, Brianno. Už jsme trochu pokročili, tak se podíváme, co víme.“ Alva, šťastná za pozornost své matky, se vložila do hovoru. „Mnichovy poznámky nám říkají, že se ve Francii potkal s Vikingy. Odtud se vydal na sever do Kilsgardu. Od těch cizinců ve velké síni víme, že se zastavil v nedalekém městě, aby našel někoho, kdo mu pomůže runy přečíst. To, co vyryl do stěny Jarlovy chatrče, nám říká, že si zapamatoval většinu rytin z krabičky. Také víme, že pátral po pokladu, který má souvislost s Lindisfarne a jeho svatými. Ale od tebe, matko, potřebujeme pomoci s runami. Abychom mohli hledat poklad, musíme mít kompletní překlad. Mohl by nás zavést i k těm Angličanům. Musíme to vyřešit, abychom pomohli celému Kilsgardu od všeho toho šílenství.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286032
Na stopě zlata
Brianna vzala Alvu za ruku a něžně se na ni usmála. „Jestli jsou ty runy vzkaz od tvého otce, pak jsou naším posláním. Zvládneme to spolu.“ Zkoumali tu destičku, podávali si ji mezi sebou a diskutovali o slovech, která mohla patřit k jednotlivým zakódovaným symbolům. Alva sice věděla, že většinu už jich s Magnusem vyluštili, ale těšilo ji sledovat, jak je matka rychle rozkódovala sama. Do domova se jim začala vkrádat temnota, tak Brianna vstala, zapálila svíčku a postavila ji na stůl. Magnus položil tabulku. „Na té truhličce bylo nejspíš napsáno toto: Pro poklad bohů cestuj do Kilsgardu. Radost západních nepřátel leží schovaná v temném místě u břízy. Od síně Jarla Erika putuj k Obrovu prstu. Sleduj… Mnichovy rytiny skončily uprostřed věty. Zajímalo by mě, jestli byl vyrušen. Je to tak podivné!“ „Něco jsme se ale stejně dozvěděli,“ ozvala se Brianna. „Víme, že musíme najít temné místo poblíž břízy. Mohlo by to být stinné místo nebo dokonce nějaký druh jeskyně.“ „Stezka začíná horou,“ řekla Alva. „Ale co to víčko? Pořád dokola se na něm opakují naše jména. Nepřehlédli jsme něco?“ Přitáhla si ten kousek kosti k sobě a prsty přejela po symbolech. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286032
Záhada Run
Sekvence opakujících se symbolů byly odděleny jemně vyřezanými, vzájemně propletenými zvířaty, která se navzájem kousala do těl i končetin. Otec si dal s vyřezáváním té krabičky velkou práci.
„To jsou naše jména,“ řekla Alva. „Ale podívej se na tu druhou řádku, u mého jména je tu vyřezán další symbol. Dřív jsem si toho pořádně nevšimla, je to vyřezáno menší, mnohem jemněji než ostatní runy.“ Magnus si kost přidržel blíž k očím. „Tak, Alvo, tady jsou dvě runy tvého jména a runa Laguz . Co ta runa znamená?“ „Znamená jezero, strýčku,“ odpověděla a najednou jí po zádech přeběhl mráz. „Moje jezero,“ špitla. „Jezero, kam mě otec brával. Chce, abychom tam šli.“ Nadšeně se podívala na svou matku. „Vzal mě tam poslední den, kdy byl v Kilsgardu.“ Magnusovy oči se rozšířily, jak mu něco došlo. „Vybral místo, o kterém víme jenom my. To je poslední část hádanky. Jen my dokážeme ten poklad najít, protože jenom my známe základní 100 Ukázka elektronické knihy