98
Obr. 152 Roubený dům s „gánkem“ ze středního Rumunska z oblasti Mureș (muzeum Sibiu; foto Alena Rákosníková)
Obr. 153 Roubená usedlost s hlínou omítaným domem z oblasti Gorj v jižním Rumunsku (muzeum Sibiu; foto Alena Rákosníková).
Obr. 154 Dům ze západního Rumunska (župa Hunedoara) s krytou terasou (muzeum Sibiu; foto Alena Rákosníková).
Roubené domy s valbovými střechami a gánkem (někdy majícím až podobu kryté terasy) se stavěly jižním Rumunsku (Valašsko) a na severovýchodě (Moldavsko). V dalších regionech (Banát, včetně českých vesnic, ale i další oblasti Balkánu) se s roubenými objekty setkáme především v podobě hospodářských stavení (stodoly, seníky), nebo drobných technických staveb (místně typické vodní mlýnky s vertikální hřídelí). S roubenou architekturou Rumunska se můžeme seznámit nejlépe v četných rozsáhlých muzeích: v sedmihradském Sibiu či Cluji, v severorumunském Baia Mare či Sighetu Marmației, nebo přímo v Bukurešti.
Z apamatujte si ! • Nejvíce roubených domů v Rumunsku se dochovalo v severní části karpatského oblouku. • Domy postavené srubovou technologií mívají vysoké valbové střechy, kryté došky nebo šindelem. Typickým prvkem jsou zápraží chráněná přesahem střechy podpíraným sloupky (gánok).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286011
Roubené stavby – historie a regionální typologie
99
1.15.4 Alpské země Alpy představují rozsáhlou oblast výskytu roubené architektury, v podstatě geograficky izolovanou od hlavního regionu ve střední, severní, severovýchodní a východní Evropě. Výskyt roubené architektury v Alpách je dán mnoha různými okolnostmi, počínaje dostupností kvalitního stavebního dřeva přes chladné klima horských oblastí až po národopisné podmínky. Roubené stavby se v případě obytných domů (na rozdíl od seníků a dalších hospodářských staveb) nevyskytují v Alpách všude. Nalezneme je především v oblasti rakouských Alp (Tyrolsko, Salzbursko, Korutany, část Štýrska), v jižním Bavorsku s přesahem až do Podunají a na Šumavu, ve Slovinsku a v některých kantonech Švýcarska (Wallis, Bern). Alpské domy jsou velmi specifické co do dispozice (tedy půdorysného uspořádání), vnějšího vzhledu i konstrukčního řešení. Zatímco v jihovýchodní části Alp (Korutany, Štýrsko, Slovinsko) se stavěly domy s nám důvěrně známým a srozumitelným trojdílným dispozičním členěním na vstupní síň, obytnou místnost (světnici – Stube) a komorový nebo chlévní díl, dále na západ (Tyrolsko, Švýcarsko, Bavorsko) toto členění mizí. Dům skrývá pod jedinou, zpravidla velmi širokou a rozložitou střechou dispozici celé usedlosti. Jádrem stavení je průjezd či vjezd (Flur), který plní i roli síně a v podstatě volně jej obklopují nahodile, dle konkrétní potřeby uspořádané další prostory (obytné místnosti, komory i chlévy a seník, případně stodola). V případě větších stavení může být dispozice velmi komplikovaná, výjimkou nejsou ani patrové stavby. Takové domy se nacházejí i v Bavorské části Šumavy (v hrázděném provedení i jinde v jižním Německu), přes Šumavu se pak okrajově dostaly i k nám, do oblasti okolo Volar (viz kapitolu 1.9.2). Obr. 155 Roubený dům alpského typu z bavorské strany Šumavy s typickou nízkou střechou a štítovou pavlačí (muzeum Finsterau).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286011
100
Obr. 156 Mohutný dům z Tyrolska s rozložitou nízku sedlovou střechou a pavlačemi po obvodu (muzeum Kramsach).
Obr. 157 Archaický dům s dymnou jizbou z Korutan s polovalbovou střechou a pavlačí po obvodu (muzeum Maria Saal).
Obr. 158 Interiér dymné jizby v archaickém roubeném domě z Korutan (muzeum Maria Saal).
Zvláštností dispozice je nápadně vysoká koncentrace archaických forem topení, jakou jinde z Evropy, ani od nás neznáme. Opět především v jihovýchodních Alpách (Korutany, Štýrsko, Slovinsko) se více než kde jinde setkáváme s domy, dosud vybavenými dymnými či polodymným jizbami – tedy obytnými místnostmi s otevřeným ohništěm. Na průčelí se pak jizby projevují charakteristickou sestavou tří nebo pěti okenních otvorů ve dvou řadách nad sebou, zmiňovanou již v souvislosti s našimi nejstaršími domy. Odvod dýmu zajišťují kromě horních větracích okének často také kouřové otvory ústící do síně a zde svedené do dřevěných dymníků. Pozoruhodné formy topení s dřevěnými kouřovody a jinými, z pohledu našich roubených staveb bizarními prvky, ale můžeme najít i jinde v Alpách. Prostorové uspořádání postrádající na první pohled srozumitelný řád se nutně projevilo i na vnější podobě staveb. V případě domů soustřeďujících provoz celé usedlosti (obytný i hospodářský) to znamenalo potřebu semknout vnitřní prostory s různorodou funkcí do kompaktního půdorysu (obvykle značně širokého), který musel být překrytý pod jedinou střechou. Střecha byla mimořádně široká a rozložitá, o nízkém sklonu, někdy zatížená kládami a plochými kameny. Nejobvyklejší krytinou je tzv. alpský šindel, v některých krajích Švýcarska se ale objevuje i krytí plochými kameny. Počítá se s tím, že na střeše bude dlouhou část roku ležet sníh. V čele nízkých štítů, které mohou být rovněž vyroubené, jsou často dlouhé pavlače – někdy i ve dvou řadách. Formální znaky, především rozložité střechy a pavlače ve štítech, přejímají i domy jihovýchodních Alp. Pozoruhodné jsou mimořádně mohutné domy z pohoří Schwarzwald na jihozápadě Německa, postavené v kombinaci technologie rámové a roubené (světnice). Náleží již k okruhu tzv. halových domů, s nimiž se setkáme spíše v severozápadní části země, ovšem řada formálních znaků (štítové pavlače) je přibližuje domům alpské
Ukázka elektronické knihy