Josef (nalevo) a jeho syn Hermann s působivým knírem
věřili, že byl německým liberálním aktivistou, který utekl před odplatou po nezdařené liberální revoluci roku 1848. Takový trest obvykle obnášel neúměrně dlouhou vojenskou službu. Ať už byl Žid, nebo ne, usadil se Josef v městečku s těžkým názvem Turčianský Svätý Mikuláš na severozápadním Slovensku a oženil se s Židovkou. Hermann se narodil roku 1854 a bylo mu dvanáct, když konec prusko-rakouské války předznamenal 40 roků míru. Vzdorovití Maďaři byli zpacifikováni o rok později kompromisním vypořádáním, jež ustavilo duální monarchii Rakouska-Uherska. Na slovenské vesnici nečekala Josefovy děti žádná budoucnost, a jako tisíce venkovanů zamířily do Vídně, sotva dosáhly pracovního věku. Hermannovi bylo 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285990
právě čtrnáct, když ho otec doprovodil do Žiliny, tady se nalodil na člun, který plul po Váhu do Dunaje, a odtud už šel pěšky do hlavního města do učení k ševci. Každý z bratrů zvolil jiné řemeslo pro případ, že by některé neprosperovalo a ostatní by mohli vypomoct. Po vyučení sloužil Hermann tři roky u maďarských dragounů, což byl jízdní pluk, který předtím bojoval za podporu liberální věci. Na službu u dragounů byl pyšný, přestože jinak armádu nemiloval. Nosil jejich okázalou červenomodrou uniformu s helmou zdobenou chocholem, již uchovával jako suvenýr. Rovněž tak nosil kalhoty na maďarský způsob s uvazovacími řemínky vzadu, a ne na šlích nebo s páskem. Také dal svým dvěma nejmenším dětem maďarská jména – Ilona (Ilka) a Ferenc (Ferry). Hermann na rozdíl od Siegmunda pohlížel na mocnářství kritickým okem. Císař podle něj stárne a je nekompetentní a jednotlivé národy si zaslouží větší nezávislost. Jestliže se Hermann necítil nijak zvlášť Židem, pak jeho choť Charlotte to víc než vynahrazovala. Na přelomu století mělo její rodné město Boskovice slavnou ješivu a středisko talmudického učení, kde vyučovali prominentní rabíni, a Charlotte se cele věnovala společenským povinnostem spojeným s příslušností k v obci. Její mluva byla prošpikovaná slovy a výrazy v jidiš. Když přišel Hermann trochu nejistým krokem z taroků v místní hospodě, vyčítala mu jeho goyim naches čili gójské slabůstky. On se na druhou stranu nestyděl zlobit rabína a dával si v místní hospodě vepřovou. 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285990
kapitola dvanáctá
1914
Q Válečné hromy
Vláčeli se blátem v Polsku nebo se ukrývali před padajícími balvany v Itálii. Tak nebo onak mělo šest bojujících mužů v rodině obětovat valnou část mládí špíně, vším, puchýřům a bolákům, páchnoucí infekci a smrti. Jejich vlastenečtí otcové bitvu nikdy nezažili, takže to zůstalo na jejich synech, aby byli připraveni o nevinnost. O slunné neděli 28. června 1914 byl v Sarajevu zastřelen následník trůnu František Ferdinand se svojí ženou Žofií. Téhož rána se Emma s Arthurem a několika přáteli vydali zlézt Hohe Wand, kamenitou skalní stěnu nedaleko Vídně. Celý den se slunili na zeleném temeni a vraceli se před večerem, aby stihli vlak zpátky do města. Něco bylo špatně. Lidé na nádraží se shlukovali v malých skupinkách. Když se tu novinu dozvěděli, „uvědomili jsme si, že to znamená válku, protože se Srby byly vždycky problémy“. Rakousko-Uhersko si se srbským nacionalismem dlouho nevědělo rady. Ale tentokrát už jim uštědří konečný úder. Pátého července podpořilo Německo zásah rakouské armády, který, jak všichni přepokládali, 103
Ukázka elektronické knihy