„Ne, Petere, nebyl.“ „Kdy jste naposledy navštívil Londýn?“ „Jen na jeden víkend v květnu.“ „S kým?“ „To je nepodstatné, Petere.“ „Ale není.“ „Byli jsme dva přátelé.“ „A ten druhý, to byl přítel, nebo přítelkyně?“ „To není podstatné.“ „Takže muž. Má nějaké jméno?“ Žádná odpověď. Čtu dál: „Až budete v červenci a srpnu v Londýně, máte používat jméno Markus Schweizer, novinář na volné noze, německy mluvící Švýcar. K tomu dostanete další příslušné dokumenty. Znáte nějakého Markuse Schweizera?“ „Petere, nikoho takového neznám.“ „Už jste někdy to krycí jméno používal?“ „Ne, Petere.“ „Nikdy jste o něm neslyšel?“ „Ne, Petere.“ „Ten přítel, kterého jste vzal do Londýna, jmenoval se Markus Schweizer?“ „Ne, Petere. A nevzal jsem ho tam. Doprovázel mě.“ „Ale německy mluvíte.“ „Dostatečně dobře.“ „Naši dotazovatelé hlásili, že víc než jen dostatečně. Říkali, že mluvíte plynně. Mě spíš zajímá, jestli máte pro ty moskevské pokyny nějaké vysvětlení?“ Už jsem ho zase ztratil. Zabral se do myšlenek, trochu jako Ed, oči upírá na zapocené přední sklo. Najednou slavnostně prohlásí: „Petere, je mi líto. ale já ta švýcarská osoba být nemohu. Do Londýna nepojedu. Je to provokace. Odstupuji.“
100
2kor agent_care_268.indd 100
21.7.2020 11:18:31
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285923
„Ptám se vás, proč Moskva může chtít, abyste dva měsíce v létě vystupoval jako nezávislý německy mluvící novinář Markus Schweizer v jedné ze tří vybraných čtvrtí severovýchodního Londýna,“ opakuji a ignoruji jeho výbuch. „Připravují si tak mou vraždu,“ naléhá stejným ostrým, napjatým tónem. „To je dedukce, k jaké musí dojít každý cvičený mozek, který zná praktiky moskevské Centrály. Vy možná ne. Když Centrále poskytnu adresu v Londýně, posílám jim instrukce, kde a jak mě likvidovat. To je v případě podezřelých zrádců běžná praxe. Moskva pro mě s potěšením vybere tu nejbolestivější smrt. Nepojedu.“ „A nemyslíte, že to by byl trochu zbytečně složitý způsob?“ namítnu poklidně. „Vláčet vás do Londýna, jen aby vás zabili? Proč vás neodvézt na nějaké opuštěné místo, jako je tohle, vykopat jámu, zastřelit vás a strčit vás do ní? Vašim zdejším přátelům pak můžou namluvit, že jste se vrátil domů do Moskvy, a je to. Proč mi neodpovídáte? Nemá ta vaše změna názoru něco společného také s tím přítelem, o kterém mi nechcete nic říct? S tím, co jste ho vzal do Londýna? Mám dokonce takový pocit, že jsem se s ním setkal. Je to možné?“ Tohle je čirá intuice. Dávám si dvě a dvě dohromady a vychází mi pět. Vzpomínám si na epizodu, ke které došlo během onoho neformálního předání s Gilesem v Sergejově univerzitním bytě. Dveře se rozletí bez klepání, dovnitř nakoukne veselý mladík s náušnicí a ohonem a začne říkat: „Serži, nemáš –“ Pak nás uvidí, sykne „ajaj“ a tiše za sebou zavře, jako kdyby chtěl říct já jsem tu vůbec nebyl. A kromě toho se mi teď konečně pořádně vybavila jiná vzpomínka. Anastasia alias Anette, a jak si ještě říká, už není prchavý stín, který si neurčitě pamatuji z minulosti, ale velmi konkrétní postava s vysokým postavením a výbornými operačními schopnostmi, přesně jak ji popsal sám Sergej. „Sergeji,“ řeknu vlídnějším tónem, než jaký jsem dosud používal, „proč nechcete být v létě v Londýně Markusem Schweizerem?
101
2kor agent_care_268.indd 101
21.7.2020 11:18:31
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285923
Nenaplánoval jste si třeba dovolenou se svým přítelem? Je to stresující život. My tyhle věci chápeme.“ „Oni mě chtějí zabít.“ „A jestli máte nějaké plány na léto a můžete mi říct, kdo je ten váš přítel, možná bychom mohli dojít k nějaké vzájemně přijatelné dohodě.“ „Žádné takové plány nemám, Petere. Myslím si, že z vaší strany je to projekce. Možná máte sám nějaké plány. Já o vás nic nevím. Norman ke mně byl laskavý. Vy jste zeď. Vy jste Peter. Vy nejste můj přítel.“ „Tak kdo tedy je váš přítel?“ naléhám. „No tak Sergeji, jsme všichni lidi. Jste tady v Anglii sám už rok, neříkejte mi, že jste se s nikým nesblížil. No dobře, možná jste nám to měl ohlásit. Zapomeňme na to. Předpokládejme, že to není nic tak vážného. Prostě někdo, s kým chcete jet na dovolenou. Letní partner. Proč ne?“ Prudce se ke mně otočí, rozčílí se jako správný Rus a vyštěkne: „To není můj letní partner! To je přítel mého srdce!“ „No tak v tom případě,“ řeknu, „to bude přesně ten typ přítele, jakého potřebujete, a musíme najít nějaký způsob, aby byl spokojený. Ne v Londýně, ale něco vymyslíme. Je to student?“ „Postgraduální. On je kulturnyj –“ a abych to lépe pochopil: „Vyzná se ve všech uměleckých oborech.“ „A je také fyzik?“ „Ne. Anglická literatura. Vaši velcí básníci. Všichni básníci.“ „Ví, že jste byl ruský agent?“ „Nenáviděl by mě.“ „I když pracujete pro Brity?“ „Pohrdá veškerým klamem.“ „V tom případě se nemáme čeho bát, ne? Napište mi jeho jméno tady na kousek papíru.“ Vezme si ode mě blok a pero, otočí se ke mně zády a něco napíše. „A datum narození, určitě ho znáte,“ dodám.
102
2kor agent_care_268.indd 102
21.7.2020 11:18:31
Ukázka elektronické knihy