Předkládaný výzkum vychází z přesvědčení, že problém komunikace je problémem ideologickým, a nikoli ryze technickým. Následující stránky se týkají té fáze sémiotického výzkumu, která byla zařazena pod bod 1 (a a b) komplexního bádání. Jak si lze snadno domyslet, fáze 2 (divácká anketa) vyžaduje praktickou aplikaci teoretických návrhů z fáze 1, a tedy sociologický průzkum v dané oblasti. Teprve pak může následovat fáze 3, v níž se případně dospěje k teoretickým závěrům. 3. Předběžné definice 3. 1 Sdělení Televizním sdělením se zde nemíní ideální obsah komunikace, apel nebo souhrn abstraktních signifikátů. Sdělení je především znakový předmět, v němž základní ověřitelnou realitu tvoří signifikanty jakožto vztahy mezi světelnými impulzy na televizní obrazovce. Vztahy mezi těmito impulzy by z hlediska ryze kvantitativního mohly být dostačující pro pojem sdělení v „teorii informace“. Ovšem z hlediska „teorie komunikace“ je sdělení objektivním souhrnem signifikantů, neboť je vypracována na základě jednoho či více kódů, které předávají jisté signifikáty, a je interpretována a interpretovatelná za základě týchž či jiných kódů. Sdělení může mít různé roviny signifikátu: dopravní značka, na níž je dětská postavička v doprovodu rodiče, znamená pro nezasvěcence především „dítě v doprovodu rodiče“, avšak pro uživatele silničního provozu, obeznámeného s jistým „kódem“, znamená „pozor, škola“. Táž značka okopírovaná či přenesená na plátno malíře pop-artu automaticky získává další roviny signifikátu. Každou rovinu signifikátu lze dešifrovat na základě specifického referenčního rámce. Doposud jsme tyto referenční rámce 99
TELEVIZE ASI 528.indd 99
14.10.2020 10:16:27
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285922
nazývali obecně „kód“. Pokusme se lépe definovat tento pojem a následně ho diferencovat. 3. 2 Kód Jako „kód“ se označuje systém komunikačních konvencí, které vytvářejí pravidla užívání a organizování různých signifikantů. Jako „konvenční“ chápeme pravidla, která nejsou daná přirozeně, třebaže nemusí nutně působit v rovině vědomí. V takovém případě se tedy jako „kód“, ba dokonce jako exemplární model kódu, chápe jazyk. Kód může nabídnout pouze sémantický rejstřík, z něhož se vybírají znaky, které se použijí. Nebo může také nabídnout systém pravidel kombinujících vybrané prvky. Může tedy navádět při volbě nebo také při kombinování. Vyjádřeno jiným způsobem, jejž považujeme za ekvivalentní, může být paradigmatický nebo také syntagmatický. Jazyk představuje v tomto smyslu smíšený kód, protože poskytuje nejenom ekvivalence mezi určitými slovy a jejich významem, ale i pravidla jejich kombinací a jistá předem fixovaná syntagmata. Morseova abeceda je selektivní kód, protože umožňuje, aby se tečky a čárky, vyjadřující písmena abecedy, kombinovaly podle kombinačních pravidel jazyka. Selektivní je kód, jímž se řídí užívání národních vlajek; smíšený je kód, jímž se řídí námořní komunikace pomocí vlaječek, protože předepisuje i kombinační pravidla. Po tomto upřesnění můžeme zúžit pojem „kód“ na základní konvenční systémy, s jejichž prvky se posléze vypracovávají víceméně systemizované „vedlejší kódy“ nebo „podkódy“, které zavádějí nové lexikální prvky nebo dodávají jinou konotativní hodnotu lexikálním prvkům, s nimiž počítá základní kód. Slovo „disegno“ (kresba, náčrt) a slovo „legge“ (zákon) mají v italštině jasný význam. Avšak kombinace „disegno di legge“ (návrh 100
TELEVIZE ASI 528.indd 100
14.10.2020 10:16:27
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285922
zákona), jež je sama o sobě metaforou, není srozumitelná na základě bezprostřední reference jednotlivých výrazů; abychom jí porozuměli, musíme vládnout odbornou hantýrkou, která tomuto syntagmatu dodává specifický význam. Tato hantýrka, jež funguje na základě kódu–jazyka, tak vytváří jistý specifický podkód. Posluchač může znát kód a neznat podkód. Tuto situaci objasnil například nedávný průzkum italské Rai ohledně recepce rozhlasového zpravodajství. Při recepci nějakého sdělení napomáhá ke zjišťování kódu a vhodných výrazů komunikační kontext, v němž je sdělení vysíláno. Kontext „parlamentního zpravodajství“ pomáhá stanovit vhodné výrazy a dekódovat syntagma „návrh zákona“ (disegno di legge). Je třeba upozornit, že pojmy kód a podkód se nevztahují jen k lingvistickým konvencím, nýbrž ke všem druhům referenčního rámce. Konvence, které řídí gastronomickou volbu (chuťové konvence), představují víceméně systemizovaný kód, který se může u různých národů lišit. Výrok „Vepřové řízky jsou chutné a výživné, jíme je tedy, pokud je máme“, vyslovený v kontextu naší současné evropské civilizace, nabývá jistého významu, zvláště je-li interpretován podle kódu italského jazyka; a dále, vztahuje-li se: a) ke zcela obecným medicínsko-zdravotnicko-dietetickým pravidlům; b) k systému pravidel soužití známého jako „trestní zákoník“. Je-li věta vyřčena v kontextu muslimské země, kde se vepřové maso považuje za nečisté a je zakázané, bude považována, pokud se její význam nezmění, za výzvu ke spáchání přestupku, a nikoli za obyčejné tvrzení. Nezměnila by se sémanticko-syntaktická dimenze, nýbrž dimenze pragmatická. Kódy a podkódy, na nichž se posléze utvářejí jednotlivé úrovně signifikátu daného sdělení, mohou mít různý stupeň systematičnosti a rigidity. Systém konvencí ohledně chutí je poměrně 101
TELEVIZE ASI 528.indd 101
14.10.2020 10:16:27
Ukázka elektronické knihy