Petr Zelenka Jak se vyznat v rozporuplných názorech odborníků? Kdo má pravdu? Je to opravdu těžké a bylo tomu tak i v minulosti. Kdykoliv si od března pustím nějaký odborný rozhovor, vybaví se mi tenhle neuvěřitelný příběh. Jsem sám zvědavý, jak následující generace budou vyprávět o opatřeních proti covid-19. V roce 1846 si vídeňský porodník Ignác Semmelweis všiml, že v jedné ze dvou tehdejších porodnic je víc než dvojnásobná úmrtnost rodiček na tzv. horečku omladnic. O rok později přišel s teorií, že zvýšený výskyt nemoci způsobuje „mrtvolná otrava“, kterou přenášejí medici, když jdou z pitev vyšetřovat rodičky. Jelikož se tehdy ve vídeňských odborných kruzích věřilo, že nemoci způsobuje špatný poměr čtyř základních životních šťáv v těle (do Pasteurových a Kochových přelomových objevů zbývalo tehdy cca 15, resp. skoro 40 let), byl Semmelweis vysmíván, ponižován a prakticky z Vídně vyobcován do Budapešti. Tam se mu podařilo na klinice prosadit důsledné mytí ruku mediků ve chlorovém vápně a výskyt horečky omladnic významně klesl. Ani to však některé z jeho kolegů nepřesvědčilo a jeho práci se i nadále posmívali. Odmítla jej i jedna z největších tehdejších německých kapacit – Rudolf Virchow. Kromě neschopnosti akceptovat novou teorii odmítali Semmelweissovi oponenti připustit, že by smrt způsobovali sami lékaři svou nevědomostí. www.pritomnost.cz
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285851
Prof. Michaelis, který Semmelweisova doporučení úspěšně na své klinice jako jeden z prvních zavedl, ne unesl později výčitky svědomí za smrt způsobenou tolika mladým ženám, že o sedm let později spáchal sebevraždu. Ale ani to nepomohlo ke všeobecnému zavedení hygieny v porodnicích. Semmelwies zuřil, psal oponentům dopisy, nazýval je vrahy, upadal do depresí a byl celkově tak nesnesitelný, že jej lstí zavřeli do blázince. Tam po pár týdnech ve 47 letech zemřel na sepsi z ran způsobených bitím ošetřovateli. Jeho objevy a praktická opatření (mytí rukou) plně prokázal až v 60. letech 19. století Luis Pasteur. Dnes je Semmelweis považován za jednoho z nevýznamnějších lékařů své doby a v Budapešti se po něm jmenuje univerzita a stanice metra.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285851
Bohumil Sláma Zapadli jsme do druhé normalizace. Republika 2020. Je to tak, přiznejme si to, přestože jak se říká, (kritické) myšlení a pravda bolí. Pravdou mimo jiné je, že jsme od roku 1938 zažili mnoho zlého a že nás to poznamenalo. Z dnešního pohledu nás poznamenala zejména „normalizace“ po roce 1968. V roce 1968 jsme byli sice společností otřesenou válkou, protektorátem a padesátými léty, avšak mnohem zdravější než dnes. Ideje a hodnoty vtisknuté Masarykem první republice byly ještě zakořeněné a mnoho z nás věřilo, že pravda vítězí. Dokonce i komunisté „osmašedesátníci“ věřili, že naše situace se zlepší a že se jim podaří nastolit socialismus s lidskou neboli humanistickou tváří. Ruská okupace byla šokem, který si dnešní nepamětníci nemohou snad ani představit. Druhým šokem bylo, že po roce došlo k „vnitřní okupaci“. Dodnes to vidím: Na brněnskou Filosofickou fakultu, kde jsem tehdy studoval a kde jsme stávkovali, přijeli blíže ne označení muži v zeleném (dnes by se řeklo, čeští zelení mužíci) a surově nás rozehnali. Stejným způsobem byly rozehnány demonstrace po celé republice. Třetím šokem pak bylo, jak rychle pak většina našich lidí začala otáčet. Jako by zapomněli, co říkali ještě včera. Zavinily to ovšem hlavně prověrky, v nichž šlo každému o jeho další osud. Byly cynicky jednoduché: Museli jste se vyjádřit, zda souhlasíte, nebo nesouhlasíte se „vstupem www.pritomnost.cz
Ukázka elektronické knihy
99