pozice učitele na papežské univerzitě, poté život v domově pro stárnoucí kněze. Tak osamělý život. Tak smutný a osamělý… Když to Veronica ještě jednou zopakovala, Gabrielovi došlo, že jejich hostitelka, ovdovělá a svobodná dáma, má pravděpodobně jiné plány. Veronica ukončila popis Donatiho ne zrovna povzbudivých vyhlídek na budoucnost a pochválila Chiaře perly a černé koktejlové šaty. Pak se zeptala na děti a na Benátky. Následovala lamentace nad stavem a úpadkem Říma, který byl kdysi středobodem civilizovaného světa a nyní se stal špinavou stokou, a to i přes všechny ty impozantní památky, kvůli nimž se do Říma sjížděly davy turistů z celého světa. „Bývaly doby, kdy Řím psal evropské i světové dějiny. A podívejte se, jak dopadl,“ povzdychla si. Úpadek města, tvrdila Veronica, byl teď hlavním tématem místních obyvatel i politiků, kteří se předháněli ve slibech, co všechno zlepší a vyřeší, ale žádná změna k lepšímu se na obzoru nerýsovala. Osmdesát procent římských ulic a chodníků bylo poničených a plných výmolů, takže řízení auta, a dokonce i chůze tu byly nebezpečné a často docházelo k úrazům. Děti si musely nosit do školy toaletní papír, protože školy neměly dostatek financí ani na základní hygienické potřeby. Římské autobusy nedodržovaly jízdní řád a měly neustálé zpoždění, pokud tedy vůbec přijely. Eskalátor v metru nedávno amputoval kus paty jakémusi turistovi. A to ani nemluvě, pokračovala Veronica, o přetékajících kontejnerech a hromadách odpadků. Nejpopulárnější webovou stránkou ve městě byla stránka Roma Fa Schifo. Řím je smetiště. „A kdo za tenhle žalostný stav může?“ zamračila se Veronica. „Mafie, samozřejmě.“ Před několika lety hlavní římský prokurátor zjistil, že kontrolu nad městem získala mafie a vesele čerpala všechny finance určené na provoz a obnovu Říma. Mafie vyhrávala všechny 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285808
veřejné zakázky, včetně zakázek na opravy ulic nebo svozu odpadků. Pro město však nehnula ani prstem. „Proč by společnost vlastněná mafií opravovala ulice nebo se starala o jejich čistotu, že?“ opáčila Veronica ironicky. „Opravy a úklid stojí peníze. A ty mafie nikdy nevydá jenom tak. Ty si nechá pro sebe.“ Na chvíli se odmlčela. Pak pomalu zavrtěla hlavou. „Mafie je italské prokletí. A moje,“ pohlédla na Gabriela. „Moje také.“ „Když je teď Saviano předsedou vlády, mohl by se stav ulic zlepšit.“ Veronica se ušklíbla. „Opravdu jsme se z minulosti nepoučili?“ „Očividně ne.“ Povzdychla si. „Nedávno navštívil moje muzeum. Je charismatický, jako většina demagogů. Není tak těžké pochopit, čím uhranul Italy, kteří nežijí v palazzo poblíž via Veneto.“ Krátce položila dlaň na Donatiho paži. „Nebo za zdmi Vatikánu.“ Saviano nenáviděl Svatého otce kvůli jeho opakovanému varování před vzestupem krajní pravice a kvůli jeho obraně uprchlíků přicházejících ze zemí a z oblastí na prach zničených válkami. Patrně ještě o něco více nenáviděl Donatiho, protože byl přesvědčen, že papežův soukromý tajemník byl vždycky tím mužem v pozadí, jenž Lucchesimu našeptával své názory a jenž ve skutečnosti řídil jeho kroky. „Myslel si a myslí si stále,“ dodala Veronica, „že Luigi byl hlavním dirigentem vatikánského orchestru, dokud byl tedy Svatý otec ještě naživu.“ „A byl?“ zeptal se Gabriel. Donati se napil vína. Teprve pak se zamyšleným výrazem ve tváři odpověděl: „Když se extrémní pravice naposledy ujala v Itálii a Německu moci, církev mlčela. Některé vlivné hlasy uvnitř kurie dokonce podporovaly fašismus a národní socialismus a vítaly rostoucí oblibu Mussoliniho i Hitlera. Spatřovaly v nich jakousi hradbu, která zabrání šíření bolševismu, protože bolševismus byl nepřátelský ke katolické církvi a potažmo ke křesťanství. Abych však odpověděl na tvoji otázku, nejsem 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285808
dirigentem ani žádnou šedou eminencí v pozadí. Svatý otec sdílel mé názory. Proto jsme se společně rozhodli nemlčet. Nechtěli jsme udělat stejnou chybu, jaké se církev dopustila v minulosti.“ „A teď,“ pronesla Veronica Marchesová, „je Svatý otec mrtvý a ten mladík ze švýcarské gardy, který v noci jeho smrti hlídal před papežským apartmá, zmizel.“ Upřela oči na Gabriela. „Luigi mi řekl, že ho pomůžete najít.“ Gabriel se na Donatiho zamračil. Ten si okamžitě smetl jakési neviditelné smítko z perfektně čisté a nažehlené kleriky. „Řekla jsem něco, co jsem neměla?“ zeptala se Gabriela Veronica. „Ne. Zato arcibiskup ano.“ „Nezlobte se na něj. Život ve zlaté kleci Apoštolského paláce může být v některých ohledech velmi izolovaný. Proto se mnou arcibiskup probírá věci všední reality nebo se se mnou radí. Jak víte, řediteli Allone, mám kontakty a známé v římských politických a společenských kruzích. Jako ředitelka muzea bývám často zvána na různé recepce a mám také povinnosti k našim sponzorům a obchodním partnerům. Žena v mém postavení se hodně dozví, a ani se nemusí moc snažit.“ „Jako například?“ „Například se ke mně donesou různé drby.“ „Jaké drby?“ „O jednom hezkém mladém chlapci ze švýcarské gardy,“ odpověděla Veronica. „A co se o něm šušká?“ „Že byl spatřen v nočním klubu pro gaye s jedním knězem z kurie.“ Gabriel mlčel. „Když jsem o tom pověděla Luigimu, varoval mě, abych byla opatrná.“ „Z jakého důvodu?“ „Neověřená obvinění mohou způsobit nenapravitelnou újmu na pověsti člověka. Mohou ho zcela zničit. Proto mi arcibiskup 100 Ukázka elektronické knihy