Nečekané přátelství
„Vidíš? V trávě něco leží… Leskne se to!“ Filipka si stoupla na špičky. Uprostřed proschlého trsu trávy něco zářilo měkkým žlutým světlem. „To musí být jedna ze ztracených zlatých podkov!“ zaradovala se. Podkova byla tak dobře schovaná, že nebýt Pegasky, Filipka s Romanou by ji nejspíš nikdy neobjevily. Filipka si nervózně otřela zpocené ruce do kraťasů. Římsa byla více než dvakrát vyšší než ona, takže tam musela pro podkovu vylézt. Při tom pomyšlení ji polilo horko a roztřásla se. Nezvládne to. Římsa je moc vysoko. „Postav se mi na hřbet,“ dychtivě ji pobízela Romana. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285716
Království poníků
Filipka váhala, z výšek měla vždycky velký strach. „Neboj se – nic se mi nemůže stát, neublížíš mi, jsem opravdu silná,“ naléhala Romana, která nepochopila, čeho se Filipka obává. Zdráhavě se tedy na Romanu vy houpla a pak si na chviličku sedla, aby si dodala odvahu pokračovat. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285716
Nečekané přátelství
Do toho, určitě to zvládneš, potichu povzbuzovala sama sebe. Filipka se pomalu postavila. Srdce jí málem vyletělo z hrudníku a nožičky se jí třásly jako chapadla medúzy. Romana ale zůstávala v naprostém klidu, a tak se i Filipka postupně uvolnila. Nebylo to tak hrozné! Teď už jen stačí, aby se natáhla pro ztracenou podkovu a získala ji tak zpátky. Jenže na ni bohužel nedosáhla. Filipka se napínala, jak to jen šlo. Ještě kousíček – jenže to už by ztratila rovnováhu. „Nejde to,“ zavolala nakonec. „Nedosáhnu tam. Nemůžeš se ještě trochu přiblížit?“ „Jsem nejblíž, jak to jde, blíž už se nedostanu,“ odpověděla Romana. 99
Ukázka elektronické knihy