kam jste si mohli kdykoli zajít schovat se před deštěm nebo strávit trochu času, který vám vybýval mezi pracovními schůzkami a jinými činnostmi.
Procházky podél Temže a imperiálních budov
vaší duši dovolovaly se rozmáchnout do velikosti a velkoleposti ještě nedávné světové velmoci,
k níž jste teď patřili. Průplavy plné pestrobarev-
ných houseboatů vás zase vtahovaly do starého anglického venkova uprostřed velkoměsta.
V Londýně nebylo možné se nudit, ani když
jste měli v kapse jen pár šestáků. Návrat odkudkoli byl balzámem pro duši.
A paradoxně, bylo to díky tomu, že jsem se do-
kázal zamilovat i do jiných zemí a naučit se pár dalších jazyků.
Francouzsky jsem se naučil díky Ivanu Theimerovi. Teda ne od něho, nýbrž od Francouzek. Ale
díky němu a jeho skromnému bytečku v centru
poblíž starého, dnes už neexistujícího trhu Les
Halles jsem měl kde na skládacím lehátku přespávat a hroužit se do poznávání Paříže.
V divadlech jsem měl to štěstí poklonit se mis-
trné profesionalitě Jeana Maraise ( jemuž se na Hané říkávalo Honza Mařas), jenž dovedl hlas,
tvář a gestikulace promítnout až do horní gale-
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285647
rie tak, že jste je vnímali skoro jako z filmového
plátna, i když to zde bylo jen v jednoduché komedii Sachi Guitryho. Z inscenací Comédie Françai-
se jsem byl dlouho rozpačitý, než jsem si zvykl, že zde se divadlo nehraje, nýbrž recituje, v tradici 17. století, i když je to ústy herců, jako byl tehdy François Perrier.
Paříž sedmdesátých let byla hypnotizována
experimentálními inscenacemi Petera Brooka a Arianne Mnouchkine. Na Ionesca a Becketta se
chodilo do mrňavých divadýlek, na jejichž jména si nevzpomenu.
Prošmejdil jsem těch divadel a divadýlek fran-
couzských hezkou řádku a brzy dospěl k závěru,
že ve srovnání s divadlem anglickým je to francouzské – jak by se to dalo nejlíp říct, aby je člověk neurazil – loudavé? Ale Francouzi je tak ma-
jí rádi, a když vychvalují nějakou inscenaci, na níž se hodně poučili a hodně toho procítili, myslí tím v hloubi duše: Už dlouho jsem se tak dobře nenudil.
Herecké umění hvězd Comédie Française jsem
nejvíc ocenil ve dvoutýdenním intenzivním audiovizuálním kurzu francouzštiny, který jsem absolvoval, abych mohl začít ukecávat Francouzky. Mohl jsem si tam i po vyučování zno-
vu přehrávat videosmyčky scének, v nichž třeba
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285647
takoví François Perrier a Bernard Blier nádherně recitativně a výrazně srozumitelně vedou takovýto dialog, který si pamatuju skoro doslova: Půjdeme se posadit do zahrady.
Ano, rád se do vaší zahrady podívám. Mám tam spoustu záhonů. Pěstujete něco?
Ano, tady mi roste salát. Pěkný hlávkový.
A tady kvetou růže.
Já mám rád dobrý salát.
Já dávám přednost růžím. S takovouto francouzštinou se vám Francouzky vrhají do klína.
99 Ukázka elektronické knihy