Co se dělo od tvého návratu z mateřské až do odchodu z České televize? Nejdřív jsem nastoupila na částečný úvazek a teprve později na plný. Celkově to bylo dalších deset let. Deset let práce, práce a zase práce. Jenom jsem se s každým novým vedením vždy znovu domlouvala, že mě nebudou nutit pracovat ráno. Protože já ráno nevstávám, ale spím. Jinak jsem prostě nepoužitelná. Takže jsem přebíhala mezi odpoledním Interview, Událostmi, komentáři a občasnými politickými speciály. Do parlamentu už jsem se nevrátila. Vlastně jsem se pak už specializovala výhradně jako studiová moderátorka. Pohybovala jsem se mezi studii. Studiová myš. Jak jsi vycházela s vedením? Dovolili ti ráno spát… a v ostatních ohledech to bylo také tak nekonfliktní? S vedením Zpravodajství jsem se vždycky domluvila. Jen v souvislosti s výměnami generálních ředitelů docházelo občas k pokusům
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285603
rozvolňovat autonomii zpravodajství směrem k obsahu. Takže docházelo k různým výměnám názorů. Dařilo se vám status quo udržet? Ano. Nezávislost zpravodajství jsme pokaždé udrželi. Když přišel Jakub Puchalský, Dušan Chmelíček, Jiří Janeček… naše „revolucionářská buňka“ pokaždé znovu zavětřila. Bylo to s námi těžké, on takový redaktor Adam Komers se v krizi nepohne ani o milimetr. Ale když se něco objevilo, generální ředitelé nás přijali a vyříkali jsme si to. Vzpomínám si, že obzvlášť Dušan Chmelíček se o tyhle věci hodně zajímal. Ostatně těsně po stávce začal vznikat nový kodex České televize. Tenkrát jsme jezdili do Dřevíče na lovecký zámeček Karla Schwarzenberga. Nebyl to konflikt zájmů – tvořit kodex zrovna pod knížecí střechou? Nebyl, protože Karel Schwarzenberg v té době ještě nebyl ve vrcholné politice. V úzkém spojení s ním byl Jan Dobrovský, který řídil Zpravodajství v rámci intendantury programu ČT2, když jsem začínala. Všechno podstatné, co vím o novinařině, vím od Honzy Dobrovského. Mezi Zpravodajstvím a vedením České televize pak průběžně vznikaly různé psané i nepsané smlouvy a dohody: o redakční nezávislosti, o vnitřní autonomii… Náš postoj byl po celou dobu stejný. Žádné nepřípustné zásahy do obsahu zpravodajství. V letech po stávce to byli lidé jako Karel Novák, Adam Komers, Jolana Voldánová, Veronika Sedláčková, Štěpán Hájek, Ladislav Doležal a další. A pak samozřejmě věčné tlaky zvenčí. Od politiků. Ale nakonec mě vedení vždycky podrželo, takže jsem v ČT moderovala klíčové pořady až na mateřskou pauzu celých těch jednadvacet let.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285603
Ty jsi ovšem mezi politiky neměla jen samé nepřátele, ale taky pár dobrých přátel. Například Ivana Langera. Ivan se mnou chodil na gympl. Je o tři roky starší a potkávala jsem ho taky v házenkářském klubu, když jsem tam chodila za Magdou, která házenou hrála. Každopádně jsme si s Ivanem tykali, se spolužáky si obvykle nevykáš. V Praze jsme se pak jednu dobu občas i vídali. Když pak vstoupil do politiky, skončilo to. Protože sis dávala na tyto věci pozor? Přesně tak, tohle jsem si vždycky extrémně hlídala. Navíc na gymplu mi imponoval, patřil mezi výrazné typy a nebyla s ním nuda, ale později už jsem s ním v mnoha zásadních věcech nesouhlasila – a on se mnou taky ne. Pamatuju si, že občas někdo řešil, že si s ním tykám. Když už byl v politice. Ale stejné to bylo třeba s Vladimírem Mlynářem. Napřed byl jak známo novinářem, takže jsme se přirozeně znali. A když pak byl už jako politik ve sněmovně, pravda, nezačali jsme si tam vykat. Takže občas se nějaké fámy objevovaly. Ale v tomhle já jsem byla vždycky striktní. A s nikým jsem nenavazovala ani dohody typu: „Když přijdeš do pořadu jenom ke mně a nikam jinam, tak se můžeme domluvit, na co se tě budu ptát a čemu chceš, abych se vyhnula.“ Tyhle hry jsem nikdy nehrála. Ať to byl kdo byl. Ať do studia přišel kdokoli, koho jsem osobně znala, šla jsem do něj stejně ostře jako do kohokoli jiného. Nemuselo se vždycky všechno úplně povést, ale ptala jsem se všech stejně a nebála se zeptat. Český mediální rybník je malý a všichni se znají se všemi. Musíš si držet odstup. O to víc nechápu takové ty dohody mezi některými moderátory a politiky typu „přijď ke mně, domluvíme se“.
100 Ukázka elektronické knihy