vycházíme. Pak se teprve člověk může zodpovědně rozhodnout, zda s dotyčným protějškem stráví zbytek života – a vyhne se tak traumatickému rozvodu. To by byl zajisté dobrý postup, kdyby to nebyl tragický omyl. Soužití na zkoušku ještě neznamená, že druhého dobře poznám. Často se totiž člověk ovládá a nechová se tak, jak je jeho přirozeností, protože si – třeba i jen mimoděk – uvědomuje, že je to zkouška, ve které chce obstát. Jak se vyjádřila jedna zkušená žena, která si po desetiletém soužití vzala svého druha: „Hned první den po svatbě jsem se nestačila divit, koho jsem si to vzala. Choval se úplně jinak, než jak jsem ho každý den viděla po celých deset let.“ Láska na zkoušku je stejný nesmysl jako smrt na zkoušku, narození se na zkoušku, porod na zkoušku. Žít se musí naplno, ne jen na zkoušku. Zkoušet vztah znamená doopravdy nemilovat, protože si druhého jen zkouším – a jaksi předem počítám s rozchodem. Ani děti člověk nemá na zkoušku, ale na
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285487
celý život. Nevrátí je, když se chovají jinak, než by si rodič přál, ale miluje je bezvýhradnou a obětavou láskou, trpí jejich prohřešky a děti nezatratí. Snaha vyhnout se manželství, ale užívat si jeho klady, je strachem z dospělosti, útěkem od zodpovědnosti za svůj život, za život druhého, potažmo za život vlastních dětí. Názor, že rozchod nesezdaného páru je snadnější a člověk se vyhne peripetiím a nepříjemnostem rozvodu, je mylný. Manželé, kteří se rozvádějí, musí vyřešit plno věcí okolo majetku, dětí, ale vše se děje v mezích právních norem. Rozchod nesezdaného páru, pro který neexistuje žádné právní pravidlo, bývá daleko dramatičtější, než si na začátku ti dva umějí představit. Vyhození z bytu, žádné výživné, únos dítěte do zahraničí, kdy žádný soud neupravuje styk s dítětem – to je jen malý výčet z toho, co takový pár může potkat. Statistika je neúprosná: riziko rozchodu a i rozvodu je při soužití na „psí knížku“ několikanásobně vyšší než u těch, kteří si nic nezkoušeli.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285487
Ve většinové společnosti panuje názor, že se pohlavní život nemá nechávat až do manželství, protože se dva lidé k sobě nemusí po této stránce hodit. Tohle je jeden z falešných mýtů, protože ani toto se vyzkoušet nedá. Když se dva lidé doopravdy hluboce milují, chtějí spolu závazně žít celý život a odevzdat se jeden druhému, pak se naučí svůj specifický dialekt lásky, najdou svůj vlastní způsob. Žádnou dorozumívací řeč pro všechny, kterou potřebují ti, kdo se chtějí sexuálně domluvit s větším počtem lidí. Zkoušet si sex před svatbou je jako zkoušet si padák skokem z pátého patra. Skončí to jedině katastrofou. Když si chceš užít opravdu krásný let vzduchem, musíš vystoupat vzhůru do té správné výšky a z letadla prostě skočit. A jestli chce žena vědět, jaký bude její manžel milenec, stačí si přisednout k němu do auta. Jestli jí vyhovuje jeho styl jízdy, nemusí se manželského intimního života obávat. Jak se muž chová za volantem, stejně se chová v posteli.
Ukázka elektronické knihy