„…a kdo?“ „Nepamatujete si to?“ „Ne.“ „Její strýc Pierre.“ „Jak to můžete vědět?“ „Vaše podvědomí odkrylo krátký flashback (záblesk z minulosti) z vaší autonehody.“ „Proto si nepamatuji některé věci od určité doby?“ „Může to být jeden z důvodů.“ „Co jste zjistil dál?“ „Když jste ležel na zemi vedle auta, viděl jste postavu, která se blížila k vašemu havarovanému autu. Vytáhl dívku, zřejmě Ely a řekl, že nejste pro ni ten pravý.“ „To znamená, že Ely je naživu a je doma,“ dodal jsem. „To nevím. Dívka byla hodně od krve a rozmazaný obraz ztmavl. Omdlel jste.“ „Jak to můžete vědět?“ „Popisoval jste mi to, když jste byl v hypnóze. Vycházím jen z toho, co vím od vás.“ „Ale nevěříte mi.“ „Není to jen otázka důvěry, ale zkušeností s jinými pacienty…“ „…ale to uvěznění, bylo skutečné,“ trval jsem na svém. „Kdo vás našel, vzpomínáte si?“ „Teď jsem si vzpomněl, že to byla Beacce, která mě našla a pak jsem se ocitl spoutaný v tom sklepě…,“ spustil jsem. „…vím, že mi dávala nějaké drogy, pak ten předmět na spánek…vzpomínám si… studený kov, nevím, co to bylo. Když se pak objevil ten muž, myslím, že to mu řekla…“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285410
„…Iseria?!“ zeptal se Maunierre. „Ano, ale pak se jmenoval Pjotr, myslím. Mluvili o nějakém portálu do posmrtného světa…“ „…neřekla vám, proč?“ „Mluvila jen o spojení. Se mnou a se svou sestrou, ale já nevěděl, že to je Beacce. Představila se jako Lialen a…,“ zarazil jsem se. „…já, nikdy jsem vlastně její sestru neviděl.“ „Je pravděpodobné, že Ely domů nedorazila a její sestra Beacce za její zmizení obviňuje vás.“ „Mám pocit, že mi nějakým způsobem dává vědět, že je na živu,“ pronesl jsem a vzpomněl si na Ely, když mluvila o svém otci a tom spojení. „Ne, to je nesmysl, pane Wimslowe.“ „Kde jsem? A jaký datum vlastně je?“ „Je rok 2014 a jste v Montrealu.“ „Myslel jsem, že to je sen. Rok 2014 a my se bavíme o portálu do posmrtného světa, to je hodně fantastické, že?“ „Myslím, že fantazie to není.“ „Ne, to není, doktore. Fantazie umřela už v našem dětství. Škola a věk dospívání. V tom období jsme ztratili zájem o fantazii, představy a snění.“ „Byli jste milenci?“ zeptal se doktor Maunierre. Moji poznámku k fantazii jako by neslyšel. „S Ely? Ano, byli,“ odvětil jsem bez zaváhání. „Myslíte na ni?“ „Stále.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285410
„Zkuste si vzpomenout na okamžik před tou nehodou, před tou srážkou s tím autem. Možná byste si vzpomněl, co to bylo za auto. Víte, jaké má auto její strýc?“ „Nevím. Nepamatuji si, kdo jaké má auto.“ „Dobře.“ „Doktore, to není dobře. Snažíte se mi říct, že můj mozek si hraje se mnou podivnou hru a Ely zřejmě není naživu. Nic z toho není dobře,“ odsekl jsem. „Zůstanete tady, tohle prostředí bude pro vás lepší…,“ řekl Maunierre a vstal. Jako by opět přešel mojí poznámku. Po kolikáté už? „Pomůžete mi, doktore?“ vyslal jsem otázku. „Proto tady jste,“ odpověděl. V jeho pohledu jsem vycítil pochyby. Nevím, jestli to byly pochyby úspěchu nebo pochyby, kdy by mi měl říct pravdu, jak to se mnou je. Mám-li naději… „Doktore…?!“ „Uděláme, co je v našich silách,“ dodal a odešel.
*** Během několik minut se v místnosti objevila sestra blond. Tak jsem jí říkal. Přinesla mi nějaké léky. Sedla si vedle mě. Nebála se. Už jsem nebyl připoutaný a ona si přesto sedla vedle mě. Žádný strach. Žádné obavy.
Ukázka elektronické knihy