Díl druhý: JULKA „To nevím.“ Sklopí hlavu. „Já vím, že ty bys sem nikdy neodešel, ale…“ „Ale?“ Jurek významně nadzvedne obočí a nakloní hlavu. „Prostě nevím, co mám dělat. Vždycky jsem to věděla, a najednou to nevím.“ Ani Jurek neví. Vlastně rozčarování své ženy rozumí, vždyť to není tak dávno, co byl i on v podobné situaci. Proč ale Julka začíná zpochybňovat celý jejich život? Kdo má pořád poslouchat to její nadávání na Karvinnou, ty její chvalozpěvy na Ostravu? Proč chce utíkat, místo aby počkala na nějakou lepší příležitost? Proč proboha neumí být trpělivější? Zrovna když ve svých úvahách Jurek dospěje k tomu, že trpělivá Julka by nejspíše přestala být Julkou, přistoupí k jejich stolku elegantně oblečená starší dáma. „Promiňte, jestli se mýlím, ale nesetkaly jsme se v darkovských lázních před pohřbem Heinricha Larische?“ osloví Julku německy. „Přijela jsem tam tehdy s delegací Červeného kříže.“ Julka zvedne oči a ví, že nemusí pátrat v paměti. Poznala tu ženu okamžitě. „Ano, jsem to já,“ přisvědčí. „Ale tak to je nádherná náhoda, že jsme se tady dnes potkaly!“ jásá žena snad až trochu nepřiměřeně situaci. „Utkvělo mi v paměti vaše neobyčejné pracovní nasazení. Společně s kolegy jsme se tehdy shodli, že člověk jako vy je pro lázně i pro lazaret učiněným požehnáním.“ „Děkuji za uznání,“ uchýlí se Julka k další stručné odpovědi, protože netuší, kam tento rozhovor směřuje. „Pracujete ještě stále v lázních?“ „Ano i ne. Podílím se na přípravě změny provozu.“ „Je mi známo, že se v celém našem revíru chystají na poli zdravotního zabezpečení velké změny,“ pokyvuje dáma hlavou. „Ostatně můj muž je v nich aktivně činný.“ Ten určitě nevyplňuje kolonky v lejstrech, pomyslí si Julka uštěpačně, ale k ženě vyšle jen zdvořilý úsměv. „Nebudu vás už déle zdržovat,“ vycítí návštěvnice z úsečnosti Julčiných odpovědí, že nejspíše přišla nevhod. „Ale stále platí, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285378
1923 že bych si nesmírně ráda vyslechla vaše vyprávění o provozu lazaretu. Víte, jako členka výboru Červeného kříže jsem bohužel naprosto odtržena od terénní praxe, a přitom vím, že vaše cenné zkušenosti bychom mohli někdy v budoucnu využít.“ Chystá se snad madam na další válku? ušklíbne se Julka v duchu, protože se v ní náhle vzedme vlna nevole. Tyhlety zámožné paničky a jejich dobročinné spolky! Kolik jich kdysi potkala v modiství! Jak se opájely svojí velkodušností, bezpečně oddělené od těžkostí obyčejného života, o jehož skutečné podobě neměly ani mlhavé tušení. Noblesně shazovaly drobečky ze svých bohatě prostřených stolů a očekávaly vděk od každého, kdo jim lezl kolem kotníků, aby to nadrobené sesbíral dřív než jiní. Julka spotřebuje veškeré sebezapření, aby zachovala ve tváři přívětivý výraz, když jí ta afektovaná osoba podává vizitku a říká: „Navštivte mne prosím, až budete mít příště cestu do Ostravy.“ „Pokusím se,“ odpoví Julka a nepřeje si nic jiného, než aby už ta ženská odešla. Když se její přání vyplní, pohlédne Jurkovi zpříma do očí. „Mám takový nápad,“ řekne mu. „Zůstaneme tady pít, dokud nám nepojede poslední tramvaj zpátky domů.“ Jurek rezignovaně mávne na číšníka.
Ještě přeťuká jednu a půjde ven. Kaniová Josefína, manželka zaměstnance dolu Hlubina, nar. 6. 1. 1875, bytem Karvinná č. p. 975. Přiloží na opisovaný dokument pravítko, aby pak nemusela při psaní zbytečně těkat očima po řádcích, ujistí se, že jsou všechny údaje čitelné, a sáhne do zásuvky pro novou kartu. Otevřeným oknem proudí do místnosti mírný vánek. Okraj povlávající záclony se tu a tam vzduje natolik, že zalechtá Julku na tváři, a ona ho pokaždé podrážděně odstrčí. Leze jí to na nervy, ale uhnout před tím nemá kam; kamrlík je příliš malý, než aby v něm mohla rozestavět nábytek jinak, a kdyby okno 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285378
Díl druhý: JULKA zavřela, během několika okamžiků by bylo uvnitř k zalknutí. Julka si protáhne ztuhlé šíjové svaly a zhluboka se nadechne. Ještě tohle lejstro vyplní a půjde ven. Zasune do válce psacího stroje prázdný formulář, bočním kolečkem pečlivě nastaví výšku řádku a začne vyťukávat nacionále dalšího člena pojišťovny. Získala už grif, trefuje se do kolonek téměř bezchybně; teď už není podlaha posetá hromadami zmuchlaných papírů. I dřívější vztek ji přešel. Pracuje téměř mechanicky, rutinérsky. Zběhlost nabytá v uplynulých týdnech jí dovoluje nechat alespoň část mysli bloudit jinde než ve výkazech. Umí to ale i obráceně: když se jí myšlenky rozběhnou tam, kde je jí to nepříjemné, ukotví je silou vůle k tomu, co právě dělá. Anamnéza, diagnóza, léčba. Karty rodinných příslušníků představují mnohem zajímavější materiál než poměrně monotónní zdravotní dokumentace zaměstnanců šachet. S předvídatelnou a chvílemi až otupující pravidelností tam Julka nacházela tři typická onemocnění hornického stavu: revmatismus, chudokrevnost, zaprášení plic. Jediná výraznější změna nastávala u vysloužilých havířů. Těm postupující věk, celoživotní dřina a u mnohých také vypitý alkohol proměnily základní hornické neduhy na Bechtěrevovu nemoc, arteriosklerózu a rozedmu plic. Zato z karet žen a dětí si lze při špetce fantazie z lékařských škrabopisů kromě diagnóz vytáhnout i zajímavé příběhy. Třeba tady: paní Kaniová byla dva dny po porodu třetího dítěte převezena do závodní nemocnice s vysokými teplotami. Byla jí diagnostikována horečka omladnic a nasazena léčba dle metodické příručky pro boj s nakažlivými chorobami, kterou sepsal revírní lékař Wacław Olszak. Ošetřující doktor též na žádost pacientky udělil svolení k souběžné hospitalizaci novorozeného dítěte, a to v zájmu zachování tvorby mléka. Po dvou týdnech byla matka s dítětem propuštěna do domácího léčení. Horečka omladnic. Julka si vybavuje, jak jí ten název kdysi připadal podivný. Horečka budiž, ale omladnic? Malé Julince 100
Ukázka elektronické knihy