SARAH MALLORYOVÁ
zamrkala, když Hester roztáhla závěsy, aby dovnitř proudilo světlo šedivého rána. Vypila si kávu, zatímco její společnice rozdělávala oheň v krbu. „Děkuju, Hester, už se o to postarám,“ řekla, když se Hester obrátila od krbu a chtěla sklidit prádlo a šaty poházené na křesle. „Máš už tak dost co na práci i bez toho, že bys mi posluhovala.“ „No, jestli to myslíte vážně, madam, pak bych ráda dole dodělala snídani.“ Ujistila Hester ještě jednou, že to bezpochyby zvládne, a poslala ji pryč. Odložila šálek a zavrtala se zpátky pod přikrývky. Nechtělo se jí vstávat. Ještě ne. Potřebovala si projít celou noc s Gabrielem. Potřebovala si vybavit tu rozkoš i to, jak bezpečně se cítila v jeho náruči a jak si užívala jeho laskání. Byl tak něžný a pozorný, nic ji nebolelo, neměla strach. Svým tělem tě budu uctívat. Nancy najednou odhodila přikrývky a vyskočila z postele. Proč ji proboha zrovna v této souvislosti napadla slova ze svatebního obřadu? Neměla nejmenší tušení. Řekla přece Gabrielovi, že od něj nic nechce, jen jednu noc potěšení, aby na ni mohla vzpomínat, a to byla pravda. To, že ta noc byla tak… tak nádherná, ztíží loučení, ale nelitovala z toho ani jediné vteřiny. Nasoukala se do denních šatů, ale když si vyčesávala vlasy, zůstala před zrcadlem dlouhé minuty, zírala na svůj obraz a přemýšlela, jestli si někdo všimne, jak jí jiskří oči nebo jak má na lících lehkou červeň. I kdyby si toho nikdo nevšiml, asi se prozradí sama, až se opět setká s Gabrielem. Gabriel. Jenom při pomyšlení na něj se jí stáhly vnitřnosti, ale opatrný hlásek v hlavě ji varoval, aby neměla příliš velká očekávání. Její zkušenosti plynuly 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285225
UROZENÁ HOSPODYNĚ
hlavně z historek, které vyposlechla v Prospect House, ale uvědomovala si, že pro většinu mužů je hlavní lov. A teď, když ji Gabriel dostal do postele, bude se k ní chovat neutrálně zdvořile. „Což bude jen ku prospěchu věci,“ řekla si. „Oba máme svoje životy a čím dříve se pohneme každým svým směrem, tím lépe!“ A s tímhle užitečným rozhodnutím se vydala dolů do kuchyně. Odvaha a rozhodnost ji málem opustila, když vstoupila do kuchyně a spatřila Gabriela, jak sedí u kuchyňského stolu. Bavil se právě s Hester, která mu dělala snídani. Oba se na ni podívali, když vstoupila do dveří. Zmohla se na pozdrav a rychle přešla do spíže, kde začala rychle a bezcílně přerovnávat různé nádobky a láhve, jako by kontrolovala, má-li potřebné přísady do jídla k večeři. Když se konečně sebrala a vrátila se do kuchyně, dostalo se jí novinky, jež by ji měla velmi potěšit. „William a pan Thoresby se vypravili do Markhamu,“ oznámila jí Hester. „William slyšel, že po cestě už je možné projet kočárem. Má to od farmářova kluka, který šel kolem už brzy ráno, tak oba jeli vyzkoušet, jestli je to pravda. William myslí, že bychom mohli vyjet zítra později odpoledne a přidat se k nočnímu poštovnímu dostavníku směřujícímu na sever.“ „Aha.“ Nalila si šálek kávy a sedla si ke stolu naproti Gabrielovi, ale tak daleko, jak jen jí to lavice dovolovala, aniž by se překlopila. „Jakmile tu skončíme se snídaní, půjdu vám zabalit zavazadla, slečno Nancy, aby bylo všechno nachystáno na zítřejší odpoledne,“ prohlásila Hester. Položila před Gabriela talíř se slaninou a vejci. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285225
SARAH MALLORYOVÁ
Ten jen poznamenal: „O Severní silnici žádné zprávy ještě nepřišly?“ „Ne, sire, ale bude dobré, když se pro začátek dostaneme alespoň do Markhamu.“ „Možná by bylo dobré počkat ještě alespoň jeden den,“ řekl Gabriel nenápadně a věnoval přitom maximální pozornost krájení slaniny. „Nelíbí se mi představa, že se vydáte, dámy, na cestu, když nevíme, jestli je hlavní silnice průjezdná.“ „Snad bychom měli počkat, dokud to nebudeme vědět jistě,“ poznamenala Nancy a vyhýbala se přitom Hesteřiným očím. „Když už jsme se tu zdrželi tak dlouho, další noci tady nebo jinde, to už je jedno.“ „Souhlas,“ řekl Gabriel. „Ačkoliv se musím přiznat, že z vašeho zdržení budu mít jen prospěch.“ Usmál se na všechny kolem stolu. „Bude se mi zajídat, až se budu muset spokojit s Johnovým kuchtěním.“ „Och, slečno Nancy, rozlila jste kávu!“ „Jsem nešikovná.“ Hester spěchala s hadrem, aby utřela stůl, a Nancy hodila po Gabrielovi rychlým rozzlobeným pohledem. Oplatil jí ho tak nevinným kukučem, že by po něm nejraději něco hodila. „No, myslím, že než se oba vrátí, bude už se pomalu šeřit,“ řekla Hester. „A protože máme pro dnešní večeři všechno nachystané, měli bychom si ji v klidu vychutnat, protože bůhví, kdy cestou dostaneme další pořádné jídlo.“ Nancy souhlasila a snažila se ignorovat rostoucí dobrou náladu. Nebylo pochyb, Gabriel chtěl, aby ještě jeden den zůstala. Jednu noc. Nancy a Hester byly samy v kuchyni, když se oba 100 Ukázka elektronické knihy