CAITLIN CREWSOVÁ
Možná, že měl společnou krev s tím povýšeným aristokratem, kterého viděl na obrazovce v londýnské kanceláři, ale rozhodně neměli společný… vkus. Starobylé domy zařízené takovými starožitnostmi a uměleckými předměty, na nichž bylo naprosto jasně patrné, kolik stály. Bylo to už téměř dvě stě let. Právě na tomto místě, kde teď stojí Dominik, stávaly generace mužů a z oken knihovny, nacpané knihami, které spíše než ke studiu sloužily jako dekorace, shlížely dolů do vesnice. A zatím se zástupy jiných mužů dřely, aby plnily pokladnice Combeových. Dominikovi bylo jasné, že rodina Combeových patřila k těm novým zbohatlickým rodinám, v porovnání s vlivem a historickou mocí, která se pojila s rodem San Giacomových. Možná mu v žilách kolovala jejich krev, on sám byl však sirotek. Dítě ulice, které se roky muselo postarat samo o sebe a těžce si vybojovat jídlo, oblečení i přístřeší. Voják plnící svou povinnost a rozkazy, který se ocitl v situacích, o nichž se ve společnosti civilistů vůbec nezmiňoval. Společná krev nebyla nic ve srovnání s jeho dosavadním životem. Vlastně bylo docela překvapení, že se tenhle okázalý, nevkusný dům před Dominikem nezhroutil. Ale když za sebou uslyšel klapot až příliš vysokých podpatků, otočil se. Jako by si nedokázal pomoct. Dům však stál pořád pevně na svém místě, navzdory Dominikově skoro až neuctivé přítomnosti. Připadal si, že tam nemá co dělat. Ještě víc byl ovšem ohromený tím, že ta žena, která mu šla vstříc, se zářícími blonďatými vlasy a obezřetným výrazem ve tváři, je jeho manželka. Jeho žena. Obřad proběhl podle očekávání hladce. Oddávající 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285201
DÍVKA V ČERVENÉM
přišel přesně na čas a oni odrecitovali své svatební sliby ve vkusném zasedacím sále na samotném vrcholku londýnské budovy, která byla domovem multimilionového byznysu Dominikova nevlastního bratra. Lauren vždycky myslela na každý detail, proto obstarala i prstýnky. Navzájem si je nasadili a bylo po všem. Dominik nebyl impulzivní muž. A teď se sebral a oženil se, jen tak z čirého rozmaru. Stěží si však dokázal vzpomenout, co přesně tím rozmarem bylo. Jediné, na co dokázal myslet, byla totiž Lauren. Přesněji, myslel jen na to, jak by Lauren pomohl zbavit se těch proklatých podpatků. Sloupnout z ní ty sladké pouzdrové šaty a odhalit tak její křivky a potom konečně – konečně – zbavit se té intenzivní, nevysvětlitelné touze po ní, která se ho zmocnila v té chvíli, kdy na ní spočinul pohledem. Ve chvíli, kdy vyšel ze stínu, halícího jeho chatu, a uvedl všechno tohle do pohybu. Po obřadu se nekonalo žádné pohoštění. Lauren zamířila do své kanceláře a na několik hodin se ponořila do práce. Poté Dominika usadila do dalšího elegantního, černého auta, pak do toho stejného letadla, kterým odletěli na sever Anglie. Další jízda autem z letiště sem, do zaprášeného mauzolea s rozlehlými chodbami, postaveného jako oslava takových mužů, jaké Dominik vždycky nenáviděl. Nikdy by ho ani nenapadlo, že by mohl být jedním z nich. Nikdy po tom netoužil. A nic se na tom nezměnilo ani poté, co se ukázalo, že je přesně tím, co vždycky nenáviděl. Přece nemohl vymazat svůj předchozí život, život, který vedl předtím, než se dostal až sem. Nemohl předstírat, že od této chvíle bude žít jinak jen kvůli tomu, že jeho bohatá matka měla výčitky svědomí. Jeho původ pro něj nic neznamenal. Jenomže když před ním stála tato žena – jeho žena, 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285201
CAITLIN CREWSOVÁ
jako by těch komplikací nebylo málo –, bylo pro něj těžké nepodlehnout. „Právě jsem mluvila s panem Combem,“ promluvila, jelikož, jak jinak, zmizela okamžitě, jakmile vstoupili do tohoto domu. Dominik přivítal možnost zeptat se sám sebe, co na tomhle místě pro všechno na světě dělá. Laurem se mezitím věnovala dalším telefonátům a mailům a spoustě jiných úkolů, které očividně bylo nutné dělat zároveň. Až do téhle chvíle Dominik udělal spoustu chyb. Tak především na ni nikdy neměl promluvit. Později, až bude mít tohle všechno za sebou, se bude muset ještě zamyslet nad tím, proč to udělal. Ale bylo to mnohem složitější. Neměl se jí dotýkat. A už vůbec ji neměl líbat. Měl ji nechat odletět do Londýna samotnou, a rozhodně, bez sebemenších pochyb, se s ní neměl oženit. Tahle situace by mu přišla skoro k smíchu, kdyby nebyla tak… absurdní. Jedno ale věděl Dominik zcela jistě. Už o svém zatraceném bratrovi nechce ani slyšet. Ne dnes v noci. „Udělej pro mě jednu laskavost, prosím,“ řekl mnohem hrubším hlasem, než zamýšlel. Ale možná to nebylo tak úplně špatné, pomyslel si, když uviděl, jak se jí rozšířily oči. „Toto je naše svatební noc. Čeká na nás, na mě a na tebe, ještě spousta úžasných věcí. Proč nenecháme toho tvého pana Combea tam, kam patří – na druhém konci světa. Ať už tam dělá cokoliv, stejně tě potřebuje, abys byla neustále na dosah.“ Očekával, že se s ním začne hádat. S jistotou úplně jasně viděl, jak se celá napřímila, ztuhla v ramenou a její rozkošná tvář se zamračila. Ona jej ovšem překvapila. Zpříma mu pohlédla do očí, založila si ruce před hrudníkem a naklonila hlavu. Dávala mu to, co sám chtěl. A ta ďábelská část jeho osobnosti, která jej od začátku pobízela – která ho přiměla vystoupit ze stínu, 100 Ukázka elektronické knihy