Když jsem dokončila hlášení za Deliina tichého vzlykání, uvědomila jsem si, že je šero, podzimní slunce začalo klesat, aniž bych si toho všimla. Přešla jsem k vypínači a rozsvítila ostré stropní světlo. „Děkuji, sestro.“ Doktorka Lynnová mě zatím z ničeho nevinila. Styděla jsem se za zakrvácené rukávy, které už začínaly hnědnout, rozepnula jsem je, hodila do koše na prádlo, umyla si předloktí a našla si nové. Bridie stála v koutě a vypadala vším tím šrumcem během poslední hodiny trochu omámená. Doktorka si posunula malé brýle výš na nos, prohlédla si kartu Delie Garrettové a něco dospod připsala. Rozhodně bych se měla postarat o nepořádek po porodu, ale nechtěla jsem vstupovat mezi doktora a pacientku. Prázdná postýlka – aspoň tu jsem mohla dát pryč od Deliiny postele, kde stála jako němá výčitka. Převezla jsem ji s jedním skřípějícím kolečkem ke stolu vedoucí sestry oddělení. (Pro dnešek k mému stolu. Byla to všechno moje zodpovědnost.) „Vaší ztráty je mi moc líto, paní Garrettová,“ promluvila doktorka. Zasténání. (Zklamala jsem ji? Tolik jsem toužila dostat se pryč z téhle dusné místnosti.) „Podle toho, jak vaše dcerka vypadala,“ pokračovala doktorka, „usuzuji, že její srdíčko přestalo tlouct už před několika hodinami, pravděpodobně kvůli té chřipce.“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285178
EM M A DONOGH U E
Doktorka tím myslela, že mrtvé novorozeně nebyla moje chyba. I tak jsem se ale cítila mizerně při myšlence, že zatímco si Delia během dopoledne pořád na něco stěžovala, prohlížela si časopisy, dřímala a hltala ukradený párek, její dítě zemřelo. „Ale pan doktor Prendergast,“ ozvala se Delia, „mi říkal, že mě to zasáhlo jen zlehka.“ Doktorka vážně přikývla. „Zjistilo se, že i velmi lehké případy chřipky mohou dítě v děloze ohrozit nebo ho vypudit předčasně.“ Zase vzlykání. Svým tichým hlasem pokračovala: „Nemohla bych vaši dcerku zachránit, i kdybych tu byla, paní Garrettová, ale i tak je mi opravdu velmi líto, že jsem se opozdila. Tak a teď se trochu prospíte a my vás dáme dohromady.“ Vzlykající Delia neodpověděla. Doktorka Lynnová se otočila ke mně, ale už jsem se pro chloroform vydala sama. Zatímco si lékařka dezinfikovala kloubnaté prsty, vzadu jsem Delii na upocených vlasech připevnila pevnou masku a nakapala na ni ane stetikum. Za pár vteřin už spala. Doktorka zamumlala: „Omlouvám se i vám, sestro – dopoledne trvalo celé hodiny, než se ke mně dostal telegram z nemocnice, protože jsem nebyla doma, ale v bezplatné klinice pro chřipkové případy, kterou jsem zřídila.“ Takže tahle doktorka v kožešinách byla nějaká dobročinná madam Štědrá? Vypadala vážně a schopně, a pokud měla vlastní praxi, a vedle toho ještě charitativní kliniku, musela dnes do nemocnice přijít spíš z občanské povinnosti než kvůli mizernému platu pro zastupující lékaře. Málem jsem ale zapomněla, že byla také bojovnicí na straně rebelů, navíc ji odvezli do vězení za účast na násilné vzpouře. Zdálo se 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285178
VO L Á N Í H V Ě Z D
to nepravděpodobné. Nemohla jsem jí přijít na kloub, téhle doktorce Lynnové. Také jsem si umyla ruce, vzala tác s nástroji z police, připravila dlouhou zahnutou jehlu do držáku a provlékla jí ketgat. Doktorka rozevřela Delii kolena a prsty jemně prohmatávala poranění. „Ach Bože – roztržená tak velkou hlavičkou a kvůli ničemu.“ Nemohla jsem si pomoct a myslela na to, kolik má asi zkušeností s tím, do čeho se chystá pustit. „Vy jste praktická lékařka, paní doktorko?“ Zvedla ke mně bystré oči a na úzkých rtech se jí mihl náznak pobavení. „Ptáte se mě, jakou mám kvalifikaci k sešití poraněné vulvy, sestro Powerová?“ Ztěžka jsem polkla. „Porodnictví je jednou z oblastí, o které se obzvlášť zajímám, stejně jako oftalmologie a duševní choroby.“ Zamrkala jsem, to byl docela široký záběr. „Mohlo by vás uklidnit, že mám přímo z porodnictví atestaci a že jsem v mnoha porodnicích i pracovala.“ Bridie stála u zdi, ale mé naprosté zahanbení ji zjevně pobavilo. Delii v narkóze jsem mezi nohy nalila fenolový roztok a osušila ji několika lněnými tampony. „Bavlna není?“ „Máme nedostatek,“ vysvětlila jsem. Doktorka přikývla. „Ta rána se táhne až k řitnímu otvoru, to je u několikátého porodu opravdu nevídaná smůla.“ „Snažila jsem se hráz podpořit,“ ozvala jsem se. „Ach, nemyslela jsem to jako kritiku,“ zamumlala, aniž vzhlédla. „Před pacientem se jen nerada zmiňuji o tom, že měl namále, ale upřímně řečeno, už by to měla za sebou, kdybyste to krvácení nezastavila.“ Bridie se na mě teď vyloženě křenila. 99 Ukázka elektronické knihy