a z jeho úst vystoupil šedý dým, vzpomněl jsem si, že jsem do hry vložil postavu boha. Vzhledem k tomu, že se v dálce tyčila Babylonská věž, pochopil jsem, že bůh, kterého jelen znázorňuje, je Enki, babylonský bůh moudrosti a magie. „To znamená, že jsem prošel Babylónem – Boží bránou?“
[ Úkolem hráče v této části je projít sedm cest vyprávějících babylonský epos Enúma Eliš. Každý hráč musí najít sedm tabulek, které budou na sedmi místech ukryty. ]
„Ale Babylonskou věž jsem do té hry ještě nevložil. Co se to děje?“ Prošel jsem Boží bránou jako slepý. Neviděl jsem nic. Oslepl jsem, napadlo mě. Když slepota ustoupila a já otevřel oči, uvědomil jsem si, že stojím pět v reálném světě, uprostřed ulice, kterou znám. Co je to za podivnou dějovou linii? Otáčel jsem se do stran, jestli někoho zahlédnu. Byl jsem tu však sám. Kam všichni zmizeli? Vykročil jsem směrem k autobusové zastávce v naději, že tam někdo bude. Pomalu jsem se blížil k nejbližší zastávce a díval se do oken, která byla otevřená nebo rozbitá. Nikdo tu opravdu nebyl,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285036
alespoň jsem zatím nikoho neviděl, ani neslyšel. Žádné hlasy, žádná hudba z rádia, ani žádná vůně jídla.
***
Během půl hodiny jsem došel k autobusové zastávce s rozbitou stříškou. Stál tam jen jediný člověk. „Halo, pane!“ zvolal jsem na něho. Neznámý se otočil. „Tady nemáte být,“ promluvil zastřeným hlasem a znovu se otočil. Díval se kamsi na velkou budovu s nápisem Kasuya Industry. „Netuším, kde to jsem,“ pokračoval jsem v naději, že mi to řekne on. „Jste z Jiného světa,“ odvětil. Otočil se ke mně. „Narušil jste pomyslnou hranici s tímto paralelním světem,“ dodal. „Netuším, jak bych to mohl udělat,“ hájil jsem se. Přece není možné, abych jen obyčejnou hrou narušil hranici s paralelním světem a sám se do něho dostal? „Jak se jmenujete?“ zeptal jsem se. Muž mlčel a díval se na mě, jako bych já měl být ten první, kdo řekne své jméno. Ovšem. Ke svému věku, bych to měl být já, kdo se
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285036
představí první. „Jsem Daiki,“ představil jsem se. „Jsem Sosei.“ „Já-já-já-netušil jsem, co se stane. Vymyslel jsem hru a jenom jsem jí zkoušel, zdokonaloval. Nechtěl jsem narušit nějaké hranice s něčím, co neexistuje.“ „A teď vidíte, mladý muži, že existuje.“ „Musí být nějaký důvod, proč jsem se zde ocitl. Nějaké logické vysvětlení.“ Odmítal jsem tomu uvěřit. „Kdo by také chtěl, aby se člověk dostal do tohoto světa?“ poznamenal Sosei a silueta jeho postavy se vytratila ve stoupajícím prachu. A já zůstal sám uprostřed zničeného města Kasuya.
***
Netuším, jak dlouho už se procházím tímto městem. Uběhlo několik dní. Den a noc se zde střídala stejně jako v našem světě. Netrpěl jsem žízní ani hlady. To byla první známka toho, že jsem opravdu zůstal uvězněný v jiném světě. Pomalu ztrácím naději, že se vrátím…
Ukázka elektronické knihy