ležel v posteli na kolejích a vychutnával si, jak mu příval ewanovitosti roztahuje žíly. Myslela si, že krásnější šílenství ještě nezažila. Přetočila se na břicho, vytáhla deníček a rozhod la se Ewanovi napsat, když už tam nebyl s ní. „Navracím se do stavu příčetnosti,“ svěřovala se papíru, „do skutečného světa. Nikdy ale nezapomenu, jaké to bylo, když mě ochromila tvoje krása. Připadala jsem si s tebou tak plná života a správně a vím, že ve skutečném světě k tobě nic cítit nebudu, že život půjde dál a my se budeme řídit jeho pravidly, protože jsou nezbytná k přežití. Závidím tvojí holce, té, které patří tvoje srdce. Kdybys někdy potřeboval dát si od tohohle světa pauzu, zavolej mi. Poletím za tebou jako vítr a ukradnu pro nás co nejvíc času.“ Ewan se další semestr nevrátil. Ada mu napsala na školní e-mail a po pár týdnech přestala doufat, že se dočká odpovědi. Semináře začaly bez něj, stu dentskými domy otřásaly večírky, ale on tam nebyl, a všechno, co s ním Ada cítila, jí záhy přestalo připadat byť jen vzdá leně skutečné. Takové šílenství nemáte v nepřítomnosti jeho objektu šanci uživit. Přišel Soren a potom taky já, moje hlasité zrození, léto v Georgii, a pak jsme se všichni zase vrátili do Virginie. Když Ada Ewana spatřila znovu, prodíralo se okny školní tělocvičny úmorné srpnové vedro. Adě poskočilo srdce a já v mramorovém majáku prudce otočila hlavou, abych si ho prohlédla. „Počkat,“ ozvala jsem se. „Kdo to je?“ „Nikdo,“ odpověděla Ada, s úsměvem ho pozdravila a prošla kolem něj. „Duch. Nevšímej si ho.“ Kráčely jsme od něj pryč a já se po něm ohlédla. „Víš, že mně nemá smysl lhát. Je to někdo důležitej?“ Ada se zhluboka nadechla. „Uvidíme.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285026
Sžírala mě zvědavost. Zamířila jsem k jejím vzpomínkám a našla si všechno, co jsem potřebovala vědět. Jeho návrat se jí moc nedotkl, v tom mi nelhala. Bylo toho na ni předtím moc, bylo tam příliš bolesti. V sobotu ovšem Ada vyrazila ke Gilliganovi a Ewan ji za stavil na parketu, byl opilý a s tím svým přízvukem děsně tla čil na pilu. „Nikoho fajnovějšího tady na škole neznám,“ řekl. „Přijď k nám. Můžeme si zase něco poslechnout.“ Když odcházel, Ada mu hleděla na zátylek. Přemýšlela. Měly jsme za sebou prvních pár společných měsíců, už si na mě stihla trochu zvyknout. Líbilo se mi to, se mnou totiž ne byla tolik osamělá. „Co ty na to?“ zeptala se. Pro mě to byla jasná volba. „Že bychom měly jít!“ odpo věděla jsem lehce sobecky, šlo mi jenom o to přesvědčit se na vlastní oči, jestli mezi nimi vážně přeskočila jiskra a jestli by k tomu mohlo dojít znovu. Zajímali mě všichni lidé, kteří vy volávali podobné reakce jako drogy. Co jsem skoncovala s tím klukem s penisem jak lunt, děsně jsem se nudila. Neměla jsem si s čím hrát, chybělo mi to. O pár dní později jsme vyrazily pod kopec, kam se Ewan přestěhoval, do domu ve stejné ulici, kde bydlel Luka. Ada byla nervózní, nebyla si jistá, jestli tam o ni vážně stojí. Ewan ji pozval v opilosti, možná to nemyslel vážně. Kluci se zrovna vrátili z tréninku, bylo to tam samá raketa a pot. „Bože,“ pošeptala mi Ada, když jsme vešly. „Co tady pohle dávám?“ „Klid,“ odvětila jsem a namáčkla se jí do očí. „Tamhle je.“ Ewan seděl na gauči, ale hned jak zvedl hlavu, vyskočil a s překvapeným úsměvem Adu přivítal. Nečekal, že se u něj ukáže, ale očividně měl radost. Fascinovaně jsem sledovala, jak spolu kráčejí ven, míří po Main Street do kavárny, zabírají si 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285026
místa, každý si strká do ucha jedno sluchátko a Ada mu pouští Ninu Simone. Kolem nich se tyčily vysoké zelené hory. Seděla jsem v Adě a nijak mezi ně nevstupovala, pro jednou jsem si hleděla svého. Nedala mu číslo k sobě do pokoje ani si neposílali maily a nic neplánovali. Ada zkrátka pokaždé seběhla z kopce po trá vě, jejíž stébla se jí otírala o kotníky, s chladnými slunečními paprsky nad hlavou, a pokaždé skončila u něj v pokoji. Poslou chali hudbu, povídali si a později u něj čas od času přespala, ležela mu v náručí pod třemi dekami, když se ochladilo. Místo postele spal na matraci nacpané mezi komodu a stěnu. Ani jednou se nepolíbili. Netuším, proč jsem je nechávala být — možná jsem měla pocit, že na něj má Ada větší právo, proto že ho poznala ještě před mým zrozením. Každopádně byl jiný, chápete? Jeho jsem lovit nepotřebovala. Nepředstavoval pro ni nebezpečí. Ani se jí nepokusil dotknout. Mohla jsem si tudíž dovolit aspoň chvíli jim do toho nezasahovat. Každou středu se spolu pohupovali do rytmu hudby v irské hospodě a o sobotách zase na parketu u Gilligana. Ewanovi se moc líbil Adin krátký sestřih a ona ho v duchu srovnávala s Itohaniným mladším bratrem, který jí znechuceně předpoví dal, že bude vypadat jako kluk. S Ewanem nedělali nic jiného, než že poslouchali hudbu a vyprávěli jeden druhému o svém dětství, a všechno probíhalo hezky a nevinně, pomineme-li, že byli lidé a měli srdce. Nakonec jim začalo vrtat hlavou, co to spolu vlastně provádějí, a tak se ocitli na gauči v Ewanově pokoji, oba nervózní a nejistí. „Mám přítelkyni,“ řekl. „Já vím,“ odpověděla Ada. Pohlédli si do očí. „Už jsem ji podvedl s jinýma holkama.“ Těmhle odhalením se doposud vyhýbali, patřila totiž do skutečného světa a ten jim neměl co narušovat tu jejich bub 102
Ukázka elektronické knihy