*** A zatímco předchozí dva cestující byli hodně sdílní až upovídaní, tak ten, který si přišel koupit jízdenku minulý pátek, byl jejich přesným opakem. Měla jsem noční směnu a blížila se hodina, kdy se do všech směrů rozjíždějí poslední vlaky dnešního dne. Je to takový ten odpočinkový čas, kdy se cestující u pokladny ojevují sporadicky, spíše skoro vůbec. Do haly vstoupil na první pohled elegantní muž v klobouku a ve značkovém obleku. Přes rameno černá taška s notebookem, v ruce nejnovější model mobilního telefonu, a řítil se rovnou k okénku. Ani jsem nestačila pozdravit, už ze sebe sypal svoje přání: „Za dvacku!“ „Dobrý večer, smím se zeptat, co by to mělo být?“ „Ne!“ „V tom případě, ale nevím, co vám mám prodat,“ bránila jsem se. „No, co asi na nádraží. Myslíte, že jsem si sem přišel pro noviny nebo pro pivo?“ „To by mě ani nenapadlo. Tak, co vám nabídnu?“ „Ježiši Kriste! Je to vůbec možný? Jízdenku přeci! Jednou za dvacku!“ zaúpěl a chytil se za hlavu. „A kam to tedy bude?“ ptala jsem se už hodně opatrně. „Do toho vám nic není. Víte, co? Já si ji raději koupím ve vlaku. Nashle!“ Naštvaně se rozběhl směrem k nástupištím.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284866
PÁTER NOSTER Pater noster… první dvě slova latinského textu nejznámější modlitby na světě „Otče náš“. Anebo také technické zařízení sloužící k přepravě osob ve vertikálním směru – tedy výtah neboli zdviž. Z odborného pohledu je páternoster (oficiálně oběžný výtah) druh výtahu s nepřetržitým řetězem kabin, pracující na plynulém oběžném principu. Má dvě řady kabin, z nichž se jedna pohybuje směrem nahoru a druhá dolů. Tak lze nepřetržitě odbavovat cestující, kteří mohou kdykoli nastoupit a kdykoli vystoupit v libovolném podlaží. Kabina se ve sklepě či ve strojovně (nahoře) posune do opačného dopravního směru. Nikdy se nepřeklopí, ale jen se horizontálně přesune. O bezpečnost se starají čidla, která páternoster zastaví v případě, že by pasažér uvízl mezi kabinou a vchodem. Zařízení je tedy bezpečné a pro svoji několikanásobně vyšší přepraví kapacitu oproti běžnému výtahu se v cizině i dnes budují moderní výtahy tohoto typu. V minulosti byly tyto páternostery běžné i u nás, zejména na úřadech a ve veřejných budovách. Dnes už se s nimi v Čechách svezeme spíše výjimečně. Například v budově Ministerstva dopravy ČR „Na nábřeží“ Vltavy nebo na poště, která je součástí budovy brněnského hlavního nádraží. ***
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284866
V dobách dávno minulých měli jeden takový také na „Správě dráhy“ jedné oblasti bývalého Československa. Kabinky páternosteru zde neúnavně zvedaly příchozí zaměstnance i návštěvníky do vyšších pater, aby je, pokud nestihli včas vystoupit, snášely vedlejší šachtou opět dolů. Nahoru – dolů, nahoru – dolů, stále dokola. Nepamatuji se, že by se někdy zastavily. Na zmíněné Správě dráhy pracoval také mladý inženýr Karel Kopeček. Přátelé mu ale říkali Kopec a dodávali „srandy“. To proto, že když se Karel dostal ke slovu, chrlil ze sebe jeden vtip za druhým. A když pro změnu mlčel, tak určitě přemýšlel, jaký kanadský žertík by někomu provedl. Kolegové ho dobře znali, a tak si už preventivně dávali pozor, aby se nestali jeho obětí. Vcelku se jim to dařilo. Až jednou… *** Karel vyrobil ze sádry věrohodný model velkého exkrementu. Nabarvil ho temperovými barvami a se sobě vlastní důkladností dopravního inženýra nainstaloval právě do jedné z kabinek starého dřevěného výtahu. Aby byla iluze „zapáchajícího zločinu“ dokonalá, přidal i pobarvený kus toaletního papíru, kolem rozlil menší loužičku vody a jako třešničku na dortu přilepil na vrcholek svého „díla“ velikou mrtvou mouchu. Hned druhého dne od rána, už u vchodu, vrátný každého příchozího varoval, aby se výtahu vyhnul, protože se těžko pozná, která kabinka právě přijíždí. No a jistě mi dáte za pravdu, že zážitek z cestování ve 100 Ukázka elektronické knihy