Své „menhiry“ má i Ženeva – jako netradiční ozdobu parku
kameny povaleny, v letech 1975 a 1986 znovu vztyčeny a patří k velmi vyhledávaným místům. Podle odborníků pocházejí z období neolitu neboli mladší doby kamenné.
Portugalské Mouras Encantadas Megality najdeme rovněž na Pyrenejském poloostrově. Jejich výskyt vytváří jakýsi polokruh vedoucí od Pyrenejí podél pobřeží Atlantiku a pravděpodobně souvisí s rozšířením kultury popelnicových polí. Ve Španělsku je to především území Galicie, kde je u La Coruni (římský přístav Brigantinum) park Campo de la Rata se vztyčenými kameny (některé v sobě mají otvory) a další megality jsou na území Navarry obývaném Basky. Obě leží na severu země. V Portugalsku jsou nejrozšířenějšími megality dolmeny, které podle mýtů vystavěly nadpřirozené ženské bytosti, jimž se říkalo Mouras Encantadas. V nejstarších legendách šlo o bohyně žijící v podzemním světě nebo v dolmenech, které opatrovaly poklady, uměly se proměnit v kozy, býky nebo hady a od lidí chtěly jen trochu mléka. Vystavovaly je také
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284853
Menhiry v Galicii jsou opravdu zvláštní
různým zkouškám a toho, kdo uspěl, bohatě odměnily. V pozdějších pověstech jsou to krásné, věčně mladé a nesmrtelné bohyně, oplývající bohatstvím, moudrostí a vědomostí, které učily lidi chovat dobytek, obdělávat půdu, příst, tkát, vyrábět sýr a vařit pivo, dokonce i kovářství a plavbě po moři. To podle některých badatelů řadí vznik mýtů do období neolitické revoluce mezi 6. a 4. tisíciletím př. n. l., kdy došlo ke společenské dělbě práce a vzniku prvních rodových obcí. Stejně jako jiné bohyně (včetně slovanských sudiček) také spřádaly a přestřihovaly „nit života“. Nejmladší báje spojují Mouras Encantadas s maurskými ženami, které střežily poklady ukryté v zemi a v dolmenech. V Portugalsku však leží také největší kamenný kruh neboli kromlech na celém Pyrenejském poloostrově. Najdeme ho na jihu země asi 15 kilometrů od města Évora a jmenuje se Almendres. Leží v oblasti, kde je více megalitických staveb a sakrálních míst, a proto se zdá neuvěřitelné, že měl být objeven až v roce 1964 Henriquem Leonorem Pinou. Tím spíše, že stojí na mírném kopci s výhledem do kraje. Skládá se z 95 vztyčených kamenů, některé jsou pokryty ornamenty, kruhy a čárami, kdysi (?) se
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284853
mu prý říkalo „Kopec kamenných amfor“. Podle archeologů prošel třemi stavebními etapami či fázemi: první začala kolem roku 6000 př. n. l., druhá o tisíciletí později (v té byl prý kromlech největší a nejúplnější), třetí etapa pak kolem roku 4000 př. n. l. v mladší době kamenné. Nechybějí však názory, že objekt může být i starší a jeho počátky je třeba klást až do roku 12 000 př. n. l. Poblíž kromlechu stojí 4 metry vysoký vztyčený kámen, jemuž se říká Menhir de Almendres.
Kromlech Almendres
Ales Stenar – švédské Stonehenge Specifický druh menhirů či přesněji jejich skupin najdeme ve Skandinávii a v severní Evropě, především v Pomořansku. Jsou různě velké a při pohledu z výšky tvoří půdorys lodi. Nejznámější a největší z nich z nich najdeme na jihu Švédska na planině nad malebným rybářským přístavem ve vesnici Kåseberga poblíž města Ystad. Jmenuje se Ales Stenar neboli Alesovy kameny a 59 vztyčených kamenů vytváří obrys vikingské lodi dlouhé 67 metrů a široké 19 metrů. Kameny po stranách jsou ze žuly a ruly, mají výšku mezi dvěma a třemi metry, dva největší „na přídi“ a „zádi“ jsou z pískovce, mají výšku osm metrů a váží zhruba dvě tuny. Nejstarší písemná zmínka o kamenné stavbě pochází z roku 1515, kdy byla součástí pozemků diecéze Lund a stála „na poli zvaném Hesten“. Jméno Ales Stenar poprvé zaznamenal o více než sto let později kněz Niels Opsen. Podle místních legend by měl být uprostřed „lodi“ pohřben bájný král Ale Silný, který měl vyhrát řadu bitev a podmanit si město Uppsala. Větší část odborníků se kloní k názoru, že kamenný útvar vznikl v době éry Vikingů mezi léty 800 a 1050, kdy Vikingové neboli Normani, jak byly
99 Ukázka elektronické knihy