Esej
Konečně … právě hra bývá nejbezpečnější cestou, jak se k zaniklému světu aspoň přiblížit, ať už jde o barokní umělce, kteří se inspirovali antickou mytologií, nebo architekta, jenž ozdobil pomník italského sjednocení sloupořadím s korintskými hlavicemi. Půvab hry spočívá v její naivitě, nezáměrnosti a lehkosti a schopnosti měnit se v laškovný žert. A žert je nezbytný ve chvíli, kdy někdo upozorní na to, jak nemístný je předmět vaší touhy. Soše Nilu na fontáně čtyř řek nejde jako jediné pohlédnout do tváře. Skrývá ji pod rouškou, stíní paží a i zde jde o poslední clonu intimity, která má — jak se tvůrce nechal slyšet — zachovat řece její tajemnost. Stejná „černá skla“ volí i Řím, ten křehký hysterik, jenž rozumí pravidlům, a tak podle nich hraje; hraje, že hraje hru, zatímco vitální síla ho vábí dál, pnutí nevyhasíná a je přítomné i teď, na Piazza Navona. Sváděný touhou, jež v sobě nese zánik, vás obklopuje Řím jako nikdy nezanikající, věčné město. Je to jeho … sladká tragédie.
Foto David Konečný
Řím rozumí logice svodů, sám jim přece podléhá, a aby své sklony k podvolení odstínil, chová se i on jako svůdce — vábí a koketuje. Jestliže už první císař Augustus prohlašoval, že sem vedou všechny cesty, a jestliže papežství svede o Velikonocích přinutit k příletu každý kostelní zvon, chce se Řím úspěchem svých svodů přesvědčit, že se nic nezměnilo a že zůstává silný a žádoucí. Vymezit se proti němu a odmítnout ho (tak jako to udělala Maddalena) znamená ho ztrestat — natolik je senzitivní. Ve městě s takovou historií, jaká trápí jeho, je navíc potřeba žít svou přítomnost dostatečně hlasitě, aby se přes veškerou minulost dočkala sluchu. A tak se Řím obžerně stravuje a výstředně šatí, zvyšuje hlas, v každém koutě lidského konání přidává důrazy a emoce graduje v afekty, aby je už nešlo přehlédnout. Stoupá si na špičky, provolává „Jsem!“ a z fontány di Trevi se stává swimming pool a z Caracallových lázní varieté. Jenom přepjaté gesto přitáhne pozornost okolí. Protože si Řím připadá nedostatečný, přičítá; ke své zkřehlé identitě přidává jeden artefakt za druhým, jen místo slunečních brýlí používá mramorové sochy a obrazy ve zlacených rámech. Neprovolává tím pouze „Jsem!“, ale s každým novým atributem říká: „I toto jsem já.“ Přepychová výztuž mu má dopomoci k tomu, aby si byl jistější sám sebou. Sebejistota je totiž to, co zjizvený a znejistěný Řím postrádá — a aby jeho poměry nepůsobily jako slabost, snaží se je odstínit ruchem a třeštěním divadla, přehlušit zhýralými večírky, utopit ve vínu a cinzanu, skrýt za výstředními performancemi. I spisovatel Gambardella nakonec hledanou velkou nádheru popisuje jako „ticho, cit, emoce a strach“, které ovšem rušné a rozptylující město dusí „pod nánosem řeči a hluku“. Řím je totiž i rozmařilý. Zdejší sochařské dílny produkují fontány ve tvaru bárek a lastur, malíři portrétují světce podle kurev a žebráků, v lázních přešlapují žirafy … a přece. Tato opojná, karnevaleskní hra má veskrze vážnou motivaci, protože jejím úkolem je ulevit od úzkosti z nenaplněné touhy a odlehčit situaci, kterou by jiní mohli považovat za tragickou — jde o slast tváří v tvář zániku. Kvůli všem flitrům a vykládaným kamejím ovšem vážnost římské tísně nikdo nemusí poznat. Piazza Navona
Je srpnová neděle. Stojíte na Piazza Navona. Do okrové fasády muzea gladiátorů se tiskne stín zvonice svatoanežského kostela, ale vy nemusíte dovnitř; můžete si jenom prohlížet vlídné náměstí, které má nezvykle úzký půdorys proto, že stále drží tvar stadionu, jejž zde nechal postavit Julius Caesar. Jenže to bývalo ještě v dobách Roma Caput Mundi. Dnes je po sportovních kláních na Martově poli veta, zato si v jedné ze zdejších kaváren můžete objednat espresso. A tak se posaďte pod markýzu, pomalu upíjejte kávu a těšte se společností Neptuna, nereidek a tritonů na okolních barokních kašnách, kteří sice — tesáni z kamene — zápasí s temnými silami, ale přesto vyzařují cosi hravého.
Vratislav Maňák (nar. 1988) je spisovatel a novinář. Vystudoval žurnalistiku na Univerzitě Karlově, pracuje v České televizi. Je autorem povídkové sbírky Šaty z igelitu, románu Rubikova kostka a několika dětských knih.
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284851
Masmediář
Pohyblivé písky TV krajiny Karel Hvížďala
Na Českou televizi (sledovanost v roce 2019 činila 29,99 procent) útočí politici z ANO, KSČM a SPD a snaží se ji ovládnout pomocí televizní rady. Druhá velice úspěšná televize Nova (sledovanost 28,66 procent), která s Českou televizí soupeří, změnila majitele, koupila ji za čtyřicet osm miliard korun spolu s celou CME (ta vlastní třicet kanálů v pěti zemích na území, kde žije čtyřicet pět milionů diváků) skupina PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. A třetí výraznější stanice Prima (sledovanost 23,85 procent), vlastněná majoritně (67 procent) Ivanem Zachem, založila kanál CNN Prima News: podíl na sledovanosti nové stanice podle ATO-Nielsen Admosphere činil 0,37 procent. A čtvrtá stanice Barrandov TV (sledovanost 3,07 procent) se vyvázala ze spojení s Číňany. Jejich společnost CIGL za to navýšila základní kapitál v největší české reklamní agentuře Médea na 57 procent, což učinila prostřednictvím společnosti Rainbow Wisdom. Jaromír Soukup tam už drží menšinu, ale zároveň se stal jediným majitelem vydavatelství Empresa Media, pod něž spadá televize, kde už sám moderuje osm pořadů. Vstup internetu a sociálních sítí změnil nároky a preference diváků, což bude v nejbližší době znamenat zásadní změny. Signalizuje to i vstup Netflixu a HBO na český trh, které nabízejí zajímavé filmy a dokumenty: stačí se připojit k internetu, a to bez reklamy, ale za peníze. Zatím ještě u nás televize v roce 2019 z celkového podílu reklamního trhu ve výši 120 miliard ukrojily 57,5 miliard, v budoucnu se tato situace může změnit. A podobně klesá i přímý vliv
na politiku a obchodní zájmy majitelů. Na podzim roku 2020 jsme to mohli sledovat v živém přenosu: v pořadu 168 hodin označila ministryně Maláčová premiéra — kulantně řečeno — za zmatkaře, ale kdyby se tohoto sdělení nechytila sociální média, brzy by zapadlo. Klasická média mají už jen sekundární, iniciační vliv: veřejný prostor čím dál tím víc ovládá Twitter, Facebook, sociální sítě a algoritmy. Nezastupitelná role veřejnoprávní České televize se potvrdila již v období první vlny koronakrize, kdy podle agentury Kantar sloužila jako hlavní zdroj informací pro téměř 40 procent lidí. Absurdní je, že za této situace některé strany do Rady České televize volí lidi, kteří si přejí odvolání ředitele, nebo dokonce zrušení veřejnoprávních médií, i když je zřejmé, že veřejnou službu v době krizí nejsou schopny privátní televize bez velké regionální sítě obhospodařit. Ani nebudou nikdy investovat do nevýdělečných stanic, jako je ČT3 pro důchodce, a do vysílání pro děti v době zavřených škol či pro nejrůznější menšiny. Připomeňme, že za vlády Andreje Babiše, který patří mezi silné kritiky České televize, bylo již vyměněno osm radních a čtyři budou obměněni na jaře roku 2021. Úplně jiné problémy bude muset řešit nový majitel Novy Petr Kellner. Pokud by neopustil snahu manipulovat s obsahem, jako to činil v Euru, mohl by narazit. Jeho nový šéf Novy Luboš Jetmar manipuloval dříve s obsahem na Primě hlavně při uprchlické krizi, ale pokud by v tom pokračoval, ovlivnil by negativně reklamní byznys. A to za situace, kdy se kvůli koronakrizi objem reklamy zásadně snížil a kdy bude snaha většinu stanic zpoplatnit. Nejspíš proto společnost PPF vydala prohlášení, že „vyžaduje nezávislou, objektivní a pluralitní žurnalistiku“. Jedno je však zřejmé: PPF bude muset investovat velké peníze do nákupu filmů, sportovních přenosů či do produkce vlastních pořadů, protože Nova se nejméně rok nepouštěla do žádných programových novinek — čekalo se na nového majitele. Na jednu jejich značnou výhodu však nesmíme zapomenout: PPF vlastní i společnost O2 spolu s placenou O2 TV a firmu CETIN, která spravuje a provozuje největší datovou
a komunikační síť v České republice. Jak říkají odborníci: vlastníci drátů si kupují televize na celém světě. Šíří po nich nejen obrazy, tedy zábavu, ale i data, které jsou páteří finančních služeb včetně propagace zboží. Bohužel ani situace na Primě není jasná, protože projekt nové stanice CNN Prima News nevyšel. Vysílání připomínalo televizní cirkus ve dvoupatrové velké manéži s obrovskou obrazovkou, rozsáhlým světelným parkem a s logem v národních barvách. Tato stanice odstartovala skoro přesně patnáct let po zahájení konkurenční stanice České televize ČT24, šlo o druhý pokus konkurovat kanálu ČT24 po privátní stanici Z1, která vysílala od června 2008 a skončila z finančních důvodů v lednu 2011. A pokus Primy nejspíš nevyšel hlavně proto, že se majitelé soustředili víc na formu než na obsah a nebyli ochotni investovat do redakce: CNN Prima News zaměstnávala při startu 100 lidí, z toho 42 moderátorů, 21 regionálních redaktorů a zbytek tvořili technici. ČT24 zaměstnává o něco víc než 600 lidí, řadu analytiků a rešeršistů a 22 regionálních týmů. Po prázdninách roku 2020 na zpravodajské stanici CNN Prima News zrušili hlavní zprávy, vyměnilo se celé vedení, odešli někteří redaktoři. Stanice se chce zaměřit na regionální zpravodajství, na němž má spolupracovat se sítí regionálních redakcí vydavatelství Vltava Labe Media, a. s. Ani tento projekt nevzbuzuje důvěru, regionální redaktoři nemají s televizí žádnou zkušenost. K Barrandov TV, která se změnila na one man show majitele, není co dodat: je to zcela neživotaschopný projekt dotovaný Médeou. Jak z tohoto kratičkého přehledu vyplývá, za rok může být všechno úplně jinak: Německá analytická skupina Z_punkt sice není tak skeptická jako Američan Bill Gates, který předpovídá klasické televizi zánik, ale předpokládá, že bude mobilní a díky velkému prosíťování, sociálním službám a interaktivitě a jednou i díky 3D formátu všudypřítomná, multifunkční a stane se supermédiem. Nejblíž k tomu u nás má Nova. Autor je mediální analytik.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284851
Nová jména
Nutrie, beran, štěňátka a nebeská včela Veronika Dvorská
Babylon do šířky
• • •
Vůbec je nestačí jenom vyčistit
To město kdysi byla budoucnost Z dveří se vyvaluje oblak dýmu Cestující spí v malých kójích Tržiště v podchodech Ulice pojmenované po básnících Prý ochraňují proti budoucím bojům Vždyť ještě stojí, tak jaká by prohra Zůstane bázeň A dětské hřiště vražené Do čtvercového půdorysu
Zůstane po nás cizí syn Náletové břízy Pak začnou usedat ve spárách Proč bys měl dneska chtít postavit dům Ty se snad bojíš smrti?
Duchové výlevky Zpívají o kyselinách Křivdy se vsakují do vlhkých základů Bylo by zapotřebí víc let vzduchu a slunce Než tady budeš s námi Mezitím uklízíme Vydechujeme ty stejné příběhy
Sbírka cizích minerálů
Je strom a pak je smrk Nejtišší dítě počítá letokruhy Z jak starého je jeho turistická značka Tatínek už je starší pán a ocení to Jako hodiny klarinetu Až budeš umět víc, začneš z toho mít radost Možná ty kopce byly dřív hezčí
hrůza laciných počítačových her
je jedno že jsi dělal všechno správně a žádná kombinace pohybů vidíš se tančit padat zbytečně umírat vůbec se neusměješ ani očima věci se vznáší těsně nad povrchem dveře, kam tě nechtějí pustit jsou jenom namalované a hudba je od toho, aby ti stahovala cévy
bohyně nutrií, holubů a krys
• • •
v tvých třesoucích se rukách hledají holky smrt okamžik mimo vůli, zacpanou pusu samy sobě přitom lžou něco o péči na plácku za benzínkou pliveš na zem popílek se sluncem ti čechraj vlasy na plotě sedí káně, vyhlíží do vozovky čeká na tebe
romantika střech amerických vlaků bohyně nutrií, holubů a krys nechává svoje dary ležet u cest a její vyznavači nevěří na nevinu na džínové bundě mívají někdy našitou vlajku Konfederace my se pak smiřujeme s tím, jak nám připadají krásní rádi si od nich odkupujeme věci, které našli nosí nám naději života v ruinách
98
Ukázka elektronické knihy
Snímá
Nikdo se nedívá, jenom nebeská včela V oblacích cosi svým složeným očím Dopočítává Tak jako někdy ty, když jsi rozespalá Tak jako když se koukáš na její oblaka Nikdo se nedívá, ona se nepočítá Nerozpoznává jako ty a já Jenom někteří lidi říkávaj, že nás zná Že pozná, co si přeješ, dřív, než to víš sama Ale neboj se, to je jen výmluva Lidi toho tolik napovídaj O tom, že její auta s kamerama Po nocích překreslujou mapy novýho města Některý lidi se nechtěj fotografovat Je to stařičkej, domorodej strach Nárok na kousek svýho těla Nárok na to se muset pořád hýbat Na vrásky, který včela vyhladila Zvěčnění — jako cihlovej barák, nebo dcera