MŮJ PŘÍBĚH JMÉNEM POLICIE
mavé. Postupem času jsem poznal naše město natolik, že mi začalo lézt na nervy. Konverzace z počátku vázla, později se ale rozproudila – probrali jsme témata jako ženy, pivo, auta – a pak zase ustrnula, protože už jednoduše nebylo o čem se bavit. Jediné, na co jsme měli sílu myslet, byla sprcha a postel. A to platilo každou noční, nejen tu první. Je mi jasné, že práce v noci nevoní snad nikomu, ale pokud v noci pracujete, fyzicky něco děláte, pak není tak těžké přemoci únavu a vlastně vám práce může celkem utíkat. Hlídková policejní činnost ale není prací – je to spíše vyčkávání na práci, během kterého se nudíte jako nikdy v životě. Nuda se dala vyplnit třeba pokutováním řidičů – to ostatně byla naše povinnost a my ji museli plnit, velmi brzy jsem ale přišel na to, že to mě bavilo ještě mnohem míň. Nesnažím se tím říct, že by snad policisté většinu času pouze seděli a čekali, až se něco stane. Práce policisty je velmi různorodá, k čemuž se blíže dostanu v následující kapitole. Chtěl jsem ale zdůraznit, že hlídková činnost obnáší nesnesitelnou míru nudy, která mě osobně naprosto odrovnávala. Když moje první směna konečně skončila, šel jsem naprosto zoufalý a vyčerpaný domů. Ačkoli jsem končil v půl osmé ráno, do postele jsem se dostal až po deváté, protože jsem se musel nejprve pořádně najíst a umýt. Navíc jen málokterý policista z obvodu odchází přesně
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284813
VÍTEJ DOMA!
na konci pracovní doby. Vzbudil jsem se až po desátém naléhání budíku, v osmnáct hodin a s tupou bolestí hlavy. Posadil jsem se na posteli a notnou chvíli jsem nevěděl, co se vlastně děje a kde jsem. Když jsem si vše uvědomil, hladový jsem do sebe naházel večeřo-oběd, bez jakéhokoli zájmu jsem se díval na televizi a v devatenáct hodin jsem vyrazil na další noční. Neumím popsat, co jsem cítil. Možná jsem ani nic necítil, jen jsem si zvykal na svůj nový robotický život, o němž jsem ale stále neměl tušení, co všechno obnáší. Nebyly to ale jen samé noční služby. Denní se nepravidelně střídaly s nočními a já se učil jednu z nejdůležitějších pravd o policejní práci: Pokud to chceš zvládnout, musíš umět spát, až ti to dovolí, a být vzhůru, pokud ti to nařídí! Nepravidelný spánkový režim, nepravidelný příjem jídla a stres mému tělu působily problémy – když bylo unavené, muselo být bdělé, když bylo bdělé, muselo odpočívat. Bylo pro mě těžké přijmout, že už se nikdy – tedy do té doby, než od policie odejdu nebo povýším – nevyspím jako „normální člověk“, že budu často přetažený, že mě bude dohánět k šílenství fakt, že nesmím spát. Následkem všech těchto pro lidské tělo i psychiku nepřirozených výkyvů byla v podstatě neustálá frustrace a podrážděnost. Uvědomuji si, že podobné stavy provází snad každého, kdo pracuje na směny, ale pokud vím, drtivá většina směn-
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284813
MŮJ PŘÍBĚH JMÉNEM POLICIE
ných provozů je nastavena tak, aby se po sobě opakovalo několik nočních – čímž se tělo i člověk sám dokáže přizpůsobit obrácenému režimu –, nebo naopak několik denních. A přesně takhle to funguje například u městské policie, resp. u té jablonecké, protože zde je možné pravidelné směny naplánovat díky dostatečnému množství strážníků. Státní policisté jsou vystavováni enormnímu fyzickému i psychickému zatížení, a to (ne)jen proto, že policejní manažeři nejsou schopni ani po mnoha a mnoha letech personální problém vyřešit, nebo na něj alespoň adekvátním způsobem zareagovat. Denní služby byly zpravidla živější, protože v ranních hodinách vycházely najevo v noci spáchané nekalosti. Poprvé jsem měl možnost ohledávat místo činu, když se ztratilo horské kolo. Vzpomínám si, že jsem se opravdu snažil napsat protokol o ohledání místa činu co možná nejlépe, ale protože jsem to vlastně neuměl, nasekal jsem tam spoustu hlavně věcných chyb. Používal jsem výrazy jako zeď se táhne nebo schodiště se točí – prostě jsem si hrál s češtinou, aby byla pestrá, ale tak se to nedělá – úředničina je šedý a smutný jazyk. Také mě zarazilo, jak pestrá a hojná je kriminální aktivita v našem městě. Než jsem se stal policistou, domníval jsem se, že se u nás nic moc neděje, což byl omyl. Jde o to, že pokud jste docela obyčejným člověkem, který se nechová v rozporu se zákonem či společenskými normami a pravi-
100
Ukázka elektronické knihy