Civím na bezpečnostní panel na dveřích a nesměle šťouchám do stříbrných tlačítek. Samozřejmě nefungují – heslo se po pár týdnech vždycky mění, ale vlastně jenom kvůli tomu, že jde o zaběhlý postup, protože neexistuje mnoho důvodů, proč by se někdo chtěl vloupat dovnitř. Co by tam asi vzali? Ohmatané knížky z městské knihovny sídlící v přízemí? Jsme asi jedno z posledních zbývajících míst, kde se ještě spoléháme na klasické knihovnické průkazky a razítka. Delia, naše knihovnice, které je kolem osmdesáti, by si s ničím modernějším nevěděla rady. Naše kancelář v patře na tom není s technickým vybavením o moc líp – dva staré počítače a kopírka jsou to nejlepší, co si můžeme dovolit. Některým lidem to připadá jako fajn retro, jiným zastaralé. Oba dva popisy sedí docela přesně. Hezky se tady pracuje, protože tu je příjemná starosvětská atmosféra, ale hrozně mě deptá, že nikdo nic nevymění, dokud se to doslova nerozpadne na kusy. Například tenhle zatracený bezpečnostní zámek s tak mohutnými tlačítky, že do nich musíte pokaždé bušit, jako byste měli špatnou náladu. Já sice špatnou náladu nemám, ale zato mi začíná být zima na nohy a zvažuju, že se vrátím do auta, ale vtom mi kolem ramen ztěžka přistane něčí paže. Přitáhne si mě k boku a já najednou zjistím, že mě k sobě tiskne můj šéf Phil. „Lydie, díkybohu, že jsi zpátky,“ prohlásí a natáhne se ke klávesnici, takže mě zmáčkne ještě víc. S vervou nacvaká bezpečnostní kód. „Bez tebe to tady šlo pěkně do kytek.“ Přesně tohle jsem potřebovala slyšet. Žádná okázalost a ceremonie, žádná pečlivě volená slova na přivítanou. Phil je jedním z těch šéfů, které každý zbožňuje – dobrosrdečný a charismatický, muž, který snadno navazuje s ostatními přátelské vztahy – tak moc přátelské, že dokonce bodře navrhl Dawn, že jí může asistovat u porodu, kdyby její manžel byl zrovna na služební cestě, až to celé vypukne. Naštěstí nemusela jeho nabídku přijmout, ale všichni jsme se pěkně nasmáli při představě, jak se Phil drhne od hlavy až k patě a pak v nejlepším vtrhne dovnitř. Nepochybuju o tom, že by to skutečně udělal, kdyby bylo potřeba. 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284808
„Podívejte, na koho jsem narazil. Zkoušela se k nám vloupat zadními dveřmi,“ oznámí ostatním, když mě zavede do kanceláře v horním patře. Je hloupé být nervózní, ale je to tak. Pracuju tady posledních pět let, lidé mě tu znají a já znám zase je. Ale taky znali Freddieho, a všichni na mě zírají s vykulenýma očima a vsadila bych se, že si právě teď říkají: Do háje, jak se s ní teď jako panebože máme bavit? Rozbrečí se, jestli zmíním jeho jméno, nebo se urazí, když se o něm ani nezmíním? Radši se asi budu tvářit, že mám strašně práce, a usmívat se, a uvidíme, jak se věci vyvinou po šálku čaje. „Dáš si čaj?“ zeptá se Dawn jako na zavolanou a já vděčně přikývnu, zatímco ona uteče do bezpečí kuchyňky. Můj stůl u okna vypadá, jako by se z něj stala obecní skládka. Vrší se na něm brožury a krabice a židli není nikde vidět. Nejsem si jistá, co si o tom mám myslet – jestli mám cítit úlevu, že nikdo rychle neskočil po mém fajnovém místečku u jediného okna v místnosti a nezabral si ho pro sebe, nebo mě má mrzet, že je nenapadlo uchystat mi příjemnější uvítání. Ryan, kterému je dvaadvacet a se svými modročernými vlasy a opálením ze solária by z fleku mohl natáčet reklamní spot na dovolenou snů, vzhlédne s telefonem přitisknutým k uchu a zamrká. Můj výraz mě musel prozradit, protože jakmile vysleduje směr mého pohledu, vyskočí a okamžitě zavěsí, jedno, s kým mluvil. „Lydie,“ usměje se až příliš sladce, dlouhým krokem přejde malou místnost a obejme mě. Neujde mi, že oba moji mužští kolegové jsou podle všeho lépe citově vybavení, aby se dokázali vypořádat s mým návratem, než moje ženské protějšky. Dawn zmizela z dohledu a Julia sedící v zadní části místnosti na mě mávne ručkou s dokonalou manikúrou, aniž by se zvedla ze židle. Sice má podle všeho konferenční hovor, ale ani tak se nedá říct, že by z ní vyzařovala vřelost. To od ní není moc fér. Julia a já spolu pracujeme už nějaký ten pátek, a ona se přesto musí pořád tvářit jako studený čumák, ačkoli vím, že ve skutečnosti je měkká jako máslo. Jenom nechce, aby to někdo věděl, 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284808
takže radši nahání lidem hrůzu svými úchvatnými vlasy spletenými do copánků a dlouhými, krvavě rudými nehty, a všichni si o ní myslí, že je drsná šéfová. Zřejmě je z nás všech nejstarší, ale její přesný věk se dá určit jen stěží – nejspíš jí bude mezi pětapadesáti a šedesáti. Mám podezření, že s radostí nechá ostatní tápat, dokud se někdo neodváží zeptat se jí přímo. A to si nikdo netroufne. „Omlouvám se za ten stůl,“ řekne Ryan, chytne mě za ruku a vede mě k němu. „Hned se o to postarám.“ Čímž míní nahrnout si celou tu hromadu do náruče a pohodit ji na nejbližší kartotéku, ale stejně jeho gesto ocením. Rozhlíží se po nějaké židli, a když žádnou neobjeví, dotlačí mi tu svoji, načež se maličko ukloní, aby mi naznačil, že si můžu sednout. „Váš trůn, mylady.“ Nedohaduju se s ním. Ani nemůžu, protože stačí takovéhle jednoduché vlídné gesto, a mně se hned v krku vytvoří knedlík. Všimne si toho, ale budiž mu ke cti, že nezpanikaří. Jenom mě poplácá po rameni, najde mi kapesník a moudře přikývne. „Já vím, Lyds,“ prohlásí. „Jsem už prostě takovej. Ohromující. Takhle na mě reaguje spousta ženských.“ Polknu a zasměju se, vděčná za jeho humor, a když spatřím Dawn, mířící ke mně se slibovaným čajem, zahlédnu v jejích očích výraz úlevy. Určitě je ráda, že se usmívám, a já vlastně taky. Pomalu se uvelebím na židli a prsty přejedu přes povědomé hrboly a rýhy na mém starém otlučeném stole z ořechového dřeva. Tady je moje místo. „Žádnej cukr, až moc mlíka,“ řekne Dawn jako vždycky. Pochopím nepatrnou narážku v jejích slovech. Znamená pamatuju si to a tady jsi mezi přáteli a taky chápeme tě. Vtom se objeví i Julia a položí mi na stůl malou vázičku s růžovým a purpurovým hrachorem. „Jejich vůně mě udeřila přímo do nosu,“ začichá a já na sobě cítím hodnotící pohled jejích dokonale nalíčených očí. Určitě si všimne, že jsem shodila pár kilo, zapíše si to do paměti a zítra mi přinese 99 Ukázka elektronické knihy